Onneca Fortúnez - Onneca Fortúnez

Onneca / Iñiga
Infanta z Pamplona
narozený848/850
Zemřelna zádi. 890
ManželkaAbdullah z Córdoby (m. 862/863)
Aznar Sánchez de Laron (m. 882/883)
ProblémMuhammad
al-Baha '
Fatima mladší
Sancho
Toda, královna Pamplony
Sancha, královna Pamplony
Celé jméno
Rodné jméno: Onneca / Iñiga
Arabské jméno: Durr (در)
DůmDům Íñiguez
OtecFortún Garcés z Pamplony
MatkaAuria

Onneca Fortúnez nebo Iñiga Fortúnez[1][2] (asi 848 - po roce 890)[3] byl Baskičtina[4] princezna z Království Pamplona, později známé jako království Navarra. Byla dcerou Fortún Garcés z Pamplony a jeho manželka Auria. V době narození Onneca, ke kterému došlo mezi 848 a 850, se Pyrenejský poloostrov byl z velké části pod nadvláda muslimské dynastie Umajjů. Pouze severní království Asturie, Pamplona a pyrenejský práh zůstaly pod kontrolou křesťan vládci. Onneca byla členkou dynastie Íñiguez, pojmenované po jejím pradědečkovi Íñigo Arista, který založil království Pamplona.[5]

Informace o životě společnosti Onneca jsou omezené. Životopisné podrobnosti o ní pocházejí ze dvou hlavních zdrojů: Códice de Roda a účty muslimů Andalusi historici, kteří odkazují na babičku Abd al-Rahman III podle Arabské jméno Durr (در), což znamená „perla“. Její manželství vytvořilo rodinné vazby mezi křesťanskými a muslimskými vládnoucími rodinami na Pyrenejském poloostrově, což zpočátku vedlo k úzké spolupráci mezi Christian House of Íñiguez a muslimskými Umayyady.[6] Politické účinky plynoucí z manželství Onneca byly pociťovány dlouho po její smrti, ke které došlo k neznámému datu.

Manželství s Emirem Abdullahem

Pyrenejský poloostrov na počátku 10. století:
  Emirát Córdoba
  Asturské království
  Království Pamplona
  Území Banu Qasi

Onnecov otec Fortún Garcés, tehdejší následník trůnu v Pamploně, byl zajat v roce 860 ve městě Milagro během a trestná výprava vedené Muhammad I. muslim emir z Córdoby, proti malému království Pamplona. Výsledkem expedice byla devastace území křesťanského království a zabavení tří hradů muslimskými silami. Fortun Garcés, muslimy přezdívaný al-Anqar (الأنقر), protože byl jednooký, byl převezen do Córdoby, kde byl na dvě desetiletí zadržován v pozlaceném zajetí.[7] Není známo, kdy a jak přišla jeho dcera Onneca do Córdoby, ať už s ním byla zajata nebo poslána, aby se k němu později připojila k emirovu soudu, ale ona tam byla vdaná za syna Mohameda I. Abdullah kolem 862/863. Onneca byla pravděpodobně ještě teenagerka, když v roce 864 porodila Abdullaha syna jménem Muhammad.[3] Jako Abdullahova manželka, Onneca stal se známým jako Durr.[8] Podle některých zdrojů konvertovala na islám.[9][10]

Kromě Mohameda porodila Onneca Abdulláhovi dvě dcery: al-Baha 'a Fatimu mladší.[11] Abdullah se stal emirem v roce 888 a Onnekův syn Muhammad byl jmenován následníkem trůnu. Muhammada však 28. ledna 89 zavraždil jeho mladší nevlastní bratr al-Mutarrif. Mezi historiky panuje neshoda ohledně toho, zda al-Mutarrif jednal sám nebo na popud svého otce Abdullaha. Al-Mutarrif sám byl sťat v roce 895 na rozkaz svého otce. Jako výsledek, Mohamedův syn Abd-ar-Rahman, který se narodil tři týdny před vraždou svého otce, byl nástupcem jeho dědečka Abdulláha jako emíra Córdoby. Na Západě známý jako Abd-ar-Rahman III., Se později pozvedl na pozici kalif.[12]

