Pierre Hassner - Pierre Hassner
![]() | tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek francouzsky. (Srpen 2020) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu.
|
Pierre Hassner | |
---|---|
![]() | |
narozený | |
Zemřel | 26. května 2018 | (ve věku 85)
Manžel (y) | Scarlet Nikolska |
Ocenění | Cena Alexis de Tocqueville |
Akademické pozadí | |
Alma mater | |
Vlivy | |
Akademická práce | |
Éra | 20 a Filozofie 21. století |
Disciplína |
|
Subdisciplína | Politická filozofie |
Instituce |
Pierre Hassner, narozen 31. ledna 1933 v Bukurešť, Rumunsko a zemřel 26. května 2018 v 15. okrsek z Paříž,[1] je geopolitolog a filozof naturalizovaný rumunský francouzština.
Byl ředitelem emeritního výzkumu v Centru pro mezinárodní studia a výzkum a v Pařížský institut politických studií. Učil také v Evropském středisku v Univerzita Johna Hopkinse v Bologna.
V roce 2003 obdržel Cena Alexis de Tocqueville.
Životopis
Rumunského židovského původu,[2] Pierre Hassner se v roce 1948 přestěhoval do Francie v patnácti letech se svými rodiči, kteří utíkali před komunistickým režimem. Ve stejném roce četl Velký rozkol podle Raymond Aron, kniha, která na něj zanechala hluboký dojem. Připojil se k École normale supérieure, získání agrese ve filozofii v roce 1955. Stal se jedním ze studentů Raymond Aron a Leo Strauss.
V jeho Paměti Raymond Aron, publikovaný v roce 1983, napsal: „Nevím, za jakých okolností Pierre Hassner, který někdy chodil na moje hodiny, přednesl brilantní závratnou prezentaci o Thucydidesovi ... řekl jsem mu, že nikdy, od studenta nebo učitele Slyšel jsem projev srovnatelné kvality. “[3] Pod vedením Árona zahájil tezi, která nebyla nikdy dokončena.[4]
V roce 1957 získal francouzskou státní příslušnost.[5]
Od roku 1992 převzal předsednictví v kosovském výboru.[6].
Teorie
![]() | Tato sekce potřebuje další citace pro ověření.Září 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Pierre Hassner se věnoval studiu mezinárodních vztahů a geopolitických problémů, na které si přeje osvětlit filozofii. Ve svých četných článcích a knihách nabízí informované a originální analýzy vývoje mezinárodních konfliktů během EU Studená válka éry a po pádu Berlínská zeď. Zapojil se tak do politické debaty v době války, která rozdělila národy té první Jugoslávie mezi lety 1991 a 1995. Jeho výzkum se zaměřuje na válka, násilí a totalita, Mezinárodní vztahy zejména v dějinách politického myšlení a v Evropě po Studená válka. Ve svých teoriích o totalitě a post-studené válce] světový politický vývoj analyzuje čínské a ruské politické režimy a aby je kvalifikoval, vytvořil neologismus „demokracie“, aby označil státy, které již nejsou pod totalitní režim ale ještě nejsou demokracie a proto skrývají svou autoritářskou povahu pod demokratickou fasádou (parlamentní a ústavní demokracie v Rusko nebo v Čína ).
Ve slavném článku ukazuje Hassner, že jsme odešli ze světa Locke („Svoboda jako majetek, liberalismus po studené válce“), s otvory na Kant ("projekt věčného míru", který má být porovnán se vznikem mezinárodní organizace tak jako Spojené národy ve světě Hobbes, to znamená válku všech proti všem, a hledání maximální bezpečnosti s předehrou Nietzsche (válka jako agent opětovného potvrzení identity) a Marx (socioekonomické rozdíly jako stále platná čtecí síť pro mezinárodní vztahy). V případě 11. září a následných politik (preventivní války, zákony o terorismu, které posilují státní moc na úkor svobod) tak vidí vítězství bezpečnostních koncepcí Hobbese, Nietzscheho a Marxe nad koncepcemi potištěno svobodou od myslitelů, jako jsou Kant a Locke).[7]
Funguje
- Změna a bezpečnost v Evropě„Adelphi Papers 45 and 48, London, International Institute for Strategic Studies, 1968
- „Kant“ a „Hegel“, editovali Leo Strauss a Joseph Cropsey, Dějiny politické filozofie, Chicago, 1973.
- La Revanche des Passions: Metamorphoses de la násilí a krize v politice, Paříž, Fayard, 2015
- Justifier la guerre? De l'humanitaire au contre-terorisme (s Gilles Andréani, ed.), Paříž, Presses de Sciences Po, 2005.
- La Terreur et l'Empire. La násilí et la paix II, Paříž, Le Seuil, 2003.
- Guerre et sociétés. États et násilí après la guerre froide (s Rolandem Marchalem, ed.), Paříž, Karthala, 2003.
- Washington et le Monde. Dilemmes d'une superpuissance (s Justin Vaïsse ), Paříž, Autrement, 2003.
- La Violence et la Paix. De la bombe atomique au nettoyage ethnique, Paříž, Le Seuil. (Sb. „Body“), 2000. Částečná a rozšířená reedice čtyř textů díla publikovaného Éditions Esprit v roce 1995.
Reference
- ^ Lieux de naissance et décès trouvés dans la base MatchId des fichiers de décès en ligne du Ministère de l'Intérieur avec les données INSEE (konzultace 14. ledna 2020)
- ^ „Pierre Hassner, grand spécialiste des relations internationales, est mort“. Le Monde.fr (francouzsky). 26. května 2018. Citováno 2018-05-26.
- ^ Aron, Raymnond (1990). Monografie: padesát let politické reflexe. University of Michigan: Holmes & Meier. str. 345–346. ISBN 9780841911130.
- ^ „Pierre Hassner, grand spécialiste des relations internationales, est mort“. Le Monde.fr (francouzsky). 26. května 2018. Citováno 2018-05-26.
- ^ „Pierre Hassner, grand spécialiste des relations internationales, est mort“. Le Monde.fr (francouzsky). 26. května 2018. Citováno 2018-05-26.
- ^ „De la Hongrie à l'Ukraine, l'engagement pour la liberté de Pierre Hassner“. Le Monde.fr (francouzsky). 26. května 2018. Citováno 2018-05-26.
- ^ „Pierre Hassner, grand spécialiste des relations internationales, est mort“. Le Monde.fr (francouzsky). 26. května 2018. Citováno 2018-05-26.
Tato biografie francouzského filozofa je a pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |