Naresh Guha - Naresh Guha - Wikipedia
 | tento článek potřebuje další citace pro ověření. (Únor 2016) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Naresh Guha (1923 / 24-2009) byl a bengálský Naresh Guha se narodil v roce 1923 (březen) ve vesnici Binnafoir v okrese Mymensingh v nerozděleném Bengálsku. Jeho původní jméno bylo Nareshchandra Guha Bakshi. Byl synem Rameshchandry Guhy Bakshiho a Indumati devi. Zemřel 4. ledna 2009. Svou kariéru zahájil jako novinář v The Jugantor, kde byl přítelem Amiya Chakrabarty. Hlásil o 1946 nepokoje v Kalkatě. V roce 1950 působil jako vysokoškolský učitel, nakonec se připojil k fakultě Univerzita Jadavpur. Jeho první sbírka básní vyšla v roce 1952 pod názvem Duronto Dupur. Později vyhrál Cena Sahitya Akademi za své sebrané básně s názvem Kobita Shongroho.[1]
Vzdělávání :
Počáteční studium na střední škole Santosh Janhavi dokončil v roce 1939. Poté nastoupil na Ripon College pro ISC. Absolvoval maturitu na Riponské univerzitě. V roce 1945 absolvoval magisterské studium v angličtině na univerzitě v Kalkatě. V roce 1962 odešel na vysokoškolské studium do Spojených států amerických a v roce 1962 provedl na North Western University výzkumnou práci na téma „irský básník William Buttler Yeats v indické vizi“.
Pracovní život :
Naresh Guha zahájil svůj pracovní život jako novinář novin „Yugantor“. Během svého studentského života měl za učitele Amiya Chakraborty. V roce 1946 se osobně setkal s Amiyou Chakrabortyovou a šel s ním nepokoje utlačovat Noyakhali na misi Shanti Mahatmy Gándhího. Spolu s Amiyou Chakraborty šel do nepokojů zpustošené andherské vesnice Bihar. V roce 1947 se tam 29. dubna setkal s Mahátmou Gándhí a dostal se do blízkosti Gándhidžího. V roce 1946, v měsíci srpnu, došlo v britské vládnoucí Kalkatě k nepokojům v Bengálsku. Naresh Guha jako reportér pokryl tuto zprávu; ale autorita novinového papíru změnila nadpis zprávy bez jeho svolení, a tak opustil „Yugantor patrika“. Poté pracoval jako redaktor bengálského měsíčníku Tukro Kotha za pomoci Dilipa Gupty ze společnosti Signet press. V roce 1956 nastoupil na Katedru srovnávací literatury na Jadavpur University a odešel z Charuchandra College.
Knihy:
V jeho spisech můžeme vidět městskou znalost a kultivovanou zálibu. Láska a příroda jsou v jeho spisech dva základní prvky. První knihou Naresh Guhy byla „Duronto Dupur“ (1952). Jmenoval se „Duronto dupurer kobi“. Poté napsal „Tatarsomudro Ghera“ (1976), „Bidishar Ini Ar Uni“ (1993), „Kobita Songroho“ (1993), esejovou sbírku s názvem „Antorale Dhwoni - Protidhwoni“ (1994). . Střih: „Kobir Chithi Kobike“ (1995), „Sahityasarathir Somipe“ (2000), „Amlan Duttar Khankoy Chithi“ (2001) „WB Yeats / An Indian Approach“ (1968), „In Praise of Two Bengali Romels And Other Esays“ '(1997). Pracoval také jako redaktor v časopisech jako „Tukro Kotha“, Jadavpur Journal Of Comparative Literature [1964 - 1983 ]), Visva - Bharati Quarterly '[[1] ]), pátý svazek básnické sbírky Buddhadeva Boseho a druhý svazek básnické sbírky Amiyi Chakraborty, dopis Amiji Chakrabortyové Rabindranathovi Thákurovi a Pramatha Chowdhurymu (tyto dvě knihy byly anotovány a významné). Naresh Guha pomohl Amiyi Chakraborty při vydávání jeho dvou básnických sbírek Durojatri a Parapar. Napsal kritiku „Parapar“. Přeložil Sartrovo drama a v roce 1996 jej pojmenoval „Kapat“.
Ocenění:
Naresh Guha získal v roce 1979 cenu „Asan“ od Keraly za „Tatarsomudro Ghera“ v roce 1979 a cenu Sahitya Academy za sbírku poezie v roce 1995.
Reference
Kontrolní úřad  |
|---|
  | Tento článek o indickém spisovateli nebo básníkovi je pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |