Nicolas Hénin - Nicolas Hénin - Wikipedia

Pro další použití viz Henin.
Nicolas Hénin
Nicolas Henin od Ammara Abda Rabbo.jpg
Nicolas Hénin, 2015 portrét Ammara Abda Rabba.
narozený1975 Upravte to na Wikidata (věk 45)
Le Mans  Upravte to na Wikidata
Alma mater
obsazeníNovinář  Upravte to na Wikidata
ZaměstnavatelRádio Francie, Le Point, Arte, Rádio Vatikán, Marianne, Le Monde, Jeune Afrique
FungujeComprendre le terorisme, Haytham, une enfance syrienne, Jihad Academy, La France russe, enquête sur les réseaux Poutine, Notre monde est-il plus dangereux? 25 otázek k vyjádření vašeho hlasu, Papa Hérisson rentrera-t-il à la maison?Upravte to na Wikidata
Rodiče)
  • Pierre-Yves HéninUpravte to na Wikidata
Ocenění

Nicolas Hénin (narozen 7. listopadu 1975 v Le Mans ) je francouzský novinář, který publikuje v písemných médiích, rozhlase a televizi. Jako specialista na Střední východ pokrýval Válka v Iráku a Syrská občanská válka. Byl zajat ISIS v Sýrii dne 22. června 2013, spolu s dalšími třemi Francouzi, a držen jako rukojmí do 18. dubna 2014. Po svém osvobození Hénin spoluzaložil Akční odolnost, síť propagující vyrovnanost v boji proti terorismu, a stala se významným hlasem v boji proti nenávistným projevům.

Životopis

Časný život

Nicolas Hénin se narodil v rodině profesora Lycée Henri-IV a akademický Pierre-Yves Hénin; jeho dědeček byl agronom Stéphane Hénin.[1] Po absolvování lycée Henri-IV, pokračoval ve studiu v a classe préparatoire na lycée Fénelon a vystudoval licenci v geografii a magisterský titul v historii z Univerzita Panthéon-Sorbonne. Po studiu arabština, specializoval se na střední východ, a získal titul Master in International Relations[2] s prací s názvem Egyptské interarabické vztahy a samostatný mír s Izraelem: listopad 1977 (Les relations interarabes de l ‘Égypte et la paix séparée avec Izrael : listopad 1977), napsaný během výzkumného semestru v Káhiře na CEDEJ (Centrum studií a dokumentace économiques et juridiques). Poté publikoval články v Jeune Afrique na Súdánská občanská válka v roce 1997 a fotografická reportáž o Jemenu, le Yémen, un pays en armes, vychází v měsíčníku Arabové v listopadu 1999.

Po návratu do Francie studoval na Institutu pratique du journalisme (IPJ), kterou ukončil v roce 1999.[2]

Ranná kariéra

Nicolas Hénin začal pracovat ve společnosti Infomedia, ale v listopadu 2002 rezignoval a pracoval jako nezávislý pracovník v Irák. Hlásil se několik měsíců před spuštěním do Válka v Iráku a později pro celý konflikt, zejména pro Rádio Francie. Poté informoval o následcích invaze, nejprve v roce Bagdád do září 2004 a poté od Ammán,[2] kde na žádost vedení Radio France hledal bezpečné místo po únosu Christiana Chesnota a Georgesa Malbrunota.[2] Poté pokračoval ve zprávách o Africe a na Středním východě pro několik frankofonních médií, jako např Le Point, Arte, Rádio Francie, RTBF, Radio Télévision Suisse, Rádio Kanada, Marianne a L'Hebdo.[1]

Pracoval jako hlavní operátor pro obrazy a jako výzkumný pracovník pro dokumentární film Tonnerre roulant sur Bagdad, Jean-Pierre Krief, vysílán dne Arte k desátému výročí invaze.[2]

Jako korespondent provedl několik úkolů týkajících se krize v Súdánu, Somálsku a Jemenu Le Point[3] stejně jako pro televizní reportáže, většinu z nich agentura Solas Films, vysílané zejména na Arte.[4] Od událostí v arabské jaro „Nicolas Hénin se věnoval událostem v Egyptě, Libyi, Jemenu a Sýrii, kde od roku 2011 do června 2013 podnikl pět cest.[5]

