Strana národní nezávislosti Gruzie - National Independence Party of Georgia

Národní strana nezávislosti Gruzie
VůdceIrakli Cereteli
Založený1988
IdeologieGruzínský nacionalismus[1]

The Strana národní nezávislosti Gruzie (NIP) je a Gruzínský politická strana. Strana byla důležitou silou při přechodu z Sovětský svaz k nezávislosti, ale následně vybledl a jeho současný stav není znám.

Dějiny

Skupinu založil v roce 1988 Irakli Tsereteli, člen pro-nezávislosti Společnost Ilia Chavchavadze jako zaměření na radikálnější členy této skupiny.[2] Trvalo to silně nacionalistické a antikomunistický ideologická pozice.[1]

Dne 30. září 1990 se zúčastnili voleb do gruzínského národního kongresu, neoficiálního orgánu zřízeného pro-nezávislými skupinami, kteří bojkotovali volby do Nejvyšší sovět. S 35,6% hlasů a 71 křesly v novém orgánu byl NIP největší skupinou v tomto orgánu, ačkoli v praxi měl Kongres malou skutečnou moc.[2]

Strana byla silně proti přistoupení země Společenství nezávislých států a obecně se postavil silně proti Eduard Ševardnadze s Cereteli podněcováním programu veřejných protestů v červnu 1993, které mělo donutit tehdejšího předsedu parlamentu k rezignaci. Iniciativa neměla úspěch.[2]

Vyhráli čtyři místa v Parlament Gruzie na Všeobecné volby 1992 ale ztratil je o tři roky později.[3] Spolu s dalšími radikálními nacionalistickými skupinami byly poškozeny ústavní změnou, která nyní vyžadovala 5% hlasů pro získání křesel v parlamentu, a nedosáhly tohoto celkového počtu.[2] Před volbami byly učiněny pokusy o vytvoření volebního bloku s dalšími radikálně pravicovými prvky, jako např Společnost Merab Kostava Charta 91, zbytky Společnosti Ilia Chavchavadze a monarchistické skupiny, ale ty se zmítaly kvůli politickým a osobnostním střetům.[4]

Strana a její konkurenti na nekompromisní nacionalistické scéně vybledli v polovině 90. let jako součást širší de-radikalizace gruzínské politiky, která viděla pokusy o navázání normálnějších vztahů s Rusko v důsledku Válka v Abcházii stejně jako touha navazovat stále užší vazby na evropské instituce jako alternativu k nacionalistické izolaci.[5]

Strana nezpochybnila žádné následné volby, ale pokračovala jako mimoparlamentní opozice. V přípravě na 2000 prezidentské volby Cereteli byl prominentní ve Středisku pro gruzínskou svobodu a nezávislost, skupině, která prosazovala bojkot voleb a současně si udržovala vedení NIP.[6] Přeloženo také jako gruzínské Centrum pro demokracii a svobodu, to byla volební aliance 25 opozičních stran, z nichž 14 - včetně Společnosti Ilia Chavchavadze, Gruzínská labouristická strana, Jednotná republikánská strana a Zelení - podpořili bojkot voleb, protože tvrdili, že předčasné hlasování bylo protiústavní.[7] NIP stále existoval od roku 2002[8] zatímco Cereteli byl ještě v roce 2006 popisován jako vůdce strany, když byl zatčen na základě obvinění z povzbuzování Emzar Kvitsiani při své činnosti v Kodori Valley.[9]

Viz také

Reference

  1. ^ A b Stephen Jones, Gruzie: Politická historie od získání nezávislosti, I.B. Tauris, 2015, s. 38-39
  2. ^ A b C d Jonathan Wheatley, Gruzie od národního probuzení po růžovou revoluci: zpožděný přechod v bývalém Sovětském svazu, Routledge, 2017 odkaz
  3. ^ Nohlen, D, Grotz, F & Hartmann, C (2001) Volby v Asii: Datová příručka, svazek I, str. 382 ISBN  0-19-924958-X
  4. ^ Jones, Gruzie, str. 89
  5. ^ Jones, Gruzie, str. 235-236
  6. ^ „GEORGIE: VETERAN GEORGIAN OPPOSITION FIGSA ASSAULTED. (Předseda Strany národní nezávislosti Gruzie Irakli Cereteli)“. Info-Prod Research - prostřednictvímHighBeam Research (vyžadováno předplatné). 5. dubna 2000. Archivovány od originál dne 23. června 2018. Citováno 31. května 2017.
  7. ^ „GEORGIE: DVANÁCTÉ KANDIDÁTY KVALIFIKUJÍ GEORGIANSKÉ PRESIDENTIÁLNÍ ANKETU JAKO GEORGIANSKÁ OCHRANA PROTI OPOZICI OZNAMUJE BOYCOTT“. Info-Prod Research - prostřednictvímHighBeam Research (vyžadováno předplatné). 2. března 2000. Archivovány od originál dne 23. června 2018. Citováno 31. května 2017.
  8. ^ Imogen Bell (ed.), Východní Evropa, Rusko a Střední Asie 2003, Taylor & Francis, 2002, 3. vydání, str. 192
  9. ^ Liz Fullerová, Gruzie: Spojenci bývalého ministra obviněni z puče