Nesystémová opozice - Non-system opposition
V moderní Ruská politická terminologie, nesystémová opozice nebo nesystémová opozice (ruština: внесистемная оппозиция) jsou opoziční síly, které působí mimo oficiální politický establishment. Případně systémová opozice funguje ve formě registrované politické strany.[1][2]
Existují dva hlavní důvody existence nesystémové opozice. Zaprvé, ruský zákon o politických stranách stanovoval vysokou prahovou hodnotu pro registraci politické strany pro účast ve volbách, přičemž nejvyšší překážkou je požadavek mít alespoň 45 000 členů.[1] Zadruhé, řada aktivistů, jako např Garry Kasparov a Vladimír Bukovský jsou v zásadě proti registraci a tvrdí, že samotná registrace je de facto „vazalskou přísahou věrnosti úřadům“.[2]
Po roce 2003 následoval vznik „nesystémových“ politických aktivit (a zavedení termínu) Duma volby pozoruhodné novým extrémně omezujícím zákonem o politických stranách. V období 2004–2012 došlo k vlnám masových politických akcí organizovaných opozičními hnutími. Spektrum politických názorů nesystémové opozice je extrémně široké a pokusy o vytvoření „suprapolitických“ asociací, jako např. Druhé Rusko, nakonec selhal.[3][4]
Pojem „nesystémová opozice“ nereflektuje ideologický vzdálenost k Vládnoucí strana ani nepřijetí demokratické instituce. Nesystémová opozice se týká opozičních stran, které jsou „vyloučeny“ z politický systém protože jim chybí jak zastoupení ve strukturách státní moci, tak kontakty s vládnoucí skupinou. Používají převážně nekonvenční metody politického boje, mají omezené zdroje, jsou zvláště aktivní sociální sítě a těší se malé důvěře občanů.[5]
V roce 2012 Ivan Tyutrin a Aleksandr Lukyanov z Solidarita hnutí napsalo, že dichotomie nesystém / systém, tj. na základě formálního kritéria, zastarala; skutečná dichotomie by měla být v tom, zda je politická síla nekonformní nebo konformní vůči Putinista politický systém. Jejich argumenty jsou: radikalizace určité „systémové opozice“, snížený význam registrace v době nevoleb, očekávané zmírnění překážek při registraci Dmitrij Medveděv Reformy a snahy současného establishmentu o zavedení sváru do opozice. [2]
Reference
- ^ A b Ruská opozice: uvnitř nebo vně systému?, Grigorii Golosov, 1. září 2011 (vyvoláno 8. února 2015)
- ^ A b C „Оппозиция: новая система координат“, Иван Тютрин, Александр Лукьянов, 24. února 2012 (vyvoláno 8. února 2015)
- ^ Aglaya Bolshakova, „Несистемно-бессистемная оппозиция“, Osobaya Bukva, 24. listopadu 2011 (vyvoláno 27. září 2016)
- ^ „О тех, с кем и про кого говорил по телефону Немцов“
- ^ Ivan Bol'shakov, „Nesystémová opozice“, Ruská politika a právo, 50: 3, květen – červen 2012, s. 82–92
Další čtení
- КОЗОДОЙ ВИКТОР ИВАНОВИЧ, „СТАНОВЛЕНИЕ ПОЛИТИЧЕСКОЙ ОППОЗИЦИИ В РОССИИ: ИСТОРИЧЕСКИЙ ОПЫТ“ („Formování politické opozice v Rusku: historická perspektiva“), Известия Российского государственного педагогического университета им. А.И. Герцена, Ne. 57, 2008, s. 199–204
- МЕДВЕДЕВ Н.П., БОРИСЕНКО А.В., „НЕСИСТЕМНАЯ ОППОЗИЦИЯ В ПОЛИТИЧЕСКОМ ПРОСТРАНСТВЕ СОВРЕМЕННОЙ РОССИИ“ („Nesystémová opozice v politickém prostoru moderního Ruska“), Научные ведомости Белгородского государственного университета. Серия: История. Политология. Экономика. Информатика, č. 8, roč. 4, 2007, s. 150–155