Onneca byla tedy babičkou z otcovy strany Abd-ar-Rahmana III., Který zdědil po ní i po své matce Muzně pocházející z pyrenejských (pravděpodobně baskických) evropských rysů obličeje, jako jsou modré oči a světle načervenalé vlasy, které se pokusil změnit (zejména prostřednictvím barvení vlasů ), aby vypadal typičtěji Arab.[2][4]

Problematická chronologie manželství Aznar Sánchez de Laron

The Códice de Roda, jediný zdroj pro křesťanské manželství Onneca, staví tento svazek se svým bratrancem Aznarem Sánchezem de Laronem před jejím sňatkem jako vdovou s Abdullahem z Córdoby. Na základě toho francouzský historik Évariste Lévi-Provençal vytvořila chronologii pro život Onneca, která uváděla její datum narození kolem roku 835. Lévi-Provençal věřila, že Onneca svého otce při návratu do Pamplony v roce 882 nepřipojila, buď proto, že už zemřela, nebo proto, že konvertovala na islám a rozhodla se zůstat v Abdullahově harém.[10] Taková chronologie je však problematická, protože z ní vyplývá, že Onnečiny děti od Aznara se narodily před nebo jen krátce po zajetí jejího otce v roce 860, což z Onnečiny dcery Tody Aznárezové učinilo sexagenariána v době narození jejího syna Garcíi Sáncheze I. (což je známé k nim došlo buď u 919, nebo 922[13]) a v době své návštěvy v Cordobě v roce 958 téměř stoletá. Proto většina historiků zabývajících se touto otázkou dospěla k závěru, že Códice de Roda se mýlila, pokud jde o pořadí dvou manželství Onneca, že se skutečně vrátila do Pamplony se svým otcem a teprve v té době se provdala za Aznara Sáncheze. To by umožnilo, aby její narození přišlo o deset let později a narození její dcery bylo odsunuto nejméně o dvě desetiletí.

Podle této upravené časové osy, asi 880, po dvou desetiletích v Córdobě, by Onneca opustila svou muslimskou rodinu,[14] a vrátil se se svým otcem do Pamplony, kde brzy uspěl, a krátce poté, co se oženil s Aznarem Sánchezem, který měl spolu syna a dvě dcery pravděpodobně narozené v letech 880 až 890: Sancho, Toda a Sancha. Jejich syn Sancho Aznar je znám pouze z Códice de Roda genealogii a možná zemřel mladý.[3] Jejich dcery Toda a Sancha se stanou oběma královny Pamplony svatbou do Jiménezova dynastie, který se dostal k moci v roce 905 poté, co z trůnu vysadil Onnecovho otce Fortúna Garcése. Toda se provdala Sancho I Garcés, čímž se spojily královské rody Íñiguez a Jiménez.[15] Todova sestra Sancha byla vdaná za bratra a nástupce Sancha I Garcése Jimeno Garcés, a později byl zabit ve Francii jejím synem Garcíou Jiménezem.[16]

Ve významnějším odklonu od genealogie Roda historik Alberto Cañada Juste naznačuje, že chronologické výzvy jsou ohromující, a místo jednoduchého posunu pořadí manželství předpokládá, že identita křesťanské princezny, která odjela do Córdoby, se tam stala Durrem , babička Abd al-Rahmana III., byla zmatena zdrojem Roda. Místo toho, aby byl Onneca Fortúnez, vdovou po Aznarovi Sánchezovi z Laronu, naznačuje, že to byla další královská princezna také s manželem jménem Aznar, její otcovská teta Onneca Garcés, vdova po Aznar Galíndez II, Hrabě z Aragona.[17]

Dědictví

Historický význam Onnecy pramení ze skutečnosti, že poskytla důležité genealogické spojení mezi muslimskými kalify v Córdobě a křesťanskými králi v Pamploně,[6] stejně jako mezi prvními dvěma královské dynastie Pamplona.[18][19]

