Orélie-Antoine de Tounens - Orélie-Antoine de Tounens

Orélie-Antoine de Tounens
Černobílá fotografie de Tounens
Král Araucania a Patagonie
Panování17. listopadu 1860 - 17. září 1878
PředchůdcePozice vytvořena
NástupceAchille Laviarde
narozený(1825-05-12)12. května 1825
Chourgnac, Francie
Zemřel17. září 1878(1878-09-17) (ve věku 53)
Tourtoirac, Francie
OtecJean Tounens
MatkaCatherine Jardon
obsazeníPrávník

Orélie-Antoine de Tounens (narozený Antoine Tounens) (12. května 1825 - 17. září 1878) byl francouzský právník a dobrodruh, který dvěma dekrety vyhlásil 17. listopadu 1860 a 20. listopadu 1860, že Araucanía a Patagonie nezávisl na žádném jiném státě a prohlásil se[1][2][3] král Araucania a Patagonia. 5. ledna 1862 byl chilskou armádou zatčen a uvězněn. Dne 2. září 1862 byl prohlášen za duševně chorého soudem v Santiagu a dne 28. října 1862 byl vyloučen do Francie[4][5] Později se třikrát pokusil vrátit do Araucaníe, aby znovu získal své „království“, ale bez úspěchu, a zemřel v bídě dne 17. září 1878 ve francouzském Tourtoiracu.

Životopis

Antoine de Tounens aka Orélie-Antoine I., král Araucania a Patagonie.

V roce 1858 Antoine de Tounens, bývalý právník v Périgueux (Francie) četla knihu Alonso de Ercilla, La Araucana, a rozhodl se jít do Araucania, inspirovaný knihou, aby se stal králem Araucania. Přistál v přístavu Coquimbo v Chile a strávil dva roky v Valparaíso a Santiago, studium španělštiny. Později se přestěhoval na jih do Bio-Bio kde některé potkal loncos (Kmenoví vůdci Mapuche). Slíbil jim zbraně a pomoc Francii při zachování jejich nezávislosti na Chile. Indové ho zvolili za Velkého Toqui Nejvyšší náčelník Mapuches[6] možná ve víře, že jejich příčině může lépe sloužit evropský jednající jejich jménem.

Dvěmi vyhláškami ze dne 17. listopadu 1860 a 20. listopadu 1860 se prohlásil za krále Araucania a Patagoniaking z Araucanía a Patagonie pod jménem Orélie-Antoine I.

Ve svých pamětech z roku 1863 píše: „Vzal jsem titul krále vyhláškou ze dne 17. listopadu 1860, která stanovila základy mnou založené dědičné ústavní vlády [...] 17. listopadu jsem se vrátil do Araucanie být veřejně uznán za krále, který se konal 25., 26., 27. a 30. prosince. Nebyli jsme my, Araucania, svobodní, že mi udělí moc, a já ji přijmu? “[7]

Zaslal kopie ústavy svého království do chilských novin a El Mercurio část zveřejnil 29. prosince 1860. Poté se vrátil do Valparaíso čekat na zástupce chilské vlády. Ignorovali ho. Do své myšlenky se také pokusil zapojit francouzskou vládu, ale francouzský konzul po několika dotazech dospěl k závěru, že de Tounens byl šílený. Vrátil se do Araucaníi, kde se mnoho kmenů Mapuche opět připravovalo na boj proti nájezdům Chilská armáda Během okupace Araucaníi.

Údajné založení království Araucanía a Patagonie vedlo k Povolání Araucanía chilskými silami. Chilský prezident José Joaquín Pérez autorizovaný Cornelio Saavedra Rodríguez, velitel chilských vojsk, napadnout Araucanía.

Antoine de Tounens s válečníky Mapuche
Území nárokované Antoinem de Tounensem
Vlajka království Araucanía a Patagonie, kterou vytvořil Antoine de Tounes

Jeho služebník Juan Bautista Rosales kontaktoval chilské úřady a Antoine de Tounens byl zajat dne 5. ledna 1862 chilskou armádou, poté uvězněn a prohlášen za duševně chorého dne 2. září 1862 soudem v Santiagu[8] a vyloučen do Francie dne 28. října 1862.[9]

Antoine de Tounens vydal své paměti v roce 1863. V roce 1869 se vrátil do Araucanía prostřednictvím Buenos Aires. Mapuche byli překvapeni, že ho viděli, protože jim Čilané řekli, že ho popravili. De Tounens pokračoval v reorganizaci své říše a znovu upoutal pozornost chilských úřadů. Plukovník Cornelio Saavedra Rodríguez slíbil odměnu za hlavu, ale Mapuche se rozhodl bránit svého neobvyklého spojence.

