Mystické město Boží - Mystical City of God

Titulní stránka odhalení Ctihodná Marie Ježíše z Ágredy, 1722, Verdussen, Antverpy.

Mystické město Boží je kniha, kterou v 17. století napsal Františkánský jeptiška Ctihodná Marie Ježíše z Ágredy.

Podle María de Ágreda byla kniha do značné míry diktována jí Panny Marie a pohlíželi na život Panny Marie a božský plán stvoření a spásy duší. Práce střídá popisy Trojice, života Panny Marie a duchovního vedení, které poskytuje autorce, kterou její slova reprodukovala pro duchovní prospěch a růst čtenáře. Kniha podrobně popisuje různé ctnosti a to, jak by měl čtenář žít, aby viděl, jak se odráží ve svém vlastním životě, přičemž vzorem pro posvátnost je Panna Maria. Práce má Imprimatur několika papežů a biskupů a apeluje především na ty, kteří věří soukromé odhalení a svatost Marie. Nekatolici obecně nepřijímají učení katolické církve, a jsou proto skeptičtí k dílům této povahy.

Do té míry vedly různé nesprávné interpretace jejích spisů Mystické město Boží byla dočasně umístěna na církevní index Librorum Prohibitorum v srpnu 1681. Na příkaz blahoslaveného nevinného XI byl dekret o odsouzení zrušen o tři měsíce později poté, co se ukázalo, že základem pro vyslovení nedůvěry byl chybný francouzský překlad. Kniha byla následně v 18. století kritizována jansenisty a Gallikány, zatímco církev pokračovala v obraně své pravoslaví.[1]

V roce 1673 byla María de Ágreda brzy po její smrti prohlášena za ctihodnou, ale proces jejího blahořečení ještě nebyl dokončen.[2] Blahořečení a svatořečení však neověřují zjevení.[3]

Výňatek

„Moje dcera, jedna z neštěstí, která duše zbavuje štěstí, nebo ji alespoň zmenšuje, spočívá v tom, že se spokojí s nedbalou činností nebo bez horlivosti, když konají dobré skutky, jako by se věnovaly nedůležitým nebo pouze náhodným věcem. tuto nevědomost a podlost srdce málokdo z nich dospěje k důvěrnému Božímu přátelství, kterého mohou dosáhnout pouze vroucí láskou. Tomu se říká vroucí právě kvůli své podobnosti s vroucí vodou. Neboť voda se vaří a pění oheň, tedy duše, sladkým násilím božského vzplanutí lásky, je vztyčen nad sebe a nad všechny stvořené věci i nad vlastní skutky. V lásce je stále více a více zapálen a právě z této lásky pramení neutuchající náklonnost, díky níž duše pohrdá a zapomíná na všechny pozemské věci, a zároveň je nespokojena se vší dobovou dobrotou. A jako lidské srdce, když nedosáhne toho, co draho miluje (pokud že dosažení je možné) je zapáleno stále větší touhou dosáhnout toho jinými prostředky; proto, milující duše, najde stále nové věci, o které se bude snažit v zájmu Milovaného, ​​a veškerá služba se jí bude zdát jen málo. Tak to přejde od dobré vůle k dokonalé vůli a od této k tomu, co ještě více potěší Pána, dokud nedojde k nejintimnějšímu sjednocení s Ním a k dokonalému přizpůsobení se vůli Boží. “(Mystické město Boží, svazek II, 594)

Kontroverze

Kapitola 3 knihy 8 tvrdí Označte evangelistu napsal své evangelium v ​​hebrejštině, zatímco byl v Palestině, poté své evangelium přeložil do latiny, když byl v Římě,[4] vzhledem k tomu, že podle názoru několika církevních otců napsal Marek v Římě své evangelium v ​​řečtině.[5]

Reference

  1. ^ http://www.traditioninaction.org/History/B_017_Agreda_5.html
  2. ^ Cambridge historie španělské literatury David Thatcher Gies, Cambridge University Press, 2004 ISBN  0-521-80618-6 strana 157
  3. ^ Spolupatrónky Evropy, 5 Přesto není pochyb o tom, že církev, která uznala svatost Bridget, aniž by kdy vyslovovala její individuální zjevení, přijala celkovou autentičnost jejího vnitřního zážitku.
  4. ^ Kniha 8, kapitola 3, Mystické město Boží Archivováno 07.09.2013 na Wayback Machine Evangelista Marek napsal své evangelium o čtyři roky později, ve čtyřicátém šestém roce po narození Krista. Rovněž to napsal v hebrejštině a v Palestině. Než začal, požádal svého anděla strážného, ​​aby oznámil nebeské královně svůj úmysl a prosil ji o pomoc při získávání božského osvícení pro to, co se chystal napsat. Laskavá Matka vyslyšela jeho modlitbu a Pán okamžitě přikázal andělům, aby ji odnesli s obvyklou nádherou a obřadem k evangelistovi, který se stále modlil. Velká královna se mu zjevila na nejkrásnějším a nejzářivějším trůnu. Poklonil se před ní a řekl: „Matko Spasitele světa a Paní všeho stvoření, nejsem si hoden této laskavosti, i když jsem služebníkem tvého božského Syna a sebe sama.“ Nebeská Matka odpověděla: „Nejvyšší, kterému sloužíš a miluješ, mě posílá, abych tě ujistil, že vyslyší tvé modlitby a že tvůj svatý Duch tě nasměruje při psaní evangelia, kterým tě obviňoval.“ Potom mu řekla, aby nepsal o tajemstvích, která se jí týkají, stejně jako požádala svatého Matouše. Duch svatý okamžitě ve viditelném a nejchlípnějším tvaru sestoupil na svatého Marka, který ho obklopil světlem a naplnil vnitřním osvícením; a v přítomnosti královny začal psát své evangelium. V té době měla nebeská princezna šedesát jedna let. Svatý Jeroným říká, že svatý Marek napsal své krátké evangelium v ​​Římě, na příklad tam žijících věřících; ale rád bych upozornil na skutečnost, že se jednalo o překlad nebo kopii toho, co napsal v Palestině; protože křesťané v Římě nevlastnili ani jeho, ani žádné jiné evangelium, a proto se pustil do psaní jednoho v římském nebo latinském jazyce.
  5. ^ Svatý Augustin, Harmonie evangelií Je pravda, že z těchto čtyř se pouze Matouš domníval, že psal v hebrejštině; ostatní v řečtině.

externí odkazy