Rodokmen

Následující rodokmen ukazuje vztah mezi Onnecou a jejími přímými příbuznými. Plné čáry označují sestup, zatímco vodorovné přerušované čáry označují manželství. Jména tří dynastií, s nimiž Onneca přímo souvisela, jsou velkými velkými písmeny: dynastie Íñiguez, do které se narodila a vdala, Umajjovci do kterého se vdala, a Jiménezova dynastie do kterého se vdaly její dvě křesťanské dcery.[18][19][20]

Rodokmen Onneca Fortúnez
ÍÑIGUEZ DYNASTY
(PAMPLONA)
Íñigo Arista
1. král Pamplony
(pradědeček)
García Íñigue
2. král Pamplony
(dědeček z otcovy strany)
UMAYYAD DYNASTY
(CÓRDOBA)
Muhammad I.
Emir z Córdoby
(nevlastní otec)		Auria
(matka)		Fortún Garcés, 3. král Pamplony
(otec)		Sancho Garcés
(strýc z otcovy strany a tchán)		Onneca Garcès
(otcovská teta)		Aznar Galíndez II
Hrabě z Aragona
Abdullah
Emir z Córdoby
(1. manžel)		Onneca (Durr)Aznar Sánchez de Laron
(Druhý manžel a bratranec)
JIMÉNEZ DYNASTY
(PAMPLONA)
García Jiménez
Sub-King v Pamploně
Muhammad
(syn)		al-Baha '
(dcera)		Fatima mladší
(dcera)		Sancho
(syn)		Toda
(dcera)		Sancho I Garcés
4. král Pamplony
(zeť)		Jimeno Garcés
5. král Pamplony
(zeť)		Sancha
(dcera)
Abd al-Rahman III
Kalif z Córdoby
(vnuk)		Onneca
(vnučka)		Sancha
(vnučka)		Urraca
(vnučka)		Velasquita
(vnučka)		Orbita
(vnučka)		García Sánchez I.
6. král Pamplony
(vnuk)		García
(vnuk)		Sancho
(vnuk)		Dadildis
(vnučka)

Viz také

Reference

  1. ^ Jayyusi 1992, str. 463
  2. ^ A b Fletcher 2006, str. 53
  3. ^ A b C Stasser 1999, 815–816
  4. ^ A b Barrucand & Bednorz 1999, str. 51
  5. ^ Salas Merino 2008, str. 90
  6. ^ A b Faro Carballa a kol. 2007, str. 102
  7. ^ Lévi-Provençal 1999, str. 323
  8. ^ Hajji 1970, str. 58
  9. ^ Goyhenetche 1998, str. 169
  10. ^ A b Lévi-Provençal 1953, 18–19
  11. ^ Vallvé Bermejo 1999, str. 47
  12. ^ Lévi-Provençal 1999, 333–335
  13. ^ Ubieto Arteta 1963, str. 77–82
  14. ^ Suárez Fernández 1976, str. 225
  15. ^ Salas Merino 2008, str. 91
  16. ^ Traggia 1805, str. 46
  17. ^ Cañada Juste 2013
  18. ^ A b Stasser 1999, 837–838
  19. ^ A b Martínez Díez 2005, str. 174
  20. ^ Salas Merino 2008, 216–218

