Optimální údržba - Optimal maintenance
Optimální údržba je disciplína uvnitř operační výzkum zabývající se udržováním systému způsobem, který maximalizuje zisk nebo minimalizuje náklady. Nákladové funkce v závislosti na spolehlivost, dostupnost a udržitelnost charakteristiky zájmového systému určují parametry k minimalizaci. Mezi často zvažované parametry patří cena poruchy, cena za časovou jednotku „prostoje“ (například: ztráty výnosů), cena (za časovou jednotku) opravná údržba, cena za časovou jednotku ve výši preventivní údržba a náklady na opravitelný výměna systému [Cassady a Pohl]. Základ každého modelu údržby závisí na správném popisu procesu zhoršování stavu a chování při poruše součásti a na vztazích mezi udržovanými součástmi v rozpadu produktu (systém / podsystém / sestava / podsestava ...) .
Strategie optimální údržby jsou často konstruovány pomocí stochastických modelů a zaměřují se na nalezení optima inspekční čas nebo optimální přijatelný stupeň degradace systému před údržbou a / nebo výměnou. Úvahy o nákladech na stupnici aktiv mohou také vést k výběru přístupu „run-to-failure“ pro konkrétní komponenty.
K dispozici jsou čtyři hlavní průzkumové práce, které pokrývají spektrum optimální údržby:
- Optimální modely údržby pro systémy podléhající selhání - přehled YS Sherif, ML Smith publikovaný v Naval Research Logistics Quarterly, 1981.
- C. Valdez-Flores, R.M. Feldman, „Průzkum modelů preventivní údržby pro stochasticky se zhoršující systémy s jednou jednotkou“, Naval Research Logistics, sv. 36, srpen 1989, str. 419-446.
- J.J. McCall, „Zásady údržby stochasticky selhávajícího zařízení: průzkum“, Management Science, sv. 11, 1965, str. 493-524.
- W.P. Pierskalla, J.A. Voelker, „Průzkum modelů údržby: Řízení a dohled nad zhoršujícími se systémy“, Naval Research Logistics Quarterly, sv. 23, 1976 zář, str. 353-388.