Nuși Tulliu - Nuși Tulliu
Nuși Tulliu (23. dubna 1872 - 8. dubna 1941) byl Osmanský -narozený rumunština básník a prozaik.
Narodil se do Aromanian rodina v Avdella, vesnice, která byla součástí Osmanská říše je Manastir Vilayet a nyní je v Řecku. Začal školu v Kleisoura, následovaná rumunskou střední školou v Bitola. Tulliu se poté zapsal na fakultu literatury v Bukurešťská univerzita v Rumunská stará říše, kde vystudoval rumunskou historii a jazyk. Navštěvoval právnickou fakultu dva roky, ale nepromoval. V roce 1905 byl poslán do Lipská univerzita aby si připravil doktorát z historie. Ještě jako student učil na rumunském gymnáziu v Ioannina a poté v Rumunsku. Od roku 1929 až do svého odchodu do důchodu v roce 1937 působil jako učitel v Bukurešť. V letech 1908 až 1912 působil jako školní inspektor v Makedonie.[1]
Prvním publikovaným dílem Tulliu byl článek z roku 1894 v časopise Bukurešť Poloostrov balcanică. Následně přispíval do dalších rumunských periodik, včetně Albumul macedo-român, Cele trei Crișuri, Conservatorul, Dunărea, Flamura, Grai buchta, Lilicea Pindului, Ordinea, Propilee literare, Românii de la Pind, Răsăritul, Timpul nou, Țara noastră a Universul. Od listopadu 1898 do září 1899 publikoval Pindul s využitím vlastních prostředků; časopis uváděl básně a prózy v arumunském jazyce. Mířil do Bukurešti Ecoul Macedoniei noviny a tam zveřejněny Murmintî fîră cruți (1903), jediný román v románštině, který vyšel v Rumunsku.[1]