Nicolas Hénin byl několikrát nominován na Ocenění Bayeux-Calvados pro válečné korespondenty v rozhlase (2004 a 2011), televizních zprávách (2008) a tištěném tisku (2013).[6]

Únos ISIS a zajetí v Sýrii

Dne 22. Června 2013 agenti společnosti ISIS unesl Hénina, když byl na úkolu v Raqqa, spolu s fotografem Pierrem Torrèsem. Únos byl původně držen v tajnosti na žádost Héninových a Torresových rodin, poté byl zveřejněn francouzským premiérem Jean-Marc Ayrault dne 9. října 2013.[7] Francouzské orgány uvedly, že známky života byly zaznamenány v srpnu a říjnu 2013.[8]

V zajetí se Hénin setkal s dalšími rukojmími, zejména s americkým novinářem James Foley.[9]

Řada podpůrných akcí a demonstrací organizovaných zejména výborem „Rukojmí v Sýrii“ se konala s cílem prosazovat osvobození Hénina a Torrèse, stejně jako osvobození Didier François a Edouard Elias, kteří byli zajati 6. června. Héninova Alma mater IPJ (Institut pratique du journalisme) pojmenovala po něm svou 34. třídu.[10] Čtyři rukojmí byli nakonec osvobozeni 18. dubna 2014.[11] Přestože byla o Héninových podmínkách v zajetí zveřejněna drobná informace, uvedl, že uprchl po třech dnech, 22. června 2013, ale po noci, kdy se pokoušel uprchnout, byl znovu zachycen.[12]

26. dubna 2014 německý týdeník Soustředit se uvedla, že Francie zaplatila 18 milionů dolarů za zajištění svobody rukojmích.[13][14]

V září 2014, poté, co byla vznesena obvinění Le Monde, Hénin to potvrdil Mehdi Nemmouche podezření na Střelba Židovského muzea v Belgii, byl jedním z jeho strážců v Sýrii a choval se k němu brutálně.[15][16]

Podávání zpráv o džihádismu

V září 2014 mu byla udělena cena Fondation May Chidiac Award za odvahu v žurnalistice.[17]

V březnu 2015 vydal esej Akademie džihádu[18] o politických chybách proti ISIS a Papa hérisson rentrera-t-il à la maison?, dětská kniha ilustrovaná jeho rukojmím Pierrem Torresem.[5] Během rozhovoru v televizní show Na n'est pas couché, potrestal politiku Obamova administrativa vůči Sýrie.[19]

V roce 2018 identifikovala skupina syrských uprchlíků 35letého Kaise A., známého také jeho nom-de-guerre „Abu Hamza al-Kimawi“ (dále jen „chemik“), teroristickým a výbušným expertem Islámského státu , infiltroval do Německa pod maskou studenta chemie na univerzitě v Göttingenu. Skupina Abu Hamza, která se podílela na Héninově a Torresově zajetí ISIS v roce 2013, je kontaktovala. Hénin tyto informace předal francouzské protiteroristické jurisdikci, která nechala zatknout Abu Hamzu německou policií za účelem vydání do Francie.[20][21][22]

Podávání zpráv o ruských spojích ve Francii

V roce 2016 publikoval Hénin La France russe, enquête sur les réseaux Poutine („Ruská Francie: vyšetřování Putinových sítí“), ve kterém tvrdí, že „ruské zpravodajské služby vynakládají na Francii tolik zdrojů, jaké byly zvyklé během studené války“ („les services de renseignement russes consacrent à la France autant de moyens que lors de la Guerre froide„), a že„ stejně jako v době, kdy byla Kominterna aktivní a Sovětský svaz koupil podporu od „bratrských stran“, i dnes Moskva nakupuje její příznivce “(„comme du temps du Komintern, où l’Union soviétique finançait des 'partis frères', Moscou achète aujourd’hui ses soutiens"),[23] a uvádí, že politici jako Nicolas Sarkozy, François Fillon, Jean-Luc Mélenchon a Marine Le Penová byli "svedeni" uživatelem putinismus.[24]

