Ekologický koridor severní Amazonie - Northern Amazon Ecological Corridor - Wikipedia

Ekologický koridor severní Amazonie
Corredor Norte da Amazônia
Mapa zobrazující umístění ekologického koridoru severní Amazonie
Mapa zobrazující umístění ekologického koridoru severní Amazonie
Souřadnice3 ° 24'14 ″ severní šířky 61 ° 41'10 "W / 3,404 ° N 61,686 ° W / 3.404; -61.686Souřadnice: 3 ° 24'14 ″ severní šířky 61 ° 41'10 "W / 3,404 ° N 61,686 ° W / 3.404; -61.686
Plocha21 000 000 hektarů (52 000 000 akrů)
OznačeníEkologický koridor

The Ekologický koridor severní Amazonie (portugalština: Corredor Norte da Amazônia) je navržen ekologický koridor spojující jednotky ochrany a domorodá území na severu ostrova Amazonský deštný prales Brazílie.

Pozadí

První verze Ekologické chodby tropických lesů v Brazílii návrh byl vypracován skupinou konzultantů na žádost brazilského ministerstva životního prostředí a předložen v první polovině roku 1997.[1]Bylo navrženo sedm hlavních koridorů: Centrální ekologický koridor pro Amazonku, Ekologický koridor pro severní Amazonku, Ekologický koridor jižní Amazonie, Ekologický koridor Ecotones na jihu Amazonky, Ekologický koridor pro západní Amazonku, Ekologický koridor ve středoatlantickém lese a Ekologická chodba Serra do Mar. To odpovídá přibližně 25% brazilských deštných pralesů.[2]Přednost dostal centrální amazonský koridor a středoatlantický lesní koridor, které by testovaly a rozvíjely koncepty pro použití v následujících koridorech.[3]

Navrhovaný rozsah

Ekologický koridor pro severní Amazonii byl jedním z pěti identifikovaných koridorů amazonské oblasti. Pokryl by severní hranici Amazonie s Kolumbií a Venezuelou. Ve třech hlavních ekoregionech Amazonie by existovalo šest prioritních oblastí. Koridor byl identifikován jako relativně neporušený, globálně důležitý pro své biologické rozlišení a s vysokou prioritou v regionálním měřítku.[4]Chodba by měla plochu 21 000 000 hektarů (52 000 000 akrů).[5]

Mezi konzervační jednotky patří Amazonský národní les, Ekologická stanice Maracá, Národní park Pico da Neblina a Národní les Roraima Návrh zahrnoval také národní lesy Cubaté, Cuiari, Içana, Pari Cachoeira II, Piraiauara, Tarauacá I, Tarauacá II a Uruçu.[6]Byly však mezi 11 národními lesy, které vytvořil prezident José Sarney dne 23. listopadu 1989 a 9. března 1990, které byly zrušeny jeho nástupcem prezidentem Fernando Collor de Mello dne 5. září 1991. Lesy byly vytvořeny bez ohledu na nároky domorodých obyvatel.[7][8]

Poznámky

  1. ^ Ayres a kol. 2005, str. 7.
  2. ^ O Corredor Central Da Mata Atlãntica - MMA, str. 13.
  3. ^ Corredores Ecológicos na Mata Atlântica - RBMA.
  4. ^ Ayres a kol. 2005, str. 28.
  5. ^ Arruda & Nogueira de Sá 2003, str. 44.
  6. ^ Ayres a kol. 2005, str. 31.
  7. ^ Rolla & Ricardo 2006, str. 17.
  8. ^ Sarney 1990.

Zdroje

  • Arruda, Moacir Bueno; Nogueira de Sá, Luís Fernando S. (2003), Corredores Ecológicos: Uma abordagem integradora de ecossistemas no Brasil (PDF) (v portugalštině), Brasília: IBAMA, vyvoláno 2016-10-29
  • Ayres, José Márcio; Da Fonseca, Gustavo A. B .; Rylands, Anthony B .; Queiroz, Helder L .; Pinto, Luiz Paulo; Masterson, Donald; Cavalcanti, Roberto B. (2005), Os Corredores Ecológicos das Florestas Tropicais do Brasil (PDF) (v portugalštině), Sociedade Civil Mamirauá, archivovány od originál (PDF) dne 31. 7. 2016, vyvoláno 2016-10-28
  • Corredores Ecológicos na Mata Atlântica (v portugalštině), RBMA: Atlantická lesní biosférická rezervace, vyvoláno 2016-10-28
  • O Corredor Central Da Mata Atlãntica (PDF) (v portugalštině), MMA: Ministerstvo životního prostředí (Brazílie), vyvoláno 2016-10-28
  • Rolla, Alicia; Ricardo, Fany (březen 2006), „Jako Florestas Nacionais e a questão minerál“ (PDF), Mineração em Unidades de Conservação na Amazônia brasileira, Instituto Socioambiental, vyvoláno 2016-10-28
  • Sarney, José (9. ​​března 1990), Decreto č. 99.109, de 9 de Marco de 1990, vyvoláno 2016-10-28