Pål Arne Fagernes - Pål Arne Fagernes
 | |
| Osobní informace | |
|---|---|
| Národnost | Norština |
| narozený | 8. června 1974 Tazatel, Norsko |
| Zemřel | 4. srpna 2003 (ve věku 29) Mech, Norsko |
| Sport | |
| Země |  Norsko |
| Sport | Atletika, Box |
| Události) | Hod oštěpem |
| Klub | Asker SK, IK Tjalve |
| Úspěchy a tituly | |
| Osobní nejlepší | Hod oštěpem: 86,74 m |
Pål Arne Fagernes (8. června 1974 - 4. srpna 2003) byl a Norština oštěpař. Zastupoval Asker SK a IK Tjalve během své aktivní kariéry.
Jako junior Fagernes soutěžil na nejvyšší národní úrovni v cyklistika, atletika a běh na lyžích, než se rozhodnete zaměřit se na oštěp.[1]
Debutoval v atletice na Evropském poháru 1994 a soutěžil na Letní olympijské hry 1996, Mistrovství světa 1997 a Mistrovství Evropy 1998 aniž by se dostali do závěrečných kol. Jeho mezinárodní průlom přišel na Mistrovství světa 1999 v Seville, kde skončil čtvrtý s norským rekordním hodem 86,24 metru. Na Letní olympijské hry 2000 v Sydney vytvořil norský rekord 86,74 metrů v kvalifikačním kole. Ve finále hodil 83,04 metru a skončil devátý.[2] Jeho 86,74 m hod zůstal jeho kariérou nejlepší.[3]
Jeho první medailí na norských šampionátech byla stříbrná medaile v roce 1994. Norským šampionem se stal v letech 1996, 1998, 1999 a 2002.[4] V roce 2002 se Fagernes rozhodl začít boxovat. Jednu z nich zabalil profesionální box zápas v těžká váha třídě v roce 2003, kterou porazil svého soupeře Peter Simko na technický knockout po 25 sekundách.[5]
V průběhu let byla Fagernesova sportovní kariéra poznamenána osobními problémy. V roce 2000 byl odsouzen k 18 dnům vězení za to, že nechal pod vlivem alkoholu řídit své auto. V roce 2001, krátce po vystoupení z EU Mistrovství světa 2001 z disciplinárních důvodů byl chycen při používání kokain v policejní razzii. Byl však zbaven doping poplatky. V dubnu 2003 byl obviněn poškození majetku po chůzi na střeše auta v Oslo.[5]
Fagernes zemřel při autonehodě na Evropská cesta E6 severně od Mech v srpnu 2003, kdy se jeho auto srazilo s nákladním automobilem.[5] Jeho norský rekord by zůstal až do června 2005, kdy byl úřadujícím olympijským vítězem vylepšen na 86,82 metrů Andreas Thorkildsen. Thorkildsen by později záznam dále vylepšil.[3]
Sezónní nejlepší podle roku
- 1994 - 74.10
- 1995 - 77.46
- 1996 - 85.06
- 1997 - 82.80
- 1998 - 84.46
- 1999 - 86.24
- 2000 - 86.74
- 2001 - 84.30
- 2002 - 81.25
- 2003 - 74.82
Úspěchy
| Rok | Soutěž | Místo | Pozice | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| 1996 | olympijské hry | Atlanta, Gruzie, Spojené státy | 13 | 79,78 m |
| 1997 | Mistrovství světa | Atény, Řecko | 20 | 75,66 m |
| 1998 | Mistrovství Evropy | Budapešť, Maďarsko | 16. den | 77,54 m |
| 1999 | Mistrovství světa | Sevilla, Španělsko | 4. místo | 86,24 m |
| 2000 | olympijské hry | Sydney, Austrálie | 9 | 83,04 m |
Reference
- ^ „I gullhumør igjen“. Dagbladet (v norštině). 2000-09-18. Citováno 2007-02-06.
- ^ Norští mezinárodní sportovci - F Archivováno 06.03.2007 na Wayback Machine (v norštině)
- ^ A b Norský hod oštěpem všech dob Archivováno 06.03.2007 na Wayback Machine (v norštině)
- ^ Norské mistrovství v hodu oštěpem Archivováno 06.03.2007 na Wayback Machine (v norštině)
- ^ A b C NRK; NTB (5. srpna 2003). „Fagernes døde i ulykke“. NRK. Citováno 2007-01-01.
