Řád za zásluhy Lucemburského velkovévodství - Order of Merit of the Grand Duchy of Luxembourg
Řád za zásluhy Lucemburského velkovévodství Ordre de Mérite du Grand-Duché de Luxembourg | |
---|---|
![]() Kříž s náhrdelníkem velitele řádu | |
Uděluje ![]() | |
Typ | Řád za zásluhy s pěti třídami |
Způsobilost | Je způsobilý pro poslance, členy rady, státní úředníky, volené zástupce a pracovníky obecních správ, klíčové hráče v hospodářském, sociálním, kulturním nebo sportovním sektoru i pro dobrovolníky. Objednávku lze udělit i cizincům. |
Postavení | V současné době tvoří |
Velmistr | Jeho královská výsost Velkovévoda Henri Lucemburský |
Kancléř | Xavier Bettel |
Známky | Velký kříž, velký důstojník, velitel, důstojník, rytíř |
Přednost | |
Další (vyšší) | Řád dubové koruny |
Další (nižší) | Vojenská medaile |
![]() Pás karet objednávky |
The Řád za zásluhy Lucemburského velkovévodství (Francouzština: Ordre de Mérite du Grand-Duché de Luxembourg) je Řád za zásluhy z Lucembursko zavedená dne 23. ledna 1961 Velkovévodkyně Charlotte. Velmistr objednávky je Lucemburský velkovévoda.[1] Kromě pěti tříd lze udělit i pozlacenou medaili.
Známky
Objednávka se skládá z 5 stupňů:
- Velký kříž
- Velký důstojník
- Velitel
- Důstojník
- Rytíř
Stuhy | ||||
---|---|---|---|---|
![]() Velký kříž | ![]() Velký důstojník | ![]() Velitel | ![]() Důstojník | ![]() Rytíř |
Členové Řádu
Mezi členy Lucemburského řádu za zásluhy patří:
Velký kříž:
- Antonios Chatzidakis, bývalý generální ředitel Agentury pro údržbu a zásobování NATO NAMSA
- Gabriele Albertini, Italský politik
- Boutros Boutros-Ghali, bývalý generální tajemník Spojené národy
- Jos Chabert, místopředseda parlamentu Brusel
- Didier Reynders[2]
- Konstantin Zhigalov, Náměstek ministra zahraničních věcí České republiky Kazachstán
- Astrid Lulling, Lucemburský politik, poslanec Evropského parlamentu za Lucembursko v důchodu
- John L. Murray, Hlavní soudce Irsko
Velký důstojník:
- Wesley Clark, bývalý Nejvyšší velitel spojeneckých sil
- Tommy Koh, Singapurský Velvyslanec, diplomat a profesor práva
- Nikolaos van Dam, holandský velvyslanec v Indonésie
- Jean-Marie Leblanc, bývalý ředitel Tour de France
- Mikis Theodorakis hudební skladatel
- Joseph Weyland, stálý zástupce Lucemburska do NATO
- Gabriele Albertini, člen Evropský parlament
- James G. Stavridis, bývalý velitel POUŽITÍ a Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě
- José Lello, člen portugalština Parlament, bývalý prezident PA NATO
Velitel:
- Vicky Leandros, řecký a mezinárodní zpěvačka
- Thomas Schaidhammer, Spojené státy Armáda Plukovník, Berlín Atašé
- Svend-Aage Nielsen, dánština podnikatel
- Carl Christian Nielsen, Dánský podnikatel
- Erik Ader, Nizozemský velvyslanec v Norsko
- Michel Carpentier, generální ředitel Evropská komise
- Robert Engels, Nizozemský velvyslanec v Finsko
- Barend ter Haar, Nizozemský diplomat
- Pascal Lamy, Evropský komisař
- Gilbert Renault, Francouzský odpor hrdina
- Simon Wiesenthal, nacistický -lovec
- Gerald Newton, Profesor Němec na University of Sheffield
- Michel Monnier, francouzština diplomat
- Wicher Wildeboer, Nizozemský velvyslanec v Kuba a Jamaica
- Robert DeFalco, American Business Executive
Důstojník
- Hanna Pri-zan, izraelský předseda představenstva - správa portfolia Peilim
- Alphonse Berns, Lucemburský velvyslanec
- Jacques Devillers, ArcelorMittal - LCE - vedoucí reportingu
- Gerard Druesne, Generální ředitel Evropský institut pro veřejné záležitosti
- Nicolas Majerus, Lucemburský politik za odborníka na stranu a srdce CSV.
Rytíř
- Josy Linkels, malíř
- Fernand Roda, malíř
- Jean-Claude Schlim
- Marianne Majerus, Anglo -Lucemburský fotograf.
- Marie-Joseé Stark
Reference
- Le Mémorial 13 du 14.04.1961, Arrêté velkovévodský du 23 Janvier 1961 důležitá instituce de l'Ordre de Mérite du Grand-Duché de Luxembourg
- ^ Čestné vyznamenání Lucemburského velkovévodství Archivováno 2017-01-18 na Wayback Machine - Oficiální web lucemburského vládního orgánu
- ^ https://www.dekamer.be/kvvcr/showpage.cfm?section=/depute&language=fr&rightmenu=right_depute&cfm=cvview.cfm?key=00742&lactivity=54 Archivováno 2016-12-01 na Wayback Machine