Jaderná elektrárna Mochovce - Mochovce Nuclear Power Plant

Jaderná elektrárna Mochovce
Mochovce part.jpg
Jaderná elektrárna Mochovce z hlavní silnice mezi Nitrou a Levicemi
ZeměSlovensko
Souřadnice48 ° 15'50 ″ severní šířky 18 ° 27'25 ″ východní délky / 48,26389 ° N 18,45694 ° E / 48.26389; 18.45694Souřadnice: 48 ° 15'50 ″ severní šířky 18 ° 27'25 ″ východní délky / 48,26389 ° N 18,45694 ° E / 48.26389; 18.45694
PostaveníProvozní
Stavba začala1. října 1983
Datum provize29. října 1998
Vlastník (majitelé)Slovenské elektrárne a.s.
Provozovatel (provozovatelé)Elektrostace Mochovce
Výroba elektřiny
Jednotky v provozu2 x 470 MW
Jednotky pod konst.2 x 471 MW
Kapacita typového štítku940 MW (brutto)
Faktor kapacity84.1%
Roční čistá produkce6,922 GW · h
externí odkazy
CommonsSouvisející média na Commons
[upravit na Wikidata ]

The Jaderná elektrárna Mochovce (Slovák: Atómové elektrárne Mochovce, skr. EMO) je a jaderná elektrárna nacházející se mezi městy Nitra a Levice, na místě bývalé vesnice Mochovce, Slovensko. V současné době jsou v provozu dva vysoce výkonné reaktory o výkonu 470 MW (původně 440 MW), ve výstavbě jsou další dva reaktory stejného typu. Generování téměř 7 000 GWh elektřiny ročně elektrárna v současné době obsluhuje přibližně 20% slovenské potřeby elektřiny.[1]

Dějiny

Elektrárna skládající se ze čtyř VVER 440 / V-213 tlakovodní reaktory byl navržen v 70. letech. The Československý vláda začala s geologickým průzkumem k nalezení vhodného seismicky stabilního místa. Po zohlednění všech faktorů bylo zvoleno umístění obce Mochovce. Přípravné práce byly zahájeny v červnu 1981 a stavba pozemků pro Mochovce-1 a Mochovce-2 byla zahájena v listopadu 1982.

Stavba zbývajících dvou bloků, Mochovce-3 a Mochovce-4, byla zahájena v roce 1985, ale práce na všech čtyřech blocích byly zastaveny v roce 1991 kvůli nedostatku finančních prostředků. V roce 1995 slovenská vláda schválila plán na dokončení první dvojice s další západní bezpečnostní technologií. První dva bloky byly uvedeny do provozu v letech 1998 a 1999. Uvedení elektrárny do provozu vyvolalo protesty Rakousko, sousední země, která se zásadně staví proti využívání jaderné energie obecně. Instalovaná kapacita bloků 1 a 2 byla v roce 2008 zvýšena o 7%.

Výstavba bloků 3 a 4 byla znovu zahájena v listopadu 2008. Původně měly být dokončeny v letech 2012 a 2013,[2] ale datum dokončení se posunulo na rok 2016 a 2017.[3] V poslední době se datum dokončení posunulo na roky 2020 a 2022.[4]

Vlastníkem závodu je Slovenské elektrárne, což je 34% státní. Enel, italská společnost poskytující veřejné služby, byla většinovým vlastníkem 66%,[5] ale prodal polovinu svého podílu české energetické skupině EPH v roce 2017. Enel plánuje prodat zbývající podíl po dokončení 3. a 4. bloku.[4]

Provoz jednotek 1 a 2

Hala reaktoru pro bloky