Pierre-André Kombila - Pierre-André Kombila

Pierre-André Kombila Koumba (narozen 8. května 1941[1][2]) je Gabonština politik, profesor a lékař. Byl prvním tajemníkem Národní shromáždění dřevorubců (RNB), hlavní opoziční strana Gabonu, od roku 1990 do roku 1998; poté vedl rozkol od RNB a ustanovil radikálnější Národní shromáždění dřevorubců - demokratů (RNB-D) v roce 1998. Byl nominován jako kandidát RNB-D na Prezidentské volby 1998, ale získal jen malý podíl hlasů. Později opustil svůj odpor vůči prezidentovi Omar Bongo a připojil se k vládě, kde působil jako ministr technického a odborného vzdělávání v letech 2006 až 2009 a jako ministr hydraulických zdrojů a nových energií v roce 2009. Po Bongově smrti se v polovině roku 2009 vrátil k opozici.

Vzdělání a lékařská kariéra

Kombila se narodil v Lac Anengué, blízko Port-Gentil,[2] a studoval medicínu v Francie, stává se kardiolog;[1][3] byl také členem Federace černých afrických studentů ve Francii.[1] Po ukončení studia Kombila upustila od pracovních příležitostí v Evropě a v roce 1977 se rozhodla vrátit domů do Gabonu; osobně mu prezident poblahopřál Omar Bongo dne 6. září 1977.[3] V roce 1978 založil kardiologické oddělení v Ústřední nemocnici v Libreville.[1]

Kombila, mezinárodně uznávaný kardiolog,[3] je členem Panafrická kardiologická společnost, jakož i přidruženým členem a korespondentem Francouzská kardiologická společnost.[1]

Politická kariéra v 90. letech

Jako opoziční politik se Kombila stal prvním tajemníkem Národní shromáždění dřevorubců (RNB) v roce 1990[2] a byl zvolen do národní shromáždění jako kandidát RNB ve volebním obvodu Moabi v Provincie Nyanga v Parlamentní volby 1990.[2][4] V červnu 1993 byl jmenován předsedou opozičního výboru pro svobodné a demokratické volby.[5]

Paul Mba Abessole, předseda RNB, byl kandidátem na prezidentský úřad strany v Prezidentské volby v prosinci 1993. Oficiální výsledky ukázaly, že prezident Bongo porazil Mba Abessole s těsnou většinou v prvním kole 51%; nicméně, Mba Abessole řekl, že on byl skutečný vítěz, prohlásil se za prezidenta a jmenoval Kombilu jako svého předsedu vlády.[5][6] V rozhovoru pro Associated Press při této příležitosti popsal Kombila oficiální výsledky jako „podvodné“ a uvedl, že má v úmyslu sestavit „bojující vládu“.[6]

Kombila zůstal poslancem v Národním shromáždění až do roku 1996[2][4] a byl vydavatelem opozičního referátu Le Bûcheron. V lednu 1998 byl odsouzen za urážku na cti vůči prezidentovi Bongovi Le Bûcheron zveřejněná tvrzení, že Bongo cvičil čarodějnictví, a dostal pokutu a čtyřměsíční podmíněný trest odnětí svobody.[7]

Před Prezidentské volby v prosinci 1998, Kombila byl vyloučen z RNB v červenci 1998, což vedlo příznivce Kombily k vytvoření vlastní frakce a jmenování Kombily jako svého prezidentského kandidáta později v měsíci.[8][9] Mba Abessole, který stál v čele druhé frakce, obvinil Kombilu ze „zrady a nedisciplinovanosti“.[8] Jako kandidát na RNB-D získal Kombila podle oficiálních výsledků 1,5% hlasů, což je výrazně méně než 13% Mba Abessole. Omar Bongo vyhrál volby s více než 66% hlasů;[10] Kombila údajně rozšířila podvod.[11]

Politická kariéra od konce 90. let

Kombila byl jmenován generálním ředitelem pro zdraví na konci 90. let; následně byl jmenován generálním inspektorem zdravotnictví, poté byl znovu jmenován generálním ředitelem zdravotnictví.[2] V lednu 2000 vyjádřil zklamání nad výskytem nemocí v Africe a uvedl, že „nejde o africkou renesanci, kterou jsme očekávali“; dále řekl, že ačkoli Afričané „neočekávali vnější řešení ... lidé musí pochopit, že to již nejsou jen naše problémy. S globalizací jsou všichni.“[12] V prosinci 2003 uvedl, že nedostatečná a klesající míra očkování dětí v Gabonu vedla ke znepokojivému nárůstu prevalence spalničky, Černý kašel, tuberkulóza, a novorozenecký tetanus.[13] Ve svém projevu na začátku roku 2004 kritizoval tradiční léčitele za šíření škodlivých, nevědeckých nápadů, jako je představa, že AIDS mohl být vyléčen sexem s pannou.[14]

Před Prezidentské volby v listopadu 2005, Kombila byl prezidentem lékařské komise pro prezidentské kandidáty; v této funkci byl pověřen hodnocením zdraví kandidátů a určováním, zda jsou ve vhodném fyzickém stavu, aby mohli kandidovat. Přezkoumal zdraví Bonga dne 10. října 2005.[15] V době voleb v roce 2005 ustoupila Kombila z důležitosti v gabonské politice,[1] ale po vítězství Bonga byl dne 21. ledna 2006 jmenován do vlády jako státní ministr pro technické vzdělávání, odborné vzdělávání a profesionální zaměstnávání mládeže.[1][16]

V Parlamentní volby v prosinci 2006, Kombila byl znovu zvolen do Národního shromáždění a získal první místo ve volebním obvodu Moabi jako kandidát RNB-D.[17] Po volbách byl ponechán ve svém ministerském portfoliu, ačkoli byl 29. prosince 2007 následně snížen na hodnost řádného ministra.[16][18] Na třetím řádném kongresu RNB-D ve dnech 25. – 26. Ledna 2008[19] RNB-D se rozhodlo formálně připojit k prezidentské většině[18][19] a Kombila byl zvolen do nově vytvořené pozice prezidenta RNB-D.[19]

2009 událostí

Po smrti prezidenta Bonga dne 8. června 2009 byla Kombila dne 19. června 2009 přesunuta do funkce ministra hydraulických zdrojů a nových energií.[20] Následně se on a RNB-D rozhodli podpořit kandidáta opozice Pierre Mamboundou v 30. srpna 2009 prezidentské volby, a když nová vláda pod Paul Biyoghé Mba byl jmenován 22. července 2009, Kombila nebyla zahrnuta.[21] Kombila uvedl, že Biyoghé Mba byl ve funkci pouze „pro organizaci vítězství kandidáta“ (s odkazem na kandidáta PDG Ali-Ben Bongo ) a že by měl rezignovat spolu se svou vládou; řekl také prozatímního prezidenta Rose Francine Rogombé by se měli setkat s politickou třídou, aby diskutovali o vytvoření jiné struktury pro organizování voleb.[22]

Kandidát PDG Ali Bongo vyhrál volby podle oficiálních výsledků. Příznivci opozice v roce 2006 Port-Gentil začali vzpouru po vyhlášení výsledků. Jako vůdce opozice byl Kombila kritický vůči vládní reakci na nepokoje; dne 9. září 2009 uvedl, že v místní márnici bylo přítomno 15 těl a že mohlo být zabito mnoho lidí. Navrhl také, že by mohla existovat důvěryhodnost pověstí, že vojáci házeli mrtvá těla do moře. Ministr komunikací Laure Olga Gondjout později řekl dne 9. září, že byli zabiti pouze tři lidé a že vojáci nebyli účastníky těchto úmrtí. Kritizovala také Kombilu a další vůdce opozice za jejich chování po volbách: „Existují lidé, kteří využívají média, používají některé novináře k odvolání k nenávisti, k povstání. Bohužel, gabonští mladíci jsou postaveni před soud, zatímco vůdci se schovávají ve svých domovech. “[23]

Reference

  1. ^ A b C d E F G „Le Pr Pierre André Kombila fait son entrée au gouvernement“ Archivováno 2010-01-05 na Wayback Machine, Infosplusgabon, 24. ledna 2006 (francouzsky).
  2. ^ A b C d E F "KOMBILA KOUMBA Pierre-André", Gabon: Les Hommes de Pouvoir č. 4, Africa Intelligence, 5. března 2002 (francouzsky).
  3. ^ A b C „Nouveau gouvernement - Qui sont-ils? Le Pr Kombila au coeur de la réinsertion et de l'insertion des jeunes“ Archivováno 2011-09-28 na Wayback Machine, L'Union (bdpgabon.org), 2. února 2006 (francouzsky).
  4. ^ A b „Pr. Pierre André Kombila: L'opposant„ radikální “désormais libéré du poids du passé“ Archivováno 16. července 2011 v Wayback Machine, L'Union, 23. listopadu 2002 (francouzsky).
  5. ^ A b Politická příručka světa 1997, strany 296–298.
  6. ^ A b „Opozice v Gabonu útočí“, Associated Press, Rocky Mountain News (nl.newsbank.com), 12. prosince 1993.
  7. ^ „Gabon: les plus importants dirigeants du parti Rassemblement National des Bûcherons (RNB) et l'attitude du gouvernement à leur égard“ Archivováno 07.10.2012 na Wayback Machine, Immigration and Refugee Board of Canada (UNHCR Refworld), GAB29659.F, 1. července 1998 (francouzsky).
  8. ^ A b „GABON: Vládnoucí strana usiluje o znovuzvolení Bonga“, IRIN-WA Aktualizace 259 událostí v západní Africe, 25. – 27. Července 1998.
  9. ^ „Gabonova opozice se rozdělí“, BBC News, 20. července 1998.
  10. ^ „Gabon: mise à jour de GAB29659.F du 14 juillet 1998 sur le Rassemblement national des bûcherons (RNB) et l'attitude du gouvernement à leur égard (juillet 1998 – août 1999)“, Immigration and Refugee Board of Canada (UNHCR Refworld), GAB32532.F, 20. srpna 1999.
  11. ^ „GABON: Bongo vede prezidentský průzkum“, IRIN-WA Aktualizace 354 událostí v západní Africe, 7. prosince 1998.
  12. ^ Paul Salopek, „Mor starého kontinentu regenerace“, Chicago Tribune, 9. ledna 2000.
  13. ^ „GABON: Bongo si klade za cíl očkovat 80 procent dětí v roce 2004“, IRIN, 30. prosince 2003.
  14. ^ „GABON: Mládež se více bojí nezaměstnanosti než AIDS“, IRIN, 17. února 2004.
  15. ^ „Présidentielles 2005: Omar Bongo Ondimba, premier à subir les examens médicaux“ Archivováno 16. července 2011 v Wayback Machine, L'Union (bdpgabon.org), 11. října 2005 (francouzsky).
  16. ^ A b Seznam vlád Gabonu Archivováno 2008-11-21 na Wayback Machine, IZF.net (francouzsky).
  17. ^ „Liste des Députés par Circonscription“ Archivováno 2009-04-03 na Wayback Machine Webové stránky Národního shromáždění (přístup k 4. lednu 2008) (francouzsky).
  18. ^ A b „Gabon: L’opposition s’effrite et le RNB prend pied dans la majorité présidentielle“ Archivováno 04.01.2010 na Wayback Machine, Infosplusgabon, 28. ledna 2008 (francouzsky).
  19. ^ A b C „Le RNB rallie la majorité présidentielle“, GabonEco (bdpgabon.org), 28. ledna 2008 (francouzsky).
  20. ^ „Gabon: Composition du nouveau Gouvernement de Jean Eyeghé Ndong, rekondice v písmech“ Archivováno 21. 06. 2009 na Wayback Machine, Gabonews, 20. června 2009 (francouzsky).
  21. ^ „Gabon: Six ministres absents sur la liste de la nouvelle équipe gouvernementale“ Archivováno 2009-07-26 na Wayback Machine, Gabonews, 23. července 2009 (francouzsky).
  22. ^ „Gabon: L'UGDD dénonce le maintien des ministres candidats“[trvalý mrtvý odkaz ], GabonEco, 27. července 2009 (francouzsky).
  23. ^ Patrick Fort, „Nejméně 15 zemřelo po povolebním násilí: opozice Gabonu“, AFP, 9. září 2009.