Mohammad Nabi Mohammadi - Mohammad Nabi Mohammadi

Mawlawi Muhammad Nabi Muhammadi مولوي محمد نبي محمدي
Mohammad Nabi Mohammadi1.jpg
narozený1920
Shah Mazar, Provincie Logar, Emirát Afghánistán
Zemřel21.dubna 2002(2002-04-21) (ve věku 81–82)
Afghánistán
Pohřben
Baraki Barak, Provincie Logar
Roky služby1965–2002
Zadržené příkazyHarakat-i-Inqilab-i-Islami
Bitvy / válkySovětsko-afghánská válka

Maulana Mohammad Nabi Mohammadi (Paštštino: محمد نبي محمديByl afghánský politik afghánský Mudžáhidů vůdce, který byl zakladatelem a vůdcem Harakat-i-Inqilab-i-Islami politická strana a polovojenská skupina. Sloužil jako Viceprezident Afghánistánu pod Mudžáhidů od ledna 1993 do roku 1996.[1][2]

Životopis

Muhammad Nabi Muhammadi se narodil v roce 1920 v roce Čtvrť Baraki Barak provincie Logar. Jeho velký otec, který se stěhoval do Logaru, byl původem z centrální provincie Ghazní.[3] Mohammadi obdržel iniciálku islámský vzdělání od svého náboženského otce, zatímco získal střední a vysoké islámské vzdělání od různých známých vědců v provincii Logar v Afghánistánu. V roce 1946, když mu bylo 26 let, dokončil veškeré islámské vzdělání a začal učit. Brzy se proslavil svými hlubokými klasickými znalostmi, intelektuálním osvícením, praktickou moudrostí a čistou duchovností. Shromáždili se kolem něj studenti z celého Afghánistánu a právě tito studenti se později stali součástí jeho islámského revolučního hnutí nebo Harakat-i-Inqilab-i-Islami a hnutí Taliban.

To bylo v době, kdy Afghánistán ztratil mnoho ze svých islámských tradic a komunismus se pomalu začal šířit po celé zemi. Nakonec kontaktoval několik Ulema a vytvořil silnou unii náboženských učenců, se kterými mohl oponovat sovětský propagandu a pokusit se informovat obecnou populaci o problémech komunismu.

Politické činnosti

V roce 1958 již někteří z dalších vědců prováděli protikomunistické aktivity Molvi Mohammad Nabi Mohammadi Mojadidi rodina, začali kázat proti komunismu lidem, kteří naslouchali, cestovali široko daleko do mnoha provincií Afghánistán.

V roce 1965 byl zvolen do afghánského parlamentu ze své domovské čtvrti Barak-i-Barak v provincii Logar zastupující tradiční náboženské učence. Jako jeden z mála náboženských vědců v parlamentu si vzal za sebe první linii obrany proti marxistickým poslancům, jako jsou Babrak Karmal, Hafizullah Amin, Noor Ahad a Anahita Ratebzad a silně se postavil proti marxistickému hnutí v Afghánistánu.[3]

Nejznámější zkušeností Nabiho v parlamentu byla hádka s Babrak Karmal což vedlo k hospitalizaci Karmala. On je také známý pro komplexní projev na zasedání parlamentu, které se hrálo po celém Afghánistánu prostřednictvím rozhlasových stanic.

  • Muhammadi s ostatními afghánskými poslanci.

Převrat

Daud Khan se dostal k moci na konci zasedání parlamentu v puči v roce 1973. Když prezident Daud rozpustil parlament, Nabi Muhammadi se vrátil k výuce v madrasách, nejprve v roce Logar a pak dovnitř Helmand. Další převrat známý jako Saurova revoluce v roce 1978 přinesl k moci Noora Mohammada Tarakiho. Saurova revoluce (Peršan: إنقلاب ثور‎, Paštštino: اوښتون غويی) (Také psáno Sawr Revolution) je jméno dané komunistický Lidová demokratická strana Afghánistánu (PDPA) převzetí politické moci od vlády Afghánistán dne 28. dubna 1978. Po puči brzy následovalo uvěznění a masové zabíjení významných afghánských náboženských učenců, kmenových vůdců a reformátorů.