Hénin zejména popsal první setkání Nicolase Sarkozyho s Vladimírem Putinem, kde tvrdí, že Putin Sarkozyho šikanoval a zastrašoval v takovém šoku, že se během tiskové konference bezprostředně po události zdál opilý.[24] Mezi kritiky knihy Tigrane Yégavian tvrdil, že Hénin zveličuje vliv Moskvy, kterou považuje za mnohem slabší než USA lehká síla a podpůrné sítě a označil popis setkání Putina a Sarkozyho za oulandský;[25] Jean-David Levitte, poradce Sarkozyho, také tento účet zamítl.[26]

Bojujte proti projevům nenávisti a kyberšikaně

V únoru 2019 byl Hénin terčem a kyber šikana provoz organizovaný krajní pravice účty. Hénin ohlásil Patricka Jardina, otce oběti Listopad 2015 Paříž útok poté, co Jardin poprvé požadoval francouzštinu Džihádisté zajat v Sýrii souhrnně zastřelen místo toho, abychom byli přivedeni zpět do Francie, aby se postavili před soud, a poté ve tweetu ze dne 31. ledna požadovali zabití i jejich dětí: „Tak zabijme také jejich děti, od toho bychom měli začít“ („Alors tuons aussi leurs enfants, d’ailleurs on devrait commencer par là"). Nicolas Hénin reagoval tím, že vyzval svědky, aby tweet nahlásili moderátorům Twitteru a Pharosu, francouzskému orgánu, kde lze nahlásit nelegální aktivitu na internetu:„ Nahlaste prosím tento účet Twitteru a Pharosu. Ztráta dítěte za strašných okolností není omluvou pro takový příval nenávisti “(„Merci de signaler ce compte à Twitter et Pharos. Avoir perdu son enfant dans des conditions terribles n’est pas une excuse pour déverser un tel torrent de haine"). Jako odvetu přišlo několik krajně pravicových twitterových účtů na podporu Jardina a vyhrožovalo smrtí Hénina a jeho dětí. Hénin podal obžalobu.[27]

Héninovy ​​hlavy Akční odolnost, poradenská společnost specializující se na boj proti terorismu a radikalizaci.[27][28]

Dne 16. září 2019 byl Hénin povýšen na rytíře Ordre des Arts et des Lettres.[29]

Zdroje a reference

Publikace

  • Akademie džihádu, Paříž, Éditions Fayard, kol. «Dokumenty», 2015, 260 s. ISBN  978-2-213-68656-1
  • Papa Hérisson rentrera-t-il à la maison?, Flammarion, 2015 (avec Pierre Torres)
  • La France russe, enquête sur les réseaux Poutine, Éditions Fayard, 2016, 322 s.
  • Haytham, syrenen enfance, Dargaud, 2016 (avec Kyungeun Park)[30]
  • Comprendre le terorisme, Éditions Fayard, 2017, 280 s.