Zdroje

  • Barrucand, Marianne; Bednorz, Achim (1999). Maurská architektura. Série architektury a designu. New York: Taschen. ISBN  978-3-8228-7634-3.
  • Cañada Juste, Arturo (2013). „Doña Onneca, una princesa vascona en la corte de los emires cordobeses“. Príncipe de Viana (ve španělštině). 74 (258): 481–502. ISSN  0032-8472.
  • Faro Carballa, José Antonio; García-Barberena Unzu, María; Unzu Urmeneta, Mercedes (2007). „La presencia islámica en Pamplona“ [islámská přítomnost v Pamploně]. V Sénac, Philippe (ed.). Villes et campagnes de Tarraconaise et d'al-Andalus (VIe – XIe siècles): přechod [Města a venkov v Tarraconensis a al-Andalus (6. – 11. Století): přechod]. Sbírka „Méridiennes“ (ve španělštině). Toulouse: CNRS - Université de Toulouse - Le Mirail. 97–139. ISBN  978-2-912025-23-4.
  • Fletcher, Richard (2006) [poprvé publikováno 1992]. Maurské Španělsko (2. vyd.). Berkeley, CA: University of California Press. ISBN  978-0-520-24840-3.
  • Goyhenetche, Manex (1998). Histoire générale du Pays Basque [Obecná historie Baskicka] (francouzsky). Tome I: Préhistoire, Époque romaine, Moyen Âge (2. vyd.). Donostia-San Sebastián: Elkarlanean. ISBN  978-84-8331-401-2.
  • Jayyusi, Salma Khadra, ed. (1992). Dědictví muslimského Španělska. Handbuch der Orientalistik. Část 1, svazek 12. Leiden: E.J. Brill. ISBN  978-90-04-09599-1.
  • Lévi-Provençal, Évariste (1953). „Du nouveau sur le royaume de Pampelune au IXe siècle“ [Nové informace o království Pamplona v 9. století]. Bulletin Hispanique (francouzsky). 55 (1): 5–22. doi:10.3406 / hispa.1953.3340. ISSN  0007-4640. Citováno 7. září 2010.
  • Lévi-Provençal, Évariste (1999) [poprvé publikováno 1950]. Histoire de l'Espagne musulmane [Dějiny muslimského Španělska] (francouzsky). Tome 1: La conquête et l'émirat hispano-umaiyade. Paříž: Maisonneuve & Larose. ISBN  978-2-7068-1386-3.
  • Martínez Díez, Gonzalo (2005). El Condado de Castilla (711–1038): la historia frente a la leyenda [Kraj Kastilie (711–1038): Historie vs. Legenda]. Estudios de historia (ve španělštině). Svazek I. Valladolid: Marcial Pons Historia. ISBN  978-84-95379-94-8.
  • Salas Merino, Vicente (2008). La Genealogía de Los Reyes de España [Genealogie králů Španělska] (ve španělštině) (4. vydání). Madrid: Editorial Visión Libros. ISBN  978-84-9821-767-4.
  • Stasser, Thierry (listopad – prosinec 1999). „Consanguinité et alliance dynastiques en Espagne au Haut Moyen Âge: La politique matrimoniale de la reine Tota de Navarre“ [Pokrevní příbuznost a dynastické spojenectví ve Španělsku během raného středověku: Manželská politika Tody z Navarry]. Revista Hidalguía (francouzsky). Madrid: Ediciones Hidalguía (277): 811–840. ISSN  0018-1285. Archivovány od originál (požadovaný poplatek) dne 20. července 2011. Citováno 2. září 2010.
  • Suárez Fernández, Luis (1976). Historia de España antigua y media [Dějiny starověkého a středověkého Španělska] (ve španělštině). Madrid: Ediciones Rialp. ISBN  978-84-321-1882-1.
  • Traggia, Joaquín (1805). „Discurso histórico sobre el orígen y sucesion del reyno pirenaico hasta Don Sancho el Mayor“ [Historický diskurz o vzniku a posloupnosti pyrenejského království až po Sancha Velkého]. v Real Academia de la Historia (vyd.). Memorias de la Real Academia de la Historia (Pojednání číst 1. února 1799 na pravidelném zasedání Královské akademie historie) (ve španělštině). Díl IV. Madrid: Imprenta de Sancha. OCLC  504416291.
  • Ubieto Arteta, Antonio (1963). „Los reyes pamploneses entre 905 y 970“ [Králové z Pamplony mezi lety 905 a 970]. Príncipe de Viana (ve španělštině). Pamplona: Departamento de Cultura y Turismo. 24 (90–91): 77–82. ISSN  0032-8472.
  • Vallvé Bermejo, Joaquín (1999). Al-Andalus: sociedad e instituciones [Al-Andalus: Společnost a instituce]. Svazek 20 Clave historial (ve španělštině). Madrid: Real Academia de la Historia. ISBN  978-84-89512-16-0.