Nicolae Drăganu - Nicolae Drăganu
Nicolae Drăganu (18 února 1884-18 prosince 1939) byl Rakousko-Uhersko -narozený rumunština lingvista, filolog a literární historik.
Životopis
Narozen v Zagra, Bistrița-Năsăud County,[1] do Řeckokatolický rodina,[2] navštěvoval základní školu ve své rodné vesnici, následoval Tělocvična v okolí Năsăud.[1] Hned na začátku si získal úctu k místnímu rodákovi George Coșbuc, na jehož literární počátky později osvětlil.[3] V roce 1902 nastoupil na literární fakultu Budapešťská univerzita. Tam studoval klasické jazyky a rumunský jazyk a literaturu. Brzy získal doktorát ze složení rumunských slov v roce 1906.[1][3] Učil na své bývalé střední škole od akademického roku 1906–1907. Během pobytu v Năsăud napsal řadu lingvistických a filologických studií a spoluautorem historie městských škol v roce 1913. V roce 1917 byl jmenován odborným asistentem v rumunském jazykovém a literárním oddělení. Univerzita Franze Josefa v Cluj (Kolozsvár).[1]
V návaznosti na spojení Transylvánie s Rumunskem, byla tato instituce přeměněna na Cluj University, k čemuž přispěl jako člen organizačního výboru.[1] Na fakultě zůstal jako profesor rumunského jazyka a rané literatury.[1][3][4] V letech 1919–1920 byl asistentem rektora, v letech 1923–1924 a 1932–1934 děkanem fakulty literární a filozofické a v letech 1931–1932 rektorem univerzity.[4] Byl aktivním účastníkem uvnitř Sextil Pușcariu je Muzeum rumunského jazyka, kde se jeho výzkumnými zájmy týkaly raných textů, toponymie a antroponymie, lexikologie a syntaxe. Každému z nich věnoval seriózní výzkum a přinesl nový pokrok.[5] V rámci ASTRA, byl prezidentem literární sekce a členem ústředního výboru. Byl zvolen odpovídajícím členem Rumunská akademie v červnu 1923 a postoupil do titulárního člena v květnu 1939.[1] Sloužil jako starosta Kluže od roku 1933 do roku 1938.[6] Zemřel náhle po krátké nemoci.[7]
Jeho nejdůležitějšími díly jsou rok 1933 Românii v veacurile IX-XIV na baza toponimiei și onomastické („Rumuni v průběhu 9. až 14. století na základě toponymie a onomastiky“) a dva posmrtné svazky z roku 1945, Elementy de sintaxă a limbii române ("Prvky syntaxe v rumunském jazyce") a Istoria sintaxei ("Historie syntaxe"). v Toponimie și istorie ("Toponymy a historie") se snažil určit jazykový původ toponym v Nějaká řeka údolí. Přispíval do mnoha časopisů, včetně Transilvania, Luceafărul, Pagini literare, Orientul român, Solia satelor, Revista Bistriței, Dacoromania, Anuarul Institutului de Istorie Națională, Revista filologică, Buletinul Societății numismatice a Arhiva Someșană.[1]
Stal se velitelem Řád koruny v roce 1920. V Zagře byla odhalena pamětní deska v roce 1994 a busta v roce 2005.[1] Ve 24 letech se oženil s Olimpií Moisil;[8] jejich syn byl expertem na ústavní právo Tudor Drăganu.[9]
Budova v Kluži, kde žil Drăganu
Pamětní deska na budově (1999)
Poznámky
Reference
- (v rumunštině) Mihai Gherman, „Nicolae Drăganu - filolog“, v Dacoromania, nová řada, roč. III – IV, 1998–1999, Cluj-Napoca, s. 1 135–140
- (v rumunštině) Elena Comșulea, „Din culisele 'Dacoromaniei'. Dracomaniile (II)", v Diacronia, I / 2015, s. 385-94
- Gh. Lazarovici, D. Alicu, C. Pop, I. Hica, P. Iambor, Șt. Matei, E. Glodaru, I. Ciupea, Gh. Bodea, Cluj-Napoca - Inima Transilvaniei. Editura Studia, Cluj-Napoca, 1997, ISBN 973-97555-0-X
- Lucian Nastasă, Intelectualii și promovarea socială. Editura Limes, Cluj-Napoca, 2004, ISBN 978-973-790-755-4
- (v rumunštině) Eugen Pavel, „Isntre istorie literară și filologie: Nicolae Drăganu“, v Arheologia textului, Casa Cărții de Știință, Cluj-Napoca, 2012, ISBN 978-606-17-0275-6
- (v rumunštině) Sextil Pușcariu, „Nicolae Drăganu (18. II.1884 - 17.XII.1939)“, v Dacoromania, sv. X, 1938–1941, Cluj, s. 1 1–7 (digitalizováno pomocí Babeș-Bolyai University Online knihovna Transsylvanica )
- (v rumunštině) Ioanela Alis Seni, Ioan Seni, „140 let ani jeden z národních věd Academiei Române. Academicienii năsăudeni spiriti spiritul cărturăresc năsăudean“, v Revista Transilvania, 3/2006, s. 43–53
- (v rumunštině) Anuarul Universității Regele Ferdinand I Cluj. Cluj, Institutul de Arte Grafice „Ardealul“, 1934