Parker v. South Eastern Rly Co. - Parker v South Eastern Rly Co

Parker v jihovýchodní železnice
Soud	Odvolací soud
Citace	[1877] 2 CPD 416
Historie případu
Následné akce	(1875-1876) LR 1 CPD 618
Členství v soudu
Sedící soudci	Mellish LJ, Baggallay LJ, Bramwell LJ

Parker v jihovýchodní železnice [1877] 2 CPD 416 je slavný Angličtina smluvní právo případ zapnutý klauzule o vyloučení pokud soud rozhodl, že jednotlivec nemůže uniknout smluvní podmínce tím, že si nepřečetl smlouvu, ale že strana, která se chce dovolávat klauzule o vyloučení, musí podniknout přiměřené kroky, aby na ni upozornila zákazníka.

Fakta

Pan Parker nechal tašku v šatně Stanice Charing Cross provozovaný společností Jihovýchodní železniční společnost. Po složení batohu a zaplacení dvou pencí dostal lístek. Na přední straně bylo uvedeno „vidět zpět“. Na zádech uvedla, že železnice byla vyloučena z odpovědnosti za zboží v hodnotě 10 GBP a více. Pan Parker doložku nepřečetl, protože si myslel, že lístek je pouze potvrzení o platbě. Přiznal však, že věděl, že lístek obsahuje psaní. Kabelka pana Parkera v hodnotě více než 10 liber byla ztracena. Společnost zažaloval. Otázkou zákona položenou soudu bylo, zda se doložka vztahuje na pana Parkera. U soudu porota shledala pana Parkera, protože bylo rozumné, aby lístek nečetl.

Rozsudek

Divizní soud

Lord Coleridge CJ, Brett J. a Lindley J. rozhodl ve prospěch pana Parkera a potvrdil cenu poroty. Lindley J poznamenal,

Podle zjištění poroty si myslím, že nemůžeme říci, že obžalovaní bez zvláštních podmínek nepřijali článek, o který se postarají. Henderson v. Stevenson,^[1] je tedy od tohoto případu nerozeznatelný, s výjimkou slov „viz zpět“, která se v takovém případě na tváři lístku neobjevila. Zjištění zde však činí tento rozdíl nepodstatný. Po faktických závěrech, které porota vyvodila, je z autority tohoto případu zcela nepodstatné, zda se zvláštní podmínky, na které se odvolává, nacházely na přední nebo na zadní straně lístku.

Odvolací soud

Většina odvolacího soudu, který zde rozhodl, by měla být obnovena. Říkali, že kdyby pan Parker věděl o podmínkách, byl by vázán. Pokud by to nevěděl, byl by i nadále vázán, kdyby dostal lístek takovým způsobem, který by odpovídal „přiměřenému upozornění“. Mellish LJ řekl následující.

Jsem proto toho názoru, že správným směrem, který v těchto případech ponecháte porotě, je, že pokud osoba přijímající lístek neviděla nebo nevěděla, že na lístku byl nějaký nápis, není vázána podmínkami; že pokud věděl, že se píše, a věděl nebo věřil, že psaní obsahuje podmínky, pak je podmínkami vázán; že kdyby věděl, že se na lístku píše, ale nevěděl nebo nevěřil, že psaní obsahuje podmínky, byl by vázán, kdyby mu bylo doručování lístku takovým způsobem, aby viděl, že na něj píše , bylo podle názoru poroty přiměřené upozornění, že psaní obsahuje podmínky.

Baggallay LJ souhlasil a předpovídal, že stejného výsledku by dosáhla porota (ve prospěch pana Parkera). Bramwell LJ nesouhlasil s tím, že přiměřená výpověď by měla být otázkou zákona a že by se rozhodl ve prospěch železniční společnosti.

Viz také

• Chapelton v. Barry UDC [1940]
• Olley v Marlborough Court Hotel (1949), další slavný případ vyloučení
• Thornton v. Shoe Lane Parking Ltd
• George Mitchell v. Finney Lock Seeds Ltd

Poznámky