Norberto Ramírez - Norberto Ramírez

Norberto Ramírez Áreas (konec 18. století, León, Nikaragua - 11. července 1856, León, Nikaragua) byl a Nikaragujské právník a politik. Od 20. do 23. září 1840 do 7. ledna 1841 byl 13. prezidentem (nazývaným náčelníkem) El Salvador, stále technicky stát v Spolková republika Střední Amerika. Od 1. dubna 1849 do 1. dubna 1851 byl 24. Prezident (tehdy nazývaný Nejvyšší ředitel) nezávislých Nikaragua.

Dne 20. Září 1840 povstání posádky v San Salvador pod vedením generála Francisco Malespín vynutil rezignaci Ramírezova předchůdce, plukovníka Antonio José Cañas. (Malespín měl v úmyslu vládnout přes Cañase, ale Cañas nebyl souhlasný.) Poté, co José Damián Villacorta odmítl jmenování, vlády se ujal Norberto Ramírez.[1]

V prosinci 1840 vypukla nepokoje Santiago Nonualco, vedené Petronilo Castro. Vláda to brzy potlačila.

Následujícího 7. ledna předal Ramírez kancelář hlavy státu Juan Lindo.

Norberto Ramírez byl otcem Mercedesu Ramírez de Meléndez, jehož synové Carlos a Jorge Meléndez byli později prezidenti Salvadorské republiky.

Od roku 1849 do roku 1851 byl Ramírez také prezidentem Nikaraguy, jeho rodné země. Dohody, které podepsal v roce 1849, položily základy budoucnosti Clayton-Bulwerova smlouva (podepsáno 19. dubna 1850 v Washington DC. ), podle nichž USA odůvodňovaly zásahy do vnitřních věcí Nikaraguy.[2]

externí odkazy

Reference

  1. ^ (ve španělštině) Puč Malespín Archivováno 2007-05-31 na Wayback Machine, z webu vlády Salvadoru.
  2. ^ „Předrevoluční Nikaragua“, v Latinskoamerické revoluce, dostupný tady
Politické kanceláře
Předcházet
Antonio José Cañas		 Hlava státu Salvador (prozatímní)
1840-1841		Uspěl
Juan Lindo
Předcházet
Benito Rosales		 Prezident Nikaraguy
1849-1851		Uspěl
Justo Abaúnza y Muñoz de Avilés