Bez řádných finančních prostředků se v roce 1871 musel vrátit do Francie, kde vydal druhou sadu svých pamětí. Založil také araukanské noviny La Corona de Acero („Ocelová koruna“). V roce 1872 prohlásil, že hledá nevěstu, aby mohl zplodit dědice; skutečně příští rok napsal svému bratrovi, že má v úmyslu oženit se s „mademoiselle de Percy“, ale neexistují žádné důkazy o tom, že by se tak někdy stalo.

V roce 1874 se znovu pokusil o návrat do svého království, tentokrát se zbraněmi a střelivem se mu podařilo shromáždit za slabé podpory několika podnikatelů v Evropě. Protože byl persona non grata v Chile cestoval s falešným pasem. Jakmile však přistál, byl uznán Bahía Blanca (na argentinský pobřeží) v červenci 1874 a byl deportován do Francie.

V roce 1876 se pokusil znovu vrátit. Místní osadníci ho však na cestě do Patagonie oloupili a předali chilským úřadům. Také onemocněl a musel přežít operaci, aby přežil. Jeho zdraví mu nedovolilo pokračovat v cestě a musel se vrátit do Francie.

Dne 28. srpna 1873 rozhodl pařížský trestní soud, že Antoine de Tounens, první král Araucanie a Patagonie, neodůvodnil svůj status panovníka.[10]

Antoine de Tounens zemřel v bídě dne 17. září 1878 v Tourtoirac, Francie.

Antoine de Tounens neměl žádné děti, ale od jeho smrti v roce 1878 se někteří francouzští občané bez rodinných vztahů prohlásili za uchazeče o trůn Araucanie a Patagonie. Není jasné, zda to Mapuche sami akceptují, nebo si toho vůbec jsou vědomi.[11]

Uchazeči o trůn Araucanie a Patagonie se nazývají panovníci a panovníci fantazie,[12][13][14][15][16] „mít pouze fantazijní nároky na království bez legální existence a bez mezinárodního uznání“.[17]

Bibliografie

Reference

  1. ^ Roberto Hosne, Patagonia: Historie, mýty a legendy, Duggan-Webster, 2001, strana 65.
  2. ^ Bruce G. Trigger, Cambridge History of the Native Peoples of the Americas, Cambridge University Press, 1996, strana 177.
  3. ^ Carlos Foresti Serrano, Eva Löfquist, Álvaro Foresti, María Clara Medina, La narrativa chilena desde la independentencia hasta la Guerra del Pacífico, Editorial Andrés Bello, 2001, strana 63.
  4. ^ Robert L. Scheina, Války Latinské Ameriky: Věk caudilla, 1791–1899, Brassey's, Incorporated, 2003, strana 367.
  5. ^ Jacques Lagrange, Le roi français d'Araucanie, PLB, 1990, strana 11.
  6. ^ Herbert Wendt, Červený, bílý a černý kontinent, Doubleday, 1966, strana 271.
  7. ^ Antoine de Tounens, Orllie-Antoine 1er, roi d'Araucanie et de Patagonie: son avénement au trône et sa captivité au Chili, relationship écrit par lui-même, Paříž 1863, strana 113.
  8. ^ Robert L. Scheina, Války Latinské Ameriky: Věk caudilla, 1791–1899, Brassey's, Incorporated, 2003, strana 367.
  9. ^ Jacques Lagrange, Le roi français d'Araucanie, PLB, 1990, strana 11.
  10. ^ Le XIXe siècle: journal quotidien politique et littéraire. 1873.
  11. ^ Peregrine, Anthony (5. února 2016). „Zapomenutí francouzští panovníci“. The Daily Telegraph.
  12. ^ Fuligni, Bruno (1999). Politica Hermetica Les langues secrètes. L'Age d'homme. p. 135.
  13. ^ Journal du droit international privé et de la jurisprudence comparée. 1899. str. 910.
  14. ^ Montaigu, Henri (1979). Histoire secrète de l'Aquitaine. A. Michel. p. 255.
  15. ^ Lavoix, Camille (2015). Argentinec: Le tango des ambitions. Nevicata.
  16. ^ Bulletin de la Société de géographie de Lille. 1907. str. 150.
  17. ^ Intermédiaire des chercheurs et curieux. ICC. 1972. str. 51.

externí odkazy

Předcházet
Nové stvoření		 Král Araucania a Patagonie
1860–1878		Uspěl
Achille I.