Poznámky a odkazy

  1. ^ A b časopis Le Point (2014-04-19). „Journalistes otages libérés - Nicolas Hénin, fin connaisseur au" Point "du Moyen-Orient". Le Point (francouzsky). Citováno 2018-10-24..
  2. ^ A b C d E «Nicolas Hénin, témoin de la guerre des gens normaux», LeMonde.fr, 19. dubna 2014
  3. ^ Voir la page de ce journal relatant son enlèvement et donnant accès à "Quelques-uns des reportages de Nicolas Hénin pour Le Point" : Le Point 9. října 2013
  4. ^ «Lettre à Nicolas Hénin: kolega témoigne» Archivováno 2013-12-23 na Wayback Machine „Suivi de„ Quelques reportages de Nicolas Hénin “- místo d'Arte
  5. ^ A b La-Croix.com (2014-06-24). „Nicolas Hénin: papa hérisson est revenu“. La Croix (francouzsky). Citováno 2018-09-12.
  6. ^ „EN DIRECT - Le retour des quatre journalistes français ex-otages libérés en Syrie:“ Un jour de joie pour la France"". FIGARO. 2014-04-19. Citováno 2018-09-12.
  7. ^ „Syrie: les journalistes Nicolas Hénin et Pierre Torrès détenus en Syrie“. France Diplomatie (francouzsky). Ministerstvo Evropy a zahraničních věcí. 9. října 2013. Citováno 25. června 2019.
  8. ^ Barbier, Christophe (7. listopadu 2013). „Laurent Fabius sur les otages en Syrie:“ il y a des prokves de vie assez récentes"". I Tele (francouzsky). Archivováno z původního dne 22. prosince 2013. Citováno 25. června 2019.
  9. ^ AFP (20. srpna 2014). „Les ex-otages Didier François et Nicolas Hénin, détenus avec James Foley“. Osvobození. Archivováno z původního dne 21. srpna 2014. Citováno 7. dubna 2019.
  10. ^ „Nicolas Hénin, otage à l'honneur“. Le Parisien (francouzsky). 14. listopadu 2013. Citováno 25. června 2019.
  11. ^ AFP (20. dubna 2014). „Les ex-otages de retour en France“. LeMonde.fr (francouzsky). Citováno 25. dubna 2019.
  12. ^ „Ex-otages en Syrie: Nicolas Hénin avait tenté de s'évader“. Le Parisien (francouzsky). 19. dubna 2014. Citováno 19. června 2015.
  13. ^ AFP (26. dubna 2014). „La France versus 18 million de dollars pour la libération des journalistes otages en Syrie, selon un magazine allemand“. huffingtonpost.fr. Citováno 25. června 2019.
  14. ^ „Paris zahlt 18 Millionen Dollar für Syrien-Geisel“. focus.de (v němčině). 26.dubna 2014. Citováno 25. června 2019.
  15. ^ AFP (7. září 2014). „Un ex-otage français affirme que Nemmouche a été son geôlier en Syrie“. Le Nouvel Obs. Citováno 25. června 2019.
  16. ^ „Nicolas Hénin, ex-otage en Syrie:“ Mehdi Nemmouche m'a maltraité"". Le Parisien (francouzsky). 6. září 2014. Citováno 25. června 2019.
  17. ^ „Vladimir Poutine, cet homme fort qui rassure car“ il en a ..."". Atlantico.fr (francouzsky). 4. června 2016. Citováno 2018-09-12.
  18. ^ „Nicolas Hénin: journaliste plus qu'ex-otage de Daech“. Euronews.com. 2. března 2015.
  19. ^ Fabien Morin (22. března 2015). „L'ancien otage Nicolas Hénin umožňuje Baracka Obamu,“ nul sur toute la ligne"". Lefigaro.fr (francouzsky).
  20. ^ Halissat, Ismaël (2019-04-24). „Komentář oponentů syriens ont aidé à identifier un jihadiste en fuite“. Osvobození (francouzsky).
  21. ^ Kodmani, Hala (2019-04-24). „Kais A.: au cœur de l'Allemagne, dans les pas d'un fantôme“. Osvobození (francouzsky).
  22. ^ „De Raqqa à Kassel, la traque du“ chimiste"". SFR (francouzsky). 2019-04-24.
  23. ^ Hénin, Nicolas (25. května 2016). Fayard (ed.). „La France russe: Enquête sur les réseaux de Poutine“. babelio.com (francouzsky). ISBN  978-2213701134. Citováno 25. června 2019.
  24. ^ A b Monin, Jacques (10. června 2016). „La France russe: enquête sur les réseaux Poutine“. France Inter (francouzsky). Citováno 25. června 2019.
  25. ^ Yégavian, Tigrane (říjen – prosinec 2016). „Les“ spolupracovníci „de Poutine“. Konflikty (ve francouzštině) (11): 73.
  26. ^ Béglé, Jérôme (17. prosince 2016). „Sarkozy-Poutine: Jean-David Levitte remet les pendules à l'heure“. Le Point (francouzsky). Citováno 25. června 2019.
  27. ^ A b Service France (4. února 2019). „Cyberharcèlement: l'ancien journaliste Nicolas Hénin porte plainte contre X pour menaces de mort“. Le Monde (francouzsky). Citováno 25. června 2019.
  28. ^ „Nicolas Hénin“. Action Résilience SAS (francouzsky). Citováno 25. června 2019.
  29. ^ „Nomination dans l'ordre des Arts et des Lettres - été 2019 - Ministère de la Culture“. www.culture.gouv.fr (francouzsky). Citováno 2019-11-04.
  30. ^ Filiu, Jean-Pierre (2016-09-28). „La impozantní histoire de Haytham, 20 ans, réfugié syrien en France“. Blog Un Si Proche Orient Sur le Monde.

externí odkazy