National Workers Savings Bank (Finsko) - National Workers Savings Bank (Finland) - Wikipedia

Paasitalo v Hakaniemi, Helsinki byly v letech 1958-1992 ředitelstvím STS Bank.

Národní spořitelna pracujících (1971-1989) (v Finština; Suomen Työväen Säästöpankki, v švédský; Arbetarsparbanken) nebo STS-Bank (1989-1992) byl Fin spořitelna a komerční banka. Dělnické spořitelny ano syndikalista, sociálně demokratický korporace zamýšlely konkurovat bankám v soukromém vlastnictví, které by z politických důvodů mohly zamítnout úvěr pracovníkům. Nejstarší složkou STS, která byla založena v roce 1971 sloučením pěti místních dělnických spořitelen, byla pobočka v Helsinkách, založená v roce 1909. Dělnická spořitelna Turku se jako jediná rozhodla zůstat nezávislá. Spojením se STS stala největší spořitelnou ve Finsku. V roce 1992 banka téměř zkrachovala a byla prodána se ztrátou společnosti KOP (později Nordea ), přičemž vláda se o většinu špatného dluhu postará.

V roce 1899 se finská Dělnická strana (později SDP) rozhodla na své valné hromadě založit banku. Helsinskou TS založil v roce 1908 finanční pracovník stranického orgánu Albin Karjalainen. Hlavní motivací byly problémy s financemi stranického orgánu a stavbou domu pro společnost. Oba vyžadovaly půjčky, ale komerční banky z politických důvodů půjčky odmítly.[1] Po většinu své historie fungoval efektivně jako spořitelna s klientelou dělnické třídy (hlavně stavebních dělníků). Prezident Finska Mauno Koivisto byl generálním ředitelem STS v letech 1959-1968.

Šílenství „kasinové ekonomiky“ z konce 80. let se uchytilo také v STS. V roce 1989 byla banka transformována na komerční banku a nadace ovládané levicovými politickými stranami SDP a SKP koupil akcie, které mají v úmyslu financovat své činnosti ze zisků banky. Uvolněné úvěrové politiky a následná úvěrová ztráta v důsledku recese z počátku 90. let byly pro banku katastrofální. Esko Seppänen se domníval, že STS se stal jakýmsi „bankomatem“, z něhož mohli klienti získat hotovost bez jakékoli přísné povinnosti vrácení peněz. Až 40% půjček bylo poskytnuto proti vlastní politice banky a 22% mělo známky úmyslného zneužití.[2] STS byl jedním z hlavních přispěvatelů do bankovní krize na začátku 90. let ve Finsku, kde byla země na pokraji bankovního systému a ekonomický kolaps. V roce 1992, navíc k oficiální ztrátě 500 milionů Markka (Mmk), skrytý byl 740 Mmk nedobytný dluh, 700 Mmk nadhodnocení aktiv a 300 Mmk různé ztráty. Kromě toho si společnost STS půjčila ½ miliardy spolupracujícímu maloobchodníkovi EKA a stavební společnosti Haka, obě směřující k bankrotu.[2] S nedobytným dluhem zůstala skořápka bez aktiv, Siltapankki Oy. Tváří v tvář bankrotu byly zbývající části prodány v roce 1992 jiné významné bance, Kansallis-Osake-Pankki, která převzala operace a ukončila svoji nezávislou značku a existenci. Vlastnící nadace obdržela pouze 75 milionů marek ve formě akcií KOP (sama zralá pro bankrot), což vedlo k okamžité ztrátě 175 milionů marek (asi 30 milionů EUR).[3] Vláda sloučila Siltapankki s špatná banka Arzenál v roce 1995. Všichni spořící zákazníci byli plně vráceni. Celkové náklady pro daňové poplatníky byly cca. 2 miliardy finské marky (přibližně 0,5 miliardy v roce 2010 eur) podle Esko Seppänen.

Posledním generálním ředitelem banky byl Ulf Sundqvist, prominentní politik SDP a předseda strany v letech 1991-1993. Obvinění a zdlouhavé soudní spory způsobené kolapsem STS poškodily jeho kariéru a zabránily převaze na předsedu vlády. Sundquist byl nakonec usvědčen nepoctivost dlužníka (zločin skrývání aktiv před věřiteli), přičemž jeho odvolání bylo zamítnuto Nejvyšším soudem v roce 2001. Ministr zapojený jménem vlády, Arja Alho, byl nucen rezignovat za špatné vyjednání dohody.[4] Ostatní zúčastnění členové správní rady nedostali příležitost se vypořádat, a pokud by byl stejný standard aplikován na Sundquista, bylo by mu uloženo zaplatit 5,7 milionu místo 1,8 milionu odškodného.

Moderní nástupce KOP a tedy STS je Nordea. Holdingová nadace stále existuje jako Palkansaajasäätiö, která spravuje muzeum STS.[1][3]

Generální ředitelé

Reference

  1. ^ A b http://www.tyovaenperinne.fi/tyovaentutkimus/2003/TK_sts.html
  2. ^ A b http://pankkikriisi.blogspot.fi/2008/11/punapoman-romahdus.html
  3. ^ A b http://palkansaajasaatio.fi/
  4. ^ Helsingin Sanomat. Sundqvistovo přesvědčení zůstává v platnosti. 11.4.2001. http://www2.hs.fi/english/archive/news.asp?id=20010411IE6 Archivováno 04.06.2011 na Wayback Machine

externí odkazy

Média související s Suomen Työväen Säästöpankki na Wikimedia Commons