Námořní velitelství severního Řecka - Northern Greece Naval Command

Námořní velitelství severního Řecka (řecký: Ναυτική Διοίκηση Βορείου Ελλάδος, ΝΔΒΕ), dříve Severní egejské námořní velení (Ναυτική Διοίκηση Βορείου Αιγαίου, ΝΔΒΑ) je regionální velení Řecké námořnictvo pokrývající pobřeží severní Řecko a severní Egejské moře, od řecko-turecké hranice v ústí řeky Evros na Mount Pelion.^[1]

Mise

Je to jeden ze tří regionálních námořních velení pod velením flotily (Αρχηγείο Στόλου).^[2] Sídlí v Mikro Emvolo v Kalamaria, Soluň, a odpovídá za „námořní dohled, pobřežní obrana, a kontrolu a koordinaci pobřežní hlídka a další státní orgány a služby pro zajištění národní obrany a bezpečnosti před mořem “.^[1] Je také obecně odpovědný za dodávky a přístavní služby námořním lodím a za mobilizaci námořních zdrojů v oblasti odpovědnosti v případě války.^[3]

Velení zahrnuje velitelství v Soluni v Námořní pevnost Angelochori, jakékoli lodě nebo služby k nim připojené ústředím flotily a Kavala Naval Detachment, který je aktivován za války. Rovněž vykonávala operační kontrolu nad jednotkami pobřežní stráže severního Řecka.^[2]

Dějiny

Po zajetí Soluň v roce 1912 Řecké námořnictvo zřídila v této oblasti stálou základnu v roce 1926, kdy byla v oblasti „Depa“ (Ντεπό) vytvořena signální stanice. Tato stanice zpočátku sloužila vojenským i komerčním potřebám námořní komunikace až do roku 1934, kdy se její hranice omezila na vojenskou námořní komunikaci.^[4] V roce 1935 byla zřízena námořní obranná oblast 5 (Ναυτική Αμυντική Περιοχή 5, ΝΑΠ / 5) s pobřežní obranou a protiletadlovou baterií v nedalekém mysu Karabournou nebo Megalo Emvolo. V listopadu 1940, po vypuknutí Řecko-italská válka bylo vytvořeno vrchní velitelství severozápadního Egejského moře (Ανωτέρα Διοίκηση Βορειοδυτικού Αιγαίου). S Německá invaze do Řecka byla během řeckého ústupu zničena námořní zařízení v oblasti a námořní velení bylo zrušeno.^[4]

Po osvobození Řecka v roce 1944 bylo v Soluni založeno Námořní velení 2 (Ναυτική Διοίκηση 2), které se 2. ledna 1945 transformovalo na námořní námořní velení v Severním Egejském moři (Ναυτική Διοίκηση Βορείου Αιγαίου, hlavní sídlo v ΝΔ Soluň. Práce velitele v následujících letech zahrnovala obnovu námořních zařízení, odstraňování min a překážek a obnovení pořádku po zmatcích obsazení.^[4] V roce 1951 se velení přesunulo do Vasilissis Olgas 38 v Soluni a 8. února 1960 se přesunulo do nových instalací v „depu“, protože předchozí budova byla stržena, aby se rozšířila pobřežní silnice. Současné ústředí bylo postaveno v letech 1976–79 a začalo fungovat 2. ledna 1980. Stará zařízení v „depu“ (známá jako Παλαιά ΝΔΒΑ) se nadále používají jako skladiště a jako kasárna. Ve stejné době byla stará námořní pevnost v Megalo Emvolo znovu aktivována jako „Přenosové středisko Angelochori“ (Κέντρο Εκπομπής Αγγελοχωρίου, ΚΕΑ).^[4]

S redefinicí oblasti své odpovědnosti bylo severní egejské námořní velení přejmenováno na severní řecké námořní velení dne 20. července 1976.^[4]

Reference