Nicolae Alevra - Nicolae Alevra
Nicolae Alevra | |
---|---|
narozený | Bogdănești, Okres Baia, Rumunské království | 21. ledna 1871
Zemřel | 16. července 1936 Palanca, Kraj Bacău, Rumunské království | (ve věku 65)
Věrnost | Rumunská armáda |
Servis/ | Pěchota |
Roky služby | 1892–1922 |
Hodnost | Brigádní generál |
Bitvy / války | první světová válka |
Alma mater | Vyšší válečná škola |
Ministr komunikací | |
V kanceláři 10. listopadu 1928 - 15. října 1929 | |
premiér | Iuliu Maniu |
Předcházet | Constantin Dimitriu-Dovlecel |
Uspěl | Voicu Nițescu |
Nicolae Alevra (21. ledna 1871, Bogdănești, Okres Baia, Rumunsko - 16. července 1936, Palanca, Kraj Bacău, Rumunsko) byl Rumun brigádní generál a politik, který držel, byl Ministr komunikací v první vláda z Iuliu Maniu.
Alevřino vojenské vzdělání začalo v Școala Fiilor de Militari v Iași, a v roce 1890 pokračoval v Bukurešť, kde v roce 1892 promoval z Milcoala militară de Artilerie (Dělostřelecká vojenská škola) v hodnosti podporučík.[1][2] Studoval na Graz, pak na Vyšší válečná škola (1904–1906).[3][1] Postoupil v hodnosti kapitána (1902), majora (1910), podplukovníka (1914) a plukovníka (1916).[1][2]
Alevra sloužila během první světová válka a byl jmenován v roce 1917 brigádním generálem. Působil jako zástupce náčelníka generálního vrchního velení v čele s generálem Constantin Prezan.[1] V roce 1922 se stáhl z armády, aby se věnoval psaní, v prosinci 1927 se stal členem Národní rolnická strana, který ho poháněl sloužit jako ministr komunikace.[3]
V této funkci se vydal na místo železniční nehody v Boboc, kde v dubnu 1929 vykolejený vlak způsobil smrt 20 lidí a zranil několik desítek dalších.[4]
Byl zastáncem rumunské vojenské doktríny a umění. Ocenil, že národní vojenskou doktrínu je třeba rozvíjet potvrzením principu „ozbrojeného národa“. Oceňuji, že po dosažení Velká unie z Sedmihradsko, Besarábie, a Bukovina s Rumunské království v roce 1918 mělo Rumunsko i nadále nepřátele, domnívala se Alevra, že jedinou válkou, kterou lze přijmout nebo předpokládat, je obranná válka. Alevra byla zvolena do Rumunská akademie věd dne 21. prosince 1935.
Funguje
- Necesitatea unei noi legi de recrutare – 1912
- Armata de rezervaă – 1913
- Caracteristicile generale ale unora dintre instituțiile noastre militare – 1913
- Noi probleme de organizare – 1913
- Modificarea constituției și Armata – 1914
- Câteva observațiuni asupra unora dintre regulamentele noastre – 1915
- Stabilirea răspunderilor asupra pregătirii armatei pentru război – 1918
- Minoritățile și serviciul militar – 1924
- Opera Generalului Mărdărescu – 1925
- Birocrația ve zbroji – 1927
- Legilní militare – 1928
- Reducerea serviciului militar – 1928
- Organizarea armatei – 1930
- 'Oamenii politici și apărarea națională – 1931
- No concepte de organizare militară – 1934
- Omogenitatea armatei – 1936
- Problema efficientlor armatei – 1934
- Imponderabili la război. Studiu sociální militar – 1936
Reference
- ^ A b C d Stroea, Adrian; Ghinoiu, Marin (2012), Din elita artileriei, București: Editura Centrului Tehnic-Editorial al Armatei, s. 11–16, ISBN 978-606-524-122-0
- ^ A b „Nicolae Alevra“. enciclopediaromaniei.ro/ (v rumunštině). Citováno 18. listopadu 2020.
- ^ A b Mamina, Ion; Scurtu, Ioan (1996), Guverne gui guvernanți (1916–1938), Bukurešť: Editura Silex, s. 125
- ^ (v rumunštině) „Mare nenorocire de cale ferată. Douăzeci morți și 60 de răniți ”, Unirea Poporului, 14. dubna 1929, Nr. 15, s. 5