Olaf Isaachsen - Olaf Isaachsen

Autoportrét (datum neznámé)

Olaf Wilhelm Isaachsen (16. Května 1835 - 22. Září 1893) byla norská krajina a žánr malíř. [1]

Životopis

Narodil se v Mandal v Vest-Agder kraj Norsko. Isaachsen patřil k větvi zámožné a vzdělané obchodní rodiny z Kjos v Kristiansand. Byl synem právníka Daniela Petera Christiana Isaachsena, vnuka politika Isaach Isaachsen a pravnuk Daniel Isaachsen (1744-1813), norský stavitel lodí. Byl to strýc fyziků Daniel Isaachsen vědec Haakon Isaachsen (1867–1936), malíř Herman Willoch a námořní důstojník Zvláštní Isaachsen Willoch.[2]

Navštěvoval latinskou školu Nissens v roce Christiania (nyní Oslo). Později studoval pod Joachim Frich a Johannes Flintoe na Královská škola kreslení od roku 1850, v Düsseldorf od roku 1854 do roku 1859 a v Paříž pod Thomas Couture (1859-1860) a Gustave Courbet (1861-1862). Po návštěvě Itálie se v roce 1864 vrátil domů s cílem stát se umělcem se silným zaměřením na archeologii a historii. Nakonec se usadil Kristiansand, i když s častými obdobími strávenými v zahraničí.[3]

Jeho umělecký styl se odrazil naturalismus a v pozdějších letech impresionismus. Isaachsen byl považován za jednoho z nejvýznamnějších norských umělců a velký kolorista s motivy pobřežní krajiny jižního Norska. Maloval také širokou škálu portrétů. Navíc v něm našel plně platný umělecký výraz Setesdalen. Jeho umění často odráželo charakteristickou kulturu údolí. Je zastoupen 24 pracemi v Národním muzeu v Oslu (NM), dříve Národní galerie Norska.[4]Regionální muzeum v Kristiansandu, Sørlandets Kunstmuseum (SKMU) má 58 děl.[2]

Osobní život

Isaachsen byl dobře informovaný a zdvořilý muž, směs pozorování a místních obyvatel, kteří mluvili plynně německy, holandsky, anglicky, francouzsky a italsky. Byl ženatý v roce 1864 s Antoniem (Toni) Johnem Prehrem (1838-1870). Pár měl čtyři děti - William (1865-1942), Eivind (1866-1926); Johanna Marie (1867-1872) a Harald (1869-1942). Jeho žena zemřela na tuberkulózu, když měla pouhých 32 let. O dva roky později zemřela jeho čtyřletá dcera Johanna Marie na záškrt a zůstaly mu tři malí chlapci. Byl otcovským dědečkem Sigurd Daniel Isaachsen Willoch, historik umění a ředitel Národní galerie Norska.[5]

Vybraná díla

Obývací pokoj se dvěma dveřmi (1858)
Setesdal Interiér (1869)
  • En sjørøver, 1858
  • Seks akter fra Paris, 1859
  • Landskap fra Apeninnene, 1863
  • Setesdalsstue, Kveste i Valle, 1866
  • Slagsmål i en bondestue, 1866
  • Studie av en såret mann, 1866
  • Liggende setesdøl, 1866
  • Ung setesdøl, 1866
  • Slagsbror, 1867
  • Et litterært funn, 1870–71
  • Bruden pyntes, 1878
  • Setesdalsloft, 1878
  • Stabbursinteriør fra Ose i Setesdal, 1878
  • Stuen i Holskogen, ca. 1880
  • Syrinbusk i morgensol, 1881
  • Tore Hund ved Olav den helliges lik, 1881
  • Venemyr i Søgne Sogn Høststemning, 1885
  • Efter badet, 1889
  • Kristiansand etter brannen, 1892
  • tre brannbilder fra Kristiansand, 1892

Reference

  1. ^ Willoch / Isaachsen (Store norske leksikon)
  2. ^ A b „Isaachsen, Olaf (Wilhelm)“. Aschehoug og Gyldendals Store norske leksikon (v norštině). Kunnskapsforlaget. 2007.
  3. ^ „Willoch / Isaachsen“. Aschehoug og Gyldendals Store norske leksikon (v norštině). Kunnskapsforlaget. 2007.
  4. ^ Isaachsen, Olaf (artnet.com)
  5. ^ Sigurd Willoch. „Olaf Isaachsen“. Norsk kunstnerleksikon. Citováno 1. září 2016.