Olgerd Bochkovsky - Olgerd Bochkovsky

Olgerd Ipolyt Bochkovsky (Olgierd Hipolit Boczkowski, 1885–1939) - ukrajinský sociolog, novinář, diplomat a politický aktivista, jehož politické spisy byly publikovány v ukrajinských novinách v Kanadě, Československu, Polsku a dalších zemích. Jeho vybrané spisy se nedávno objevily ve třídílném vydání. Narodil se v polsko-litevské rodině ve vesnici Dolynska, Kherson Gubernia (Ruská říše), studoval v Petrohradě, kde se angažoval v socialistickém hnutí. Po revoluci v roce 1905 emigroval do Rakousko-Uhersko a usadil se v Praze. V roce 1909 absolvoval Univerzita Karlova (sociologie, filozofická fakulta). V té době se podílel na hnutí za zrušení trestu smrti, a to i ve studiu hnutí malých národů, Tomáš Garrigue Masaryk byla pro něj inspirací. Před první světovou válkou pracoval Bochkovsky pro několik českých časopisů, z nichž nejvlivnější byl Slovanský Přehled (Slovanská recenze), a také pro ukrajinské noviny Rada (Rada, Kyjev) a ruském jazyce Ukrainskaia zhizn “’ (Ukrajinský život, Moskva). V té době spojil politickou aktivitu v prostředí imigrantů z Ruské říše se studiem sociologie národa. Zaměřil se na takzvané „nehistorické / nestátní národy“ nebo „zotročené národy“ Ruské říše.

Po vypuknutí první světové války byl Bochkovskij uvězněn v Rakousku jako ruský občan. Díky Masarykově pomoci byl jeho stav změněn na status internovaného. Byl schopen pracovat na své první knize studií národností „Otrocké národy ruské říše“ (Ponevoleni narody Rosiis’koii imperii, 1917). Publikoval také své články v „Heroldu Unie za osvobození Ukrajiny“ (Visnyk SVU, Vídeň, 1917–1918). V letech 1918–1921 působil jako tajemník ukrajinského diplomatického zastoupení v Praze. Když (opět s Masarykovou podporou) byla založena Ukrajinská strojírenská akademie v Poděbradech u Prahy, stal se Bochkovskij profesorem sociologie na Akademii. V meziválečném období Bochkovskij vypracoval teorii ve studiích národností a nazval ji natiologií. Nejprve se stejně jako Masaryk zaměřil na kulturní identitu malých východoevropských národů a poté na konci 20. let začal zkoumat národní hnutí v celé Evropě. Na konci 30. let upozornil na asijské a africké národy a předvídal jejich národní obrození. Hlavní myšlenkou jeho přístupu bylo jeho posouzení, že národ je spiritus movens moderní historie a že malé národy, navzdory snahám o imperiální politiku, se nebudou asimilovat. Jako sociolog i politický aktivista bylo Bochkovského krédo:

"Povinností sociologie, jejímž účelem je předvídat, je konstatovat tuto skutečnost [že národ je hlavním protagonistou moderních dějin]." Povinností politiky je z ní vyvodit skutečné závěry, aby bylo možné sladit liberalistické tendence s autokratickými a centralistickými tradicemi státu. Snít o tom, že tento vítězný pochod probuzených národů může být blokován asimilačními nebo jinými prostředky, by byla reakční utopie. V tomto historickém duelu moderní národ porazí starý stát, stejně jako mladý stát porazil teokracii církve na úsvitu moderních dějin. “[1].

Bochkovského přístup k nacionalismu se podobá přístupu Bochkovského Miroslav Hroch a Ernest Gellner, který si získal popularitu o půl století později, v 80. letech. Publikoval, převážně v ukrajinštině a češtině, desítky článků, brožur a knih prezentujících jeho přístup.

Bochkovskij byl členem zahraniční delegace Ukrajinská sociálně demokratická labouristická strana, který patřil k Druhá mezinárodní. V letech 1933–1934 v Praze vedl Výbor pro podporu hladovějící Ukrajiny a stal se redaktorem Bulletinu Hlad na Ukrajině (Hladomor na Ukrajině). V letech 1933–1934 zveřejnil otevřené dopisy bývalému francouzskému předsedovi vlády Edouard Herriot[2] kdo ignoroval hladomor na Ukrajině, nyní často označovaný jako Holodomor. Bochkovsky shrnul svůj názor v eseji s názvem „Europa invertebrata“ (Bezpáteřová Evropa)[3]. V roce 1935 noviny ve Lvově Dilo (The Deed) přinesl svůj článek „Morální inflace našeho věku“, ve kterém zevšeobecnil morální lekci holodomoru pro evropskou civilizaci a poukázal na její univerzální charakter[4]. V lednu 1934 napsal Bochkovskij „Hladomor na Ukrajině“ pro použití Ukrajinské tiskové kanceláře. Byly plánovány překlady do západních jazyků, ale projekt nakonec nebyl proveden.

„Svět,“ tvrdil, po důkladném výčtu publikací o holodomoru ve světovém tisku, „nebyl špatně informován o katastrofickém hladomoru v zemi Sovětů. Další věcí je, že na tuto katastrofu nereagovala aktivně; neposkytl skutečnou pomoc hromadně umírajícímu obyvatelstvu na té straně sovětských hranic. “

Popsal, co považoval za klíčový problém, kterému čelil starý kontinent v době holodomoru: „Evropa dříve reagovala na to, co se stalo a jak. Nyní se hlavně zajímá, kde a komu se něco stalo. Podle toho buď mlčí, nebo reaguje. “


_________________

Ol'gerd Ipolyt Bochkovs'kyi, Vybrani pratsi ta dokumenty [Vybraná díla a dokumenty]. Zpracovali Ola Hnatiuk a Miroslaw Czech, Zhurnal „Ukraina Moderna“ / Vydavnytstvo „Dukh i Litera“, 2018-19. 3 obj. Ukrajina. Ievropa: 1921-1939 [Ukrajina. Evropa: 1921-1939]. Sv. 1 - 704 stran, sv. 2 - 976 stran, roč. 3 ve dvou knihách - 440 stran, 448 stran

Reference

  1. ^ Ol'gerd Ipolyt Bochkovs'kyi, „Natsionalne probudzhennia, vidrodzhennia, samooznachennia,“ Vybrani pratsi ta dokumenty, roč. 1, s. 309.
  2. ^ Ol'gerd Ipolyt Bochkovs'kyi, Vybrani pratsi ta dokumenty, roč. 1 (Kyiv, 2018), 105–16. Tamtéž, 117–21.
  3. ^ Tamtéž, 117–21.
  4. ^ Ol'gerd Ipolyt Bochkovs'kyi, „Moral'na infliatsiia nashoï doby,“ Dilo, č. 292–94, 31. října – 2. listopadu 1934.