Lidé nebo příšery - People or Monsters

Lidé nebo příšery (čínština : 人妖 之间) je dílem reportáž od čínského spisovatele Liu Binyan o zkorumpovaném úředníkovi v severočínské provincii Heilongjiang pojmenovaný Wang Shouxin. Lidé nebo příšery když byla publikována v roce 1979, vytvořila senzaci a stala se ústředním prvkem úsilí v Číně přemýšlet o čínském sociálním vývoji a porozumět mu, zejména v průběhu Kulturní revoluce.

Dějiny

Lidé nebo příšery byla zveřejněna v Lidová literatura v září 1979.[1]:138 Zabývala se korupcí v období od poloviny 60. let do vyšetřování a stíhání Wang Shouxin začátek na konci roku 1978.

Předmět a témata

Hlavní téma Lidé nebo příšery je kořenový původ, který leží pod popsanou korupcí. Liu věnuje část podrobnostem „The Interchange System“[2]:203 a nazývá to „kořen věci“.[2]:228 Ve své monografii uvedl, že příběh popisuje místní „plánovanou ekonomiku“, která v praxi „nebyla ničím jiným než nepřetržitým tokem veřejných zdrojů do soukromých kapes držitelů moci“ a „sítí vztahů, která je vzájemná“ výměna moci a hotovosti. “[1]:136

Liu také zkoumá povahu stranické příslušnosti v Lidé nebo příšery. Liu byla hluboce znepokojena skutečností, že všichni vinní lidé byli členy panující Čínská komunistická strana.[1]:133 Navíc nastolil dojemnou otázku, zda je „strana“ osobních kumpánů ve skutečnosti činnou institucí v Číně.[2]:215 Ve své monografii říká na rovinu: „Byly vytvořeny různé skupiny pro sebeobranu nebo prosazování zájmů. Kulturní revoluce, byly vytvořeny nové skupiny. “[1]:136

Další důležité téma v Lidé nebo příšery je nálada národa. „Oslabení páteře“ popisuje jako utrpení doby,[2]:222 a v jedné ze svých pamětech napsal o duchovní malátnosti, kterou viděl, jak trpí čínská společnost.[3]

Zacházení s postavami v Lidé nebo příšery má za následek připomenutí čtenářům lidí, které znají. „Na Liuově díle bylo mocné, že to byla univerzálnost: každý v Číně znal lidi jako Wang Shouxin a každého to přimělo myslet na všechny, kteří nebyli postaveni před soud.“[4]:221

Hlavním zájmem autora bylo, kdo bude ve skutečnosti osamělou osobou, která bude mluvit, když je to potřeba (zejména tváří v tvář drsnému zastrašování).[2]:242 Ironicky odkazuje na darebáka jako „Hrdinka pro naši dobu“[2]:210 ale ve skutečnosti vítá „Nikdo, kdo se stal někým“[2]:234 se zaměřením na dva tvrdohlavé oznamovatele.

Celkově lze říci, styl Lidé nebo příšery spoléhá na ironie zdůrazňující mnoho případů, kdy „se svět obrátí vzhůru nohama“[2]:200 a „dobří lidé jsou na dně a špatní lidé nahoře.“[2]:233 To souvisí s tématem absence přímé komunikace a potřeby nepřímé komunikace.[2]:236–8

Historický význam

Lidé nebo příšery byl v Číně široce čtený a po počátečním zveřejnění byl široce distribuován. Jednalo se o první ze série prací popisujících korupci a sociální problémy a bylo pozoruhodné, že využívala zprávy založené na faktech (reportáž ) místo čisté fikce.[1]:138

Srovnávací perspektiva

Lidé nebo příšery nese srovnání s jinými pracemi moderní literatury zabývající se problematikou korupce a politickou kulturou korupce.

Všichni muži krále podle Robert Penn Warren je román o politické kariéře Huey P. Long a politická kultura v Louisiana.

Tradiční čínský román Neoficiální historie učenců poskytuje pohled na politickou kulturu korupce v předmoderní Číně.

Obecněji, Lidé nebo příšery a práce Liu Binyan lze srovnávat s prací jiných muckraking novináři.

Překlady do angličtiny

Lee Yee, ed. Nový realismus: spisy z Číny po kulturní revoluci, New York: Hippocrene, 1983. Přeložili Lu Yunzhong a Gu Tingfu jako „Mezi člověkem a démonem“.)[2]

Liu Binyan,Lidé nebo příšery a další příběhy a reportáže z Číny po Maovi, přeložil Perry Link. ISBN  0-253-20313-9

Poznámky

  1. ^ A b C d E Liu, Binyan (1990). Vyšší druh loajality: Memoár předního čínského novináře. New York: Pantheon. ISBN  0-394-57471-0.
  2. ^ A b C d E F G h i j k Lee, Yee (1983). Nový realismus: spisy z Číny po kulturní revoluci. New York: Hippokren.
  3. ^ Liu, Binyan (1990). Čínská krize, čínská naděje. Cambridge: Harvard. p.22.
  4. ^ Spence, Jonathan D. (1996). Čínské století: fotografická historie posledních sto let. New York: Random House.