Pieter Simon Hamel - Pieter Simon Hamel

Pieter Simon Hamel (10. listopadu 1845 - 13. října 1900) byl a holandský diplomat který sloužil jako Generální konzul v Elmina, Bangkok a Amoy.

Životopis

Pieter Simon Hamel se narodil v roce Breskens v provincii Zeeland, Holandsko Simonovi Hamelovi a Catharině Callandtové. Po získání pedagogické kvalifikace pracoval jako učitel v Dordrecht a Groede. V roce 1869 ho Hamelova dobrodružná povaha vedla k napsání jeho známého bratra Frederika Nagtglasa Holandské zlaté pobřeží guvernér Cornelis Nagtglas, se zeptat, zda by se mohl zeptat svého bratra, jestli by mohl být jmenován učitelem v Elmina.^[1] Hamel byl poté okamžitě jmenován jako asistent učitele na vládní škole v Elmině a na druhé místo dorazil 13. července 1869.

Dobrodružství, nikoli vášeň pro výuku, bylo pro Hamela primární motivací hledat schůzku v Elmině a guvernér Nagtglas, který si rychle všiml, že Hamelův talent lze dobře využít jinde, mu brzy dal odpovědnost za pošta který byl právě stanoven v Elmině v důsledku vstupu v platnost Anglo-nizozemská úmluva o výměně území na zlatém pobřeží Afriky. Hamel byl také učiněn pokladníkem a asistentem účetního. V následujících letech byl mimo jiné pověřen výkonem bohoslužeb a byl dosazen jako vedoucí daňového úřadu, jako správce občanských záznamů, jako překladatel a jako náhradní soudce.^[2]

Zahájení diplomatické kariéry

Po Nizozemsku prodali svůj majetek na Gold Coast do Spojeného království v dubnu 1872 byl Hamel zaměstnán na konzulátu, který Nizozemsko zřídilo v Elmině. Hamel byl nejprve jmenován vicekonzulem pod konzulem Willem Le Jeune v roce 1873, poté, co se 15. března 1874 stal úřadujícím konzulem, po návratu Le Jeune do Nizozemska. V květnu 1875 byl Hamel následně instalován jako úplný konzul. Dne 5. Června 1876 Hamel zaplatil kostgeld stále kvůli Asantehene Mensa Bonsu pro poslední roky holandské přítomnosti v Elmině.^[3] Po evropské dovolené v období od listopadu 1877 do března 1878 se Hamel vrátil do Elminy a získal osobní titul generálního konzula.

Nizozemsko se rozhodlo udržet diplomatický post v Elmině především kvůli vyplácení důchodů důchodcům rekruty Královské nizozemské armády východní Indie. Mezi další důvody patřila ochrana nizozemských obchodních zájmů a prozkoumání možnosti pokračovat v náboru vojáků pro Nizozemskou královskou armádu východní Indie v Africe.^[4] Hamel se zvlášť usilovně snažil vyjednat dohodu s africkou hlavou o náboru těchto vojáků: poté, co Britové v roce 1874 zrušili otroctví na Gold Coast, nizozemská vláda již nemohla osvobodit otroky výměnou za armádní kontrakt, vedoucí Hamel, aby zkusil štěstí v Dahomey, Grand Bassam a Assini, který stál pod francouzština ochrana. Hamel podnikl misi do Krindjabo, hlavní město Království Sanwi v současné době Pobřeží slonoviny, ve kterém shledal krále Amatifouho soucitným s jeho návrhem, ale není ochoten dělat nic bez požehnání Francouzů. Francie však tento nábor neumožnila. Po svém návratu z evropské dovolené se Hamel pokusil vyjednat dohodu Libérie, nezávislá země, která není pod ochranou Francie ani Spojeného království, ale marně.^[5]

Generální konzulát v Elmině byl rozpuštěn v únoru 1880. Hamel následně jmenoval Arthur Brun as honorární konzul v Elmině a opustil Gold Coast.

Generální konzul v Bangkoku

Hamel byl poté jmenován generálním konzulem v Bangkok, kde musel převzít špatně fungující konzulát, kterému dříve šéfoval konzul J. Salmon, který po nervovém zhroucení musel svůj post opustit.^[6] Hamel snížil pracovní zátěž konzulátu omezením počtu čínsko-nizozemských občanů pod jeho ochranou. Na popud Hamel byl konzulát povýšen na generální konzulát, především kvůli obchodním vazbám Siam s Nizozemská východní Indie.^[7]

V červnu 1887 byl Hamel donucen opustit své místo z důvodu zhoršeného zdraví.^[7]

Generální konzul v Amoy

Po třech letech v Nizozemsku byl Hamel jmenován generálním konzulem v Amoy pro Jižní Čína a Formosa v roce 1890. Hlavním úkolem Hamelu bylo zajistit nerušenou migraci čínských dělníků z jihočínských měst do Nizozemská východní Indie a další holandské kolonie. Shodou okolností generální konzul v Peking, Hamelův přímý nadřízený, byl bývalý guvernér Gold Coast Jan Helenus Ferguson.^[8]

Během pobytu v Amoy utrpěl Hamel dva tahy, což ho donutilo odejít do důchodu. Hamel byl přijat do a psychiatrická léčebna v Bendorf am Rhein v Německo kde zemřel 13. října 1900.^[2]

Osobní život

Na Gold Coast měl Hamel vztah s Ellen Vickermannovou, s níž měl syna jménem George Hamel. George Hamel by nakonec následoval kroky svého otce a také by se stal diplomatem.

V Nizozemsku se Hamel dne 14. listopadu 1881 oženil s Marií Margaretha den Bouwmeesterovou Singapur. Maria se připojila k Hamelu v Bangkoku a porodila tam dceru jménem Maria Elisabeth Hamel dne 30. prosince 1882. Maria Margaretha den Bouwmeester zemřela v Bangkoku dne 20. listopadu 1884 a Pietera Simona Hamela zničila.

Dekorace

• Řád koruny Siamské (Velitel, 1884)

Poznámky

Reference

• De Goey, Ferry (2015). Konzulové a instituce globálního kapitalismu, 1783–1914. Londýn a New York: Routledge. ISBN  978-13-1732-097-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Doortmont, Michel R .; Smit, Jinna (2007). Zdroje pro vzájemnou historii Ghany a Nizozemska. Komentovaný průvodce nizozemskými archivy týkajícími se Ghany a západní Afriky v Nationaal Archief, 1593-1960s. Leiden: Brill. ISBN  978-90-04-15850-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Walraven, Hans (2014). Tropenjaren: Dodávka spoilerů P.S. Hamel, generální konzul v Africe en Azië in de negentiende eeuw. Hans Walraven. ISBN  978-90-8224-620-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Van der Geest, Liesbeth (2015). „De geschenken van consul Hamel uit Bangkok“ (PDF). Zeeland. 24 (2): 70–74. Citováno 9. března 2017.
• Van Kessel, Ineke (2005). Zwarte Hollanders. Afrikaanse soldaten v Nederlands-Indië. Amsterdam: KIT Publishers. hdl:1887/4758. ISBN  90-6832-498-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Yarak, Larry W. (1990). Asante a holandský 1744-1873. Oxford: Clarendon Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)