Nil Hilevich - Nil Hilevich

Nil Hilevich

Nil Hilevich (Běloruský: Ніл Гілевіч, Nil Hilevič ruština: Nil Gilevich) (30. Září 1931 - 29. Března 2016) byl běloruský básník, profesor na Běloruská státní univerzita, autor více než 80 knih poezie, publikací a překladů, a jeden ze zakladatelů Společnost běloruského jazyka Frantsishak Skaryna.[1]

Životopis

Nil Hilevich se narodil ve vesnici Slabada (Słabada), v Lahoisku (Łahojsk) Okres Mensk Provincie.[2] Studoval na vysoké škole v Mensk (kterou absolvoval v roce 1951), připravuje se na učitelství. Během posledního roku na vysoké škole pracoval jako učitel na jedné ze škol v Praze Mensk. Ve vzdělávání pokračoval Běloruská státní univerzita (Filologická fakulta), kterou ukončil v roce 1956. V letech 1960-1986 pracoval na univerzitě a později se stal profesorem. V roce 1958 začal pracovat pro noviny Zvyazda (Běloruský Звязда). V roce 1978 se Hilevich připojil k komunistická strana. V roce 1980 se stal výkonným tajemníkem Svazu spisovatelů BSSR, a tuto pozici zastával 9 let. V roce 1989 se stal předsedou Společnost běloruského jazyka Frantsishak Skaryna.[3] Byl také hlavním redaktorem bulletinu Společnosti Аша слова (doslovně: Naše slovo). V roce 1991 Nil Hilevich obdržel nominaci Běloruského lidového básníka. Získal také několik dalších ocenění za literaturu.

Funguje

Hilevich byl poprvé publikován v roce 1946. A až po jedenácti letech vydal svou sbírku veršů, Песьня ў дарогу (doslovně:Song of the Road). Po knize následoval Прадвесьне ідзе па зямлі (doslovně: Pocit jara přechází přes Zemi v roce 1959), Неспакой (Nepokoj, 1961), Бальшак (Dálnice; 1965), Перазовы (Výměny; 1967), А дзе ж тая крынічанька? (A kde je to malé jaro?; 1972), Актавы (Octaves; 1976), У добрай згодзе (V dobré dohodě; 1979), Повязь (Kravata; 1987). Hilevich také vydal řadu humorných a satirických knih, jako např

  • Званковы валет (The Jack of Diamonds; 1961)
  • Да новых венікаў (K novým věncům; 1963)
  • І грэх, ці 2 (Hřích nebo dva; 1970), Як я вучыўся жыць (Jak jsem se naučil žít; 1974)
  • Русалка на Нарачы (Mermaid in the Narač; 1974).

Nil Hilevich překládá bulharskou, slovinskou, polskou, lujuánskou, ukrajinskou a ruskou prózu a poezii do běloruštiny. Napsal také poetické verše pro děti, jako např

  • Сіні домік, сіні дом (Malý modrý dům, Modrý dům; 1961)
  • Зялёны востраў (The Green Island; 1963)
  • Добры чалавек (Dobrý muž; 1981).

V roce 1981 byly jeho vybrané práce publikovány ve dvoudílné knize. Hilevich napsal několik divadelních her, které vyšly jako samostatná kniha Начлег на бусьлянцы (Noc v čápím hnízdě) v roce 1980. Jeho román Перажыўшы вайну (Poté, co přežil válku) byla zveřejněna v roce 1988.[4]Nil Hilevich je produktivní básník, známý také psaním řady knih, literární kritiky, překladů folkloristických studií, jako je

  • Аша родная песня (Our Native Song; 1968)
  • Вусная народная творчасць і сучасная лірычная паэзія ўсходніх і паўднёвых славян (Folklór a moderní poezie východního a jižního slovanského národa; 1978).

V roce 2009 byla jeho vybraná díla publikována v knize v Mensku. Kniha má 600 stran a obsahuje nejdůležitější Hilevichova díla.[5]

Reference

  1. ^ http://charter97.org/be/news/2011/9/30/43173/
  2. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2014-12-24. Citováno 2012-04-25.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  3. ^ http://slounik.org/80925.html
  4. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2014-12-24. Citováno 2012-04-25.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  5. ^ http://nn.by/?c=ar&i=29171