Názorové důkazy - Opinion evidence - Wikipedia

Názorové důkazy označuje důkazy toho, co si svědek myslí, věří nebo z nich vyvozuje, pokud jde o fakta, na rozdíl od osobní znalosti samotných faktů.[1] v jurisdikce obecného práva obecným pravidlem je, že svědek má svědčit o tom, co bylo pozorováno, a ne vyjadřovat se k tomu, co bylo pozorováno. Z tohoto pravidla však existují dvě výjimky: znalecký posudek a neodborný názor laiků, ke kterému se lidé v jejich každodenním životě dostanou bez vědomí poměrnost.

Obecné pravidlo

Obecně by svědci měli svědčit pouze o zjištěných skutečnostech a neměli by vydávat výroky.[2]

Hlavním důvodem takového pravidla je, že připuštění důkazů o mínění by soudu, zejména porotě, nepomohlo, nebo by je mohlo dokonce uvést v omyl. Je to proto, že důkazy o mínění jsou obvykle irelevantní. Navíc by přijetí těchto důkazů přivlastnilo funkce poroty, která by měla být pouze tribunálem faktů, a vyvodit z toho vlastní závěry.[3]

Znalecký posudek

Hlavní článek: Znalecký posudek

Znalcem je a svědek, který na základě vzdělávání, výcvik, dovednost nebo Zkušenosti, je věřil mít odbornost a specializované znalost v konkrétním předmětu nad rámec průměrného člověka, dostačující, aby se ostatní mohli oficiálně a legálně spoléhat na specializované svědky (vědecký, technický nebo jiný) názor na důkaz nebo skutečnost vydává v rámci své odbornosti, označované jako znalecký posudek, jako pomoc při vyhledávač faktů.[4] Znalci mohou rovněž předávat znalecké důkazy o skutečnostech z oblasti jejich odbornosti.[5] Skutečnosti, z nichž vychází znalecký posudek, musí být prokázány přípustnými důkazy.[6] Povinností odborníků je vybavit soudce nezbytnými vědeckými kritérii pro testování přesnosti jejich závěrů, aby si soudce nebo porota mohla vytvořit vlastní nezávislý úsudek uplatněním těchto kritérií na prokázaná fakta.[7]

Neodborný názor

Názorem neodborníka se rozumí názor vydaný za omezených okolností laiky nebo osobami, které nemají žádné odborné znalosti. Tyto okolnosti se týkají hlavně věcí každodenního života, kde lze očekávat, že osoba bude vyjadřovat názory a na které názory mohou ostatní bezpečně reagovat.

Takové okolnosti nelze s konečnou platností stanovit v uzavřeném seznamu případů. Mezi případy, ve kterých byl přijat neprofesionální názor, však patří:

  • Zdánlivý věk osoby[8]
  • Zdánlivý věk předmětů[9]
  • Rychlost[10]
  • Počasí
  • Opilost [11]
  • Identifikace rukopisu
  • Identifikace očitých svědků
  • Identifikace fyzických objektů
  • Celkový stav těla nebo emoční stav člověka[12]
  • Obecný stav objektů
  • Přibližná hodnota objektů[13]
  • Přibližná vzdálenost[14]
  • Čas
  • Schopnost mluvit a rozumět jazyku[15]

Reference

  1. ^ „Názorový důkaz“. Svobodný slovník. Citováno 11. října 2010.
  2. ^ Tapper, Colin (2004). Cross & Tapper on Evidence (10. vydání). UK: Lexis Nexis. p. 556. ISBN  978-0-406-95004-8.
  3. ^ Tapper, Colin (2004). Cross & Tapper on Evidence (10. vydání). UK: Lexis Nexis. p. 558. ISBN  978-0-406-95004-8.
  4. ^ Federální pravidlo důkazu 702 (ve znění pozdějších předpisů 17. dubna 2000, účinné od 1. prosince 2000)
  5. ^ Blackův slovník práva, články „Evidence“, „Expert“, „Witness“
  6. ^ R v Turner [1975] QB 834
  7. ^ Davie v. Edinburgh Magistrates
  8. ^ R v Cox [1898] 1 QB 179
  9. ^ "Znalecký posudek". Stručně. Archivovány od originál 2. listopadu 2010. Citováno 11. října 2010.
  10. ^ R v Cheung Shing-Wai [1993] 1 HKCLR 311
  11. ^ R v Davies [1962] 3 Všechny ER 97
  12. ^ R v Davies [1962] 1 WLR 1111
  13. ^ R v Beckett (1913) 8 Cr App R 204
  14. ^ R v Irsko (č. 2) [1971] SASR 6
  15. ^ R v Decha-Iamsakun [1993] 1 NZLR 141