Poté, co byl jeho bratr Mullah Jan zajat a který byl později umučen vládou Tarakiho, Muhamamd Nabi Muhammadi uprchl a migroval do Kvéta město sousední Pákistán. Tam pokračoval ve shromažďování velkého počtu náboženských vědců, aby mohl v Afghánistánu provádět kvalifikované politické a vojenské aktivity proti sovětské okupaci.[4]

Islámské revoluční hnutí

Puč vyústil v masivní vyvracení afghánských náboženských vůdců přes hranice do Pákistánu. Většina z těchto vůdců se shromáždila v Péšávar a pokusil se navázat kontakt s vedením dvou již zavedených organizací Hezb-e Islami a Jamiat-e Islami Afghánistán o kterých slyšeli před svým příjezdem kvůli deklaraci džihádu a tajné distribuci publikací kritických vůči prezidentu Daudovi. Nově přijatí členové ulemy naléhali na ředitele, aby se znovu sjednotili, ale Rabbani a Hekmatyar odmítli přijmout druhou stranu jako deštník. Kompromisem, k němuž v této době došlo, bylo vytvoření nové aliance, která měla být povolána Harakat-i-Inqilab-i-Islami Afghánistán (Islámské revoluční hnutí Afghánistánu). Poté, co byli na pozici amira navrženi a odmítnuti různí kandidáti, se shromáždění členové ulama na začátku září 1978 rozhodli o vůdci nové aliance Maulavi Muhammad Nabi Muhammadi.

Po téměř čtyřech měsících, inženýře Gulbuddin Hekmatyar a Burhanuddin Rabbani oddělili se od Harakat e Inqilab e Islami a založili vlastní strany jménem Hizb-e-islami a Jamiat-e-islami. Vedení Harakatu nesl Molvi Mohammad Nabi. Harakat e inqilabi islami byla jednou ze sedmi stran, které byly oficiálně uznány pákistánskou vládou a byly financovány NÁS a arabské země prostřednictvím pákistánské vlády.

Mohammadi byl mezi afghánskými vůdci, kteří se setkali s prezidentem Reagan na Bílý dům během války.[1] Reagan nazval vůdce rebelů „bojovníky za svobodu“.[5] Neustálým bojem uspěli afghánští mudžahedíni ve své misi a ruské síly se stáhly z Afghánistánu v roce 1989 po ztrátě desítek tisíc vojáků. V roce 1992 pro-Moskva vláda v Kábul zhroutil se a mudžáhidé převzali moc.

  • Během afghánského džihádu v 80. letech

Víceprezident

Mohammad Nabi Mohammadi se stal Viceprezident Afghánistánu ve vládě mudžáhidů. Když však vůdci mudžahedínů navzájem otevřeli zbraně a začala občanská válka v Afghánistánu, rezignoval na svou funkci a zakázal vojákům věrným mu účastnit se války. Zůstal v Pákistánu a snažil se ze všech sil zastavit válku mezi Gulbuddin Hekmatyar, Burhanuddin Rabbani a Abdul Rasul Sayyaf.[6][7] V roce 1996 Taliban převzal kontrolu nad Afghánistánem. Většina vůdců Talibanu byli studenti Molvi Mohammad Nabi Mohammadi.[8] Mohammadi však udržoval dobré vztahy s Talibanem.

Smrt

Mohammad Nabi Mohammadi zemřel v roce Pákistánec nemocnice dne 21. dubna 2002. Trpěl tuberkulóza.[9] Jeho tělo bylo přineseno do afghánského Logaru a vláda Afghánistánu mu poskytla čestnou stráž.

Viz také

Reference

  1. ^ „Šéf států“.
  2. ^ Lansford, Tom (16. února 2017). Afghánistán ve válce: Od 18. století dynastie Durrani do 21. století. ISBN  9781598847604.
  3. ^ A b M. J. Gohari (2002). Taliban: Výstup k moci. Dillí: Oxford University Press. str. 23. ISBN  9780195795608.
  4. ^ http://aan-afghanistan.com/index.asp?id=2745
  5. ^ „Vůdce afghánských mudžáhidů umírá“. BBC novinky. 2002-04-22. Citováno 2007-12-16.
  6. ^ „Pákistán žádá o příměří v Afghánistánu“. The New York Times. 1992-08-27.
  7. ^ „Afghánská mírová mise“. The Independent UK. Londýn. 1992-08-26. Citováno 2009-08-02.
  8. ^ Marsden, Peter (15. září 1998). Taliban (Peter Marsden). ISBN  9781856495226.
  9. ^ „Vůdce afghánských mudžáhidů umírá“. BBC novinky. 2002-04-22. Citováno 2007-12-16.