Trpělivost Okon George - Patience Okon George
Osobní informace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Národnost | Nigerijský | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
narozený | Stát Cross River, Nigérie | 25. listopadu 1991||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Výška | 1,69 m (5 ft 7 v)[1] | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hmotnost | 63 kg (139 lb) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Sport | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Země | Nigérie | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Sport | Atletika | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Události) | 400 metrů | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Klub | Cross River | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Úspěchy a tituly | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Osobní nejlepší | 400 m 50,71 s (2015) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Medailový rekord
|
Trpělivost Okon George (narozený 25 listopadu 1991) je nigerijský sprinter.[2] Soutěžila v 400 metrů událost na Mistrovství světa v atletice 2015 v čínském Pekingu[3] a také na olympijských hrách v Riu 2016. George je dvojnásobný Mistrovství Afriky bronzový medailista v disciplíně 400 metrů jednotlivců. Je také trojnásobnou nigerijskou národní šampiónkou na 400 metrů.[4]
Dne 2. srpna 2014 zaběhla první část štafety na 4 × 400 m pro nigerijský tým, která skončila druhá za jamajským kvartetem na Hry Glasgow Commonwealth. Běžela také v rozjížďkách štafety 4 × 100 m pro Nigérii.[5]
Okon George získal v roce 2014 bronzovou medaili Mistrovství Afriky v Marrákeši, za kolegou nigerijským, Sade Abugan a Kabange Mupopo z Zambie. Získala také zlatou medaili v štafetě na 4 × 400 m se spoluhráči Regina George, Ada Benjamin a Sade Abugan.[6]
V roce 2015 stanovil Okon George nový PB 50,76 s na 400 m na setkání Resisprint ve švýcarském městě La Chaux-de-Fonds.[7] Toto bylo poprvé pod bariérou 51. let. Na mistrovství světa v atletice 2015 se vyrovnala její PB v semifinále na 400 m žen poté, co zveřejnila čas 50,87 s, aby se ve své jízdě kvalifikovala jako třetí nejrychlejší. Později v roce na Všechny hry v Africe, získala stříbrnou medaili za sebou Kabange Mupopo v novém osobním rekordu 50,71 s.
Získala svůj druhý individuální mistrovství Afriky bronzovou medaili na 400 metrů na Mistrovství v Durbanu 2016. Umístila se na třetím místě za Mupopo a Margaret Wambuiová. Ukotvila také nigerijský kvartet o rozměrech 4 × 400 m (Omolara Omotosho, Regina George, Yinka Ajayi, Patience Okon George) na stříbrnou medaili v poslední den mistrovství. V roce 2016 také úspěšně obhájila národní titul a uzavřela své místo pro Olympijské hry v Riu.[8]
V roce 2019 získala zlatou medaili v dámská štafeta na 4 × 400 metrů na Africké hry 2019 koná v Rabatu v Maroku.[9]
Mezinárodní soutěže
1Reprezentující Afriku
Reference
- ^ Rio 2016 bio
- ^ „Trpělivost Okon George“. IAAF. 24. srpna 2015. Citováno 23. srpna 2015.
- ^ Zahřívá výsledky
- ^ Eludini, Tunde (17. července 2017). „Ogunlewe, Okon vyhrál třetí národní tituly na mistrovství All-Nigeria 2017 - ...“ AtletikaAfrika. Citováno 28. února 2019.
- ^ "Atletika, finále žen na 4x400 m štafeta". CGF. 2. srpna 2015. Citováno 4. září 2015.
- ^ „Nigérijské ZLATÉ DÍVKY vyhrávají titul 4 x 400 m, protože opona padá na africký Champs 2014!“. Making of Champions. 14. srpna 2014. Citováno 4. září 2015.
- ^ „Makwala získává africký 400m rekord s 43,72“. IAAF. 5. července 2015. Citováno 4. září 2015.
- ^ Maduewesi, Christopher (8. července 2016). „Okon George obhájil 400m titul na nigerijských olympijských soudech“. Making of Champions. Citováno 27. července 2016.
- ^ "Kniha atletických výsledků" (PDF). Africké hry 2019. Archivováno (PDF) z původního dne 4. srpna 2020. Citováno 4. srpna 2020.