Nazim Ahmedli - Nazim Ahmedli - Wikipedia

Nazim Ahmedli
Nazim Ehmedli 2013-08-20 09-36.jpg
narozenýNazim
(1953-05-01) 1. května 1953 (věk 67)
Ahmedli, Lachin Rayon, Ázerbájdžánská SSR, SSSR
NárodnostÁzerbajdžán
Státní občanstvíSSSR
Ázerbajdžán
Skandinávské země
VzděláváníInstitut literatury Maxima Gorkého
Děti2

Nazim Ahmedli (Ázerbájdžánština: Əhmədli Nazim Şamil oğlu; b. 1. května 1953), je Ázerbájdžánština básník a novinář.

Životopis

Nazim Shamil oglu Ahmedli se narodil 1. května 1953 v Lachinská oblast, Ahmedli vesnice. Vystudoval střední školu v Lachinu, v letech 1971–1974 studoval na zemědělské průmyslové škole Šuša, v letech 1974–1976 sloužil ve vojenské službě bývalého Sovětský svaz. Od konce 70. let byly jeho básně publikovány v tisku.[1]

V roce 1981 nastoupil na fakultu poezie v Institut literatury pojmenovaný podle Maksima Gorkého v Moskvě. Po absolvování institutu se vrátil do Baku a pracoval jako vedoucí v Unii ázerbájdžánských spisovatelů, ředitel klubu „Natavan“, šéfredaktor Ázerbájdžán Centrum literárního překladu a literárních vztahů a generální ředitel oddělení.[2]

V letech 1993–1996 působil jako vojenský novinář v Ázerbájdžánská armáda, poté pracoval jako učitel na lyceu ekologie v okrese Narimanov, poté pracoval jako učitel žurnalistické fakulty a zástupce děkana na bývalé soukromé univerzitě aplikovaných věd v Baku.

K literatuře se dostal v 80. letech. Je autorem následujících knih: „Láska na celý život“, „Moje duše bude tvá“, „Bůh lásky“, „Jsem hříšný posel“ básní, „Odpusť mi“ ghazal, „Můj obecný“ dokumentární příběh, „Úsměv dívky“, příběhy, „Mollaahmedli a lidé z Mollaahmedli“ (umělecký publicista, etnografický).

Jeho básně jsou pravidelně publikovány v republikánském tisku a byly přeloženy do ruského, čečenského a německého jazyka. N.Ahmedli překládal z ruské, švédské a japonské literatury do našeho jazyka. Působil jako vedoucí oddělení v Novinách 525, ředitel Kanceláře přidružené k literární literatuře Svazu ázerbájdžánských spisovatelů.[3]

Od roku 2012 je předsedou Kulturních a vědeckých vztahů se veřejným svazem skandinávských zemí v nevládním sektoru. Realizuje grantové projekty v Skandinávské země související s ázerbájdžánskou historií, kulturou, národně-morálními hodnotami a Karabachský konflikt. V současné době pracuje jako zástupce ředitele Státního archivu filmových a fotografických dokumentů AV ČR Ázerbájdžánská republika. Jako vojenský novinář byl účastníkem první karabachská válka.[4][5]

Jeho knihy

  1. Celoživotní láska (básně). Baku, nakladatelství „Writer“, 1990.
  2. Moje duše bude tvá (básně). Baku, nakladatelství „Adiloglu“ 2002.
  3. Můj generál (umělecko-dokumentární příběh). Baku, nakladatelství „Qap Poliqraf“, 2002.
  4. Bůh lásky (básně). Nakladatelství Baku „Adiloglu“ 2004.
  5. Odpusť mi (ghazal). Baku, nakladatelství „Adiloglu“, 2004.
  6. Mollaahmedli a lidé z Mollaahmedli (umělecký publicista, etnografická kniha). Baku, nakladatelství „Adiloglu“, 2007.
  7. Jsem hříšný posel (básně). Baku, nakladatelství „Qanun“, 2017.
  8. Úsměv dívky (příběhy). Baku, „nakladatelství Qanun“, 2017.[6]

Reference

  1. ^ „Tanınmış sair Nazim Əhmədlinin 60 illik yubileyi qeyd edilmişdir“ (v Ázerbájdžánu). lachin-ih.gov.az. 4. června 2013. Archivovány od originál 7. června 2019. Citováno 7. června 2019.
  2. ^ Şahanə Müşfiq (15. června 2017). „Nazim Əhmədli yeni kitablarını təqdim etdi“ (v Ázerbájdžánu). karabakhmedia.az. Archivovány od originál 8. června 2019. Citováno 8. června 2019.
  3. ^ Nazim Əhmədli 65 yaşın şeirlərini oxuyur. Kulis Az. 1. května 2018. Citováno 13. června 2019 - přes YouTube.
  4. ^ „Laçın rayon 1 nömrəli tam orta məktəbdə Laçınlı şair Nazim Əhmədli ilə görüş“ (v Ázerbájdžánu). lachin.edu.gov.az. 26. května 2016. Archivovány od originál 10. června 2019. Citováno 10. června 2019.
  5. ^ Şəfaqət Cavanşir (4. června 2019). "Nazim Əhmədli: - Mən həmişə demişəm ki, biz özümüz yadplanetliyik. Bizi kainatdan yer kürəsinə atıblar" (v Ázerbájdžánu). goyce.az. Archivovány od originál 26. června 2019. Citováno 26. června 2019.
  6. ^ „Qız Təbəssümü“ (v Ázerbájdžánu). kitabal.az. 2017. Archivovány od originál 11. června 2019. Citováno 11. června 2019.

externí odkazy