Opus isodomum - Opus isodomum
Opus isodomum („práce stejné výšky“) je starodávná technika konstrukce stěny s kvádry. Využívá dokonale řezané, zcela pravidelné čtvercové kamenné bloky stejné výšky a někdy stejně dlouhé.
Etymologie
opus, práce + isodomum, analogicky k isodomon, kde iso- = stejné
Přehled
v klasická antika tato technika byla zdokonalena a široce používána, zejména pro veřejné budovy (chrámy, divadla, amfiteátry atd.). Jedním z nejznámějších příkladů je Parthenon.[1]
Vitruvius stručně popsal tuto techniku ve svém De architectura, 2. kniha, 8. kapitola, následující: „Zeď se nazývá 'isodomum', když jsou všechny kurzy stejné výšky."
Vitruvius dále uvádí, že kamenné bloky opus isodomum jsou spojeny dohromady minomet, ale častěji nejsou spojeny s maltou, ale s kovovými vazbami, jako jsou železné křeče, upevněné v kamenných blocích roztaveným olovem.
Zcela pravidelný isodomum je relativně vzácný, zejména v provincie. Častější je isodomum z kamenných bloků stejné výšky, ale ne stejné délky. Za účelem posílení tohoto typu zdi stavitelé vždy pečlivě dbají na to, aby se konce kamenných bloků ve střídavých chodbách zdi neshodovaly.[2]
Opus pseudoisodomum je verze opus isodomum, kterou zmínil Vitruvius a která popisuje, že se jedná o jakési kamenické zdivo, ve kterém „řádky kurzů neodpovídají, ale probíhají nerovnoměrně“, s odkazem na výšku a délku bloků, které jsou přesto stále dokonale řezané.
Vitruvius považoval oba typy stěnových konstrukcí za řecký, s důrazem na to, že „oba druhy jsou silné“.[3]
Galerie
Různé druhy opus isodomum
Opus isodomum (vlevo) a opus pseudoisodomum (vpravo)
Poznámky pod čarou
Bibliografie
- Vitruvius 1990 - Marcus Vitruvius Pollio: Deset knjiga o arhitekturi, překládal Matija Lopac, Sarajevo, 1990, s. 41–46
- Müller / Vogel 1999 - Werner Müller; Gunther Vogel: Atlas arhitekture 1, překládal Milan Pelc, Záhřeb, 1999., s. 3, 31, 60, 61
- Suić 1976 - Mate Suić: Antički grad na istočnom Jadranu, Záhřeb, 1976, s. 108, 110