Národní bezpečnost Srbska - National security of Serbia

národní bezpečnost (srbština: Državna bezbednost) Srbska je termín zahrnující politiku srbské národní obrany a zahraničních vztahů. Srbsko je vojensky neutrální země a nemá v úmyslu se připojit NATO.

Bezpečnostní agentury

V době FR Jugoslávie, Státní bezpečnostní služba (SDB / RDB) byl bezpečnostní agentura v rámci Ministerstvo vnitra jehož cílem bylo chránit zemi před vnitřními hrozbami. To se podařilo Správa státní bezpečnosti (UDBA).

V současné době působí v Srbsku několik bezpečnostních agentur. Mezi ně patří Bezpečnostní zpravodajská agentura (BIA), národní zpravodajská agentura, odpovědný za shromažďování, podávání zpráv a šíření inteligence a dirigování kontrarozvědka v zájmu Srbska národní bezpečnost.[1] V rámci armády existují Vojenská zpravodajská agentura (VOA) Ministerstvo obrany, Vojenská bezpečnostní agentura (VBA) ministerstva obrany a Ředitelství pro zpravodajství a průzkum (J-2) Srbský generální štáb.

Válka v Kosovu

Hlavní článek: Válka v Kosovu

NATO

Viz také: Rozšíření NATO
Bílá zeď s černě nastříkaným nápisem „Neću Nato“.
NEĆU NATO (Nechci NATO) anti-NATO graffiti v Bělehrad

The Intervence NATO v Bosně a Hercegovině v letech 1992–95 a Bombardování Jugoslávie NATO v roce 1999 vyústilo v napjaté vztahy mezi Srbskem a NATO. Vztahy byly dále napjaté Vyhlášení nezávislosti Kosova v roce 2008, zatímco protektorát OSN s bezpečnostní podporou NATO. Srbsko však bylo pozváno a připojilo se k Partnerství pro mír program během Summit v Rize 2006 a v roce 2008 byl vyzván, aby vstoupil do programu intenzivnějšího dialogu, kdykoli je země připravena.[2]

Srbský parlament v roce 2007 přijaly usnesení, které prohlásilo jejich vojenská neutralita do doby, než se o této otázce uspořádalo referendum.[3] Dne 1. října 2008 srbský ministr obrany Dragan Šutanovac podepsal s NATO dohodu o výměně informací, jeden z předpokladů pro plnější členství v EU Partnerství pro mír program.[4] V dubnu 2011 NATO schválilo žádost Srbska o IPAP,[5] a Srbsko předložilo návrh IPAP v květnu 2013.[6] Dohoda byla dokončena dne 15. ledna 2015.[7]

A CeSID průzkum veřejného mínění v červnu 2015 provedený s podporou Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID) uvedlo, že pouze 12 procent dotázaných podpořilo členství v NATO, oproti 25 procentům v roce 2012, a 73 procent bylo proti.[8] Nezletilý Liberálně demokratická strana a Srbské hnutí za obnovu zůstávají nejhlasitějšími politickými stranami ve prospěch členství v NATO.[9] Přestože Srbsko usiluje o vstup do EU Evropská unie Srbsko se může snažit zachovat vojenskou neutralitu a nepřipojit se ani k NATO, ani k Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO).[10]

Islámismus a islámský terorismus

Hlavní článek: Islámismus a islámský terorismus na Balkáně

Viz také

Reference

  1. ^ „O agentuře / bezpečnostní informační agentuře“. Archivovány od originál dne 10. 10. 2017. Citováno 2017-12-08.
  2. ^ „NATO nabízí“ zintenzivněný dialog „Srbsku“. B92. 3. dubna 2008. Citováno 20. září 2008.
  3. ^ „Usnesení srbského parlamentu o Kosovu“. B92. 27. prosince 2007. Citováno 17. prosince 2013.
  4. ^ „Šutanovac, dohoda o podepsání NATO“. b92. 1. října 2008. Citováno 5. června 2015.
  5. ^ „Vztahy NATO se Srbskem“. NATO. 16. ledna 2015. Archivovány od originál dne 12. listopadu 2013. Citováno 9. února 2015.
  6. ^ „Srbsko a NATO, jsme v bodě obratu?“. Ministerstvo zahraničních věcí Srbska. 25. července 2013. Citováno 11. listopadu 2013.
  7. ^ „Dačič: IPAP, krok vpřed ve vztazích Srbska a NATO“. infoBalkans. Tanjug. 16. ledna 2015. Citováno 16. ledna 2015.
  8. ^ „Srbsko: Pouze 50 procent občanů podporuje integraci do EU, 73 procent proti členství v NATO“. V Srbsku. Tanjug. 30. června 2015. Citováno 23. července 2015.
  9. ^ Radoman, Jelena (10. prosince 2010). „Vztahy mezi NATO a Srbskem: nové nebo více strategií?“. EurActiv. Citováno 25. června 2014.
  10. ^ „Švýcarský vyslanec: Srbsko nemusí vstoupit do NATO“. UPI. 26. listopadu 2013. Citováno 28. března 2014.

Další čtení

  • Savić, A., 2000. Uvod u državnu bezbednost: udžbenik. Viša škola unutrašnjih poslova.
  • Milošević, M., 2001. Sistem državne bezbednosti. Policijska akademija.
  • Đorđević, O.Ž., 1985. Osnovi državne bezbednosti: opšti deo. Viša škola unutrašnjih poslova.
  • Savić, A., Delić, M. a Ilić, P., 1998. Osnovi državne bezbednosti. Beograd, Viša škola unutrašnjih poslova. Obrazovno-istraživački centar.
  • Milan, M., 2001. Sistem državne bezbednosti, policijska akademija.
  • Atanasović, Z., 2008. „Javni nadzor politike bezbednosti“. Pojmovnik. Beograd: Centar za civilno-vojne odnose.
  • Mijatović, Z., 2004. Opelo za državnu tajnu: svedočenje iz vrha Državne bezbednosti. Pharos.
  • Sretenović, M., 2006. Uticaj geopolitičkih interesa velikih sila na bezbednost državy Zapadnog Balkana. Bělehrad: ŠNO.