Národní nouzový systém - National Distress System

The NÁS. Národní nouzový systém (NDRS ) byla založena na začátku 70. let[1] jako VHF -FM -na základě rádio komunikační systém, který má rozsah až 20 námořní 40 mil podél většiny pobřeží USA pro Pobřežní stráž Spojených států. I když tento systém sloužil pobřežní hlídka v průběhu let se skládá z zastaralého a nestandardního vybavení s mnoha omezeními. Tento systém nahrazuje Záchrana 21.

Přehled

Pobřežní stráž v současné době provozuje národní nouzový systém, síť asi 300 VHF vysílačů a vysílačů antén, které jsou dálkově řízeny regionálními komunikačními centry, aby poskytovaly pokrytí dosahující nejméně 20 námořních mil od pobřeží a často mnohem dále. Pokrytí je přiměřeně nepřetržité přes většinu pobřeží Atlantiku, Perského zálivu a Tichého oceánu, Velkých jezer a mnoha řek. Zahrnuto je také mnoho městských oblastí USA.

Objektivní

Tento systém slouží jako:

  • Primární způsob, jak mohou námořníci kontaktovat pobřežní stráž v nouzi - přes tento systém je ročně přijímáno přes 20 000 tísňových volání,
  • primární prostředek pro vysílání naléhavých námořních informací námořníkům
  • Systém velení a řízení pro pobřežní stráž a další plavidla.

Postavení

Z 25 největších amerických měst seřazených podle počtu obyvatel při sčítání lidu v roce 1990 Ministerstvem obchodu sčítání lidu bylo 19 měst, tj. 76%, blízko splavných vod a je v alespoň částečném pokrytí národního nouzového systému pobřežní stráže USA.

Každé pracoviště VKV národního tísňového systému se skládá z přijímače střežícího VHF kanál 16, námořního nouzového, bezpečnostního a volacího kanálu a transceiveru schopného provozu na jednom ze šesti pevných námořních kanálů. Dva z těchto kanálů jsou vždy kanály 16 a 22A.

Systém není kompatibilní s globálním námořním nouzovým a bezpečnostním systémem, na několika místech existují mezery v pokrytí, nemůže fungovat na veřejných bezpečnostních kanálech, nemá schopnost vyhledávat směr, nouzové volání nelze přijímat na vysokém stanovišti, když toto místo vysílá na jakýkoli kanál a systém se blíží ke konci své životnosti. Z těchto důvodů začala pobřežní stráž tento systém modernizovat v roce 2003.

Národní tísňový systém je provozován 45 skupinami pobřežní stráže a velitelskými útvary sekcí, z nichž každé působí jako koordinační středisko pro námořní záchranu a má konkrétní oblast odpovědnosti.

Grafy pokrytí nouze VHF

Grafy zobrazující předpokládané oblasti pokrytí národním nouzovým systémem VHF lze stáhnout ve formátu .jpg. Grafy pokrytí předpokládají výkon mobilního vysílače 1 watt na hladině moře nad vodou a 25 wattů na souši. Aljašské pokrytí bylo založeno na příjmu přenosu 1 W z ručního rádia ve výšce 2 metry nad mořem.

Předpovědi (kromě Aljašky) provedlo DOD Joint Spectrum Center v Annapolis MD v březnu 1994. Tabulky poznámek jsou předpovědi rádiového pokrytí; skutečné rádiové pokrytí se může lišit. Od vytvoření těchto předpovědí se také změnila některá umístění stránek. Průměrná velikost souboru grafu je přibližně 100 kb.

Poznámka: Většina grafů byla vytvořena na překryvných vrstvách v měřítku 1: 1 000 000 a zmenšena na standardní velikost stránky. Kvůli tomuto zmenšení a omezením velikosti souboru může být obtížné číst některé funkce grafu.

Omezení

Omezení zahrnují:

  • Žádná schopnost najít směr.
  • Četné mezery v geografické komunikaci.
  • Omezená interoperabilita s jinými pohotovostními službami.
  • Jednokanálový rádiový provoz, který zakazuje možnost přijímat více rádiových hovorů.

Reference

  1. ^ Glidden, W.C. (1991). „Národní tísňový systém pobřežní stráže VHF-FM: analýza rekapitalizace.“ Disertační práce pro magisterské studium v ​​oboru správy telekomunikačních systémů. Citováno 13. června 2020.
  • Záchrana 21 URL zpřístupněno 18. května 2006.
  • Národní tísňový systém [1] —Přijdu s FORCE 04:01, 8. prosince 2011 (UTC)