Nicolae Simionescu - Nicolae Simionescu

Nicolae Simionescu v roce 1980

Nicolae Simionescu (27. června 1926 - 6. února 1995) byl a rumunština lékař.

Narozen v Bukurešť, navštěvoval Dimitrie Cantemir a poté střední školu v Saint Andrew, kterou ukončil v roce 1944. Poté se zapsal na lékařskou fakultu Univerzita v Bukurešti, kterou ukončil v roce 1950 a získal doktorát v roce 1966. Od roku 1946 do roku 1970 působil ve stejné instituci, od juniorského asistenta pedagoga až po asistenta docenta a předsedu katedry. Mezitím se zdokonaloval jako chirurg až do roku 1957, kdy přešel na Bukurešťský endokrinologický ústav. Působil tam až do roku 1970 a vedl experimentální a klinický výzkum, kde pracoval jako hlavní vědecký pracovník v morfologické sekci. V roce 1970 se přestěhoval do Spojených států a pracoval pod ním George Emil Palade, nejprve v Rockefellerova univerzita (1970–73) a poté v univerzita Yale (1973–74).[1]

Po pobytu v zahraničí se po svém návratu zaměřil na buněčnou a molekulární biopatologii kardiovaskulárního systému se zaměřením na endotelin a ateroskleróza. V roce 1979 založil Ústav buněčné biologie a patologie, který nese jeho jméno od jeho smrti. Jeho výstup zahrnuje přes 600 článků, monografií, kapitol a přednášek přednesených na mezinárodních kongresech.[2] Stal se titulárním členem Rumunská akademie v roce 1991,[3] a zemřel náhle v roce 1995.[4]

Jeho žena Maya Simionescu byl blízkým vědeckým spolupracovníkem.[2]

Poznámky

  1. ^ Jinga, s. 73
  2. ^ A b Jinga, s. 74
  3. ^ (v rumunštině) Membrii Academiei Române z roku 1866 v současné době na místě rumunské akademie
  4. ^ Jinga, str.75

Reference

  • (v rumunštině) Dr. Victor V. Jinga, „Profesorul Nicolae Simionescu - schiica biografică“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 10. srpna 2016. Citováno 4. března 2019., v Ileana Mânduțeanu, Loredan Ștefan Niculescu, Maya Simionescu (eds.), Memento Nicolae Simionescu, str. 73–76. Bukurešť, Institut de Biologie și Patologie Celulară, 2009, ISBN  978-973-1744-75-9
  • „In Memoriam: Nicolae Simionescu 1926-1995“. Mikrocirkulace. 3 (3): 257–258. 1996. doi:10.3109/10739689609148298.