Petar Snačić - Petar Snačić

Petar Snačić
Oton Ivekovic, Smrt kralja Petra Svacica u Gori Gvozdu 1097 god.jpg
Poslední chorvatský král podle Oton Iveković
Král Chorvatska
Panování1093–1097
PředchůdceŠtěpán II
NástupceColomane (Ve spojení s Maďarskem)
Zemřel1097
Mount Gvozd
DůmSnačić (?)
NáboženstvíKatolicismus
Pomník krále Petara Snačiće na Miljevci náhorní plošina Visovac ostrov v Národní park Krka

Petar Snačić (obvykle chybně napsáno Petar Svačić) byl feudál, pozoruhodný tím, že byl jedním z uchazečů o chorvatský trůn během války za sebou (kolem 1093–1097). Předpokládá se, že začínal jako zákaz sloužící pod králem Demetrius Zvonimir z Chorvatska a poté byl zvolen králem chorvatský feudální páni v roce 1093. Petarovo sídlo moci sídlilo v Knin.[1] Jeho vláda byla poznamenána bojem o kontrolu nad zemí s Coloman Maďarska umírá v Bitva o horu Gvozd v roce 1097.

Petarův původ

Raní učenci, konkrétně Franjo Rački nesprávně přečetl písmeno „n“ jako „v“ a vytvořil tak chybu, která je běžná dodnes. Rodina Svačićů nikdy neexistovala, přesto existovala Snačićova rodina kteří byli jedním z Dvanáct vznešených kmenů Chorvatska, a jistý Petar Snačić je zmíněn v Supetar Cartulary (Doplněk 14. století) jako chorvatský zákaz za vlády krále Zvonimira.[2][3] Spojení mezi Petarem a tímto Petarem Snačićem je však sporné, stejně jako pokus Ferdo Šišić spojit ho s Petarem Slavenem, synem Slavacova, který byl také uchazečem o trůn.[1]

Boj o dědictví

Chorvatské království během vlády Petara Snačiće.

Na trůn nastoupil uprostřed hlubokého napětí v celém Království. Jeho předchůdce, Štěpán II (1089–1091) zemřel bez zanechání dědice, což vyvolalo velkou politickou krizi. Jelena nebo Ilona, vdova po králi Dmitar Zvonimir (1074–1089) podporovala svého bratra krále Ladislav I. z Maďarska, v dědictví chorvatského trůnu. Chorvatsko bylo napadnuto v roce 1091 Ladislava I., který narazil na odpor až po dosažení hory Gvozd, kde se úspěšně zapojil do boje s místní šlechtou. Jako součást chorvatských hodnostářů a duchovenstva nepodpořili Ladislava tvrzení, zvolili šlechtice Petara za krále.

Krátce po úspěchu své armády Ladislav zemřel (1095) a nechal svého synovce Colomane pokračovat v kampani. V roce 1097 Petar odešel z Kninu, aby se setkal s Colomanem bitva, což mělo za následek Colomanovo vítězství a Petarovu smrt. Podle Pacta conventa, jehož autenticita je diskutována, bylo následně dosaženo historického osídlení, ve kterém Chorvaté souhlasili s uznáním Colomana za krále. Na oplátku slíbil, že zaručí chorvatskou samosprávu na základě zákazu (královský guvernér) a že bude respektovat všechna práva, zákony a výsady chorvatského království. Petar byl posledním domorodým králem Chorvatsko a personální unie s Maďarským královstvím trvala až do roku 1918.

Viz také

Regnal tituly
Předcházet
Álmos		 Král Chorvatska
1093–1097		Uspěl
Colomane

Reference

  1. ^ A b "Petar". Chorvatská encyklopedie (v chorvatštině). Institut lexikografie Miroslava Krleže. Citováno 6. března 2019.
  2. ^ Švob, Držislav (1956), Pripis Supetarskog kartulara o izboru starohrvatskog kralja i popis onodobnih banova (PDF) (v chorvatštině), Záhřeb: Školska Knjiga, s. 101–117
  3. ^ Dobře, John V. A. (Jr.) (2010), Když na Balkáně nezáleželo na etnickém původu: Studie identity v pre-nacionalistickém Chorvatsku, Dalmácii a Slavonii ve středověku a raně novověku, University of Michigan Press, s. 1 68, ISBN  0-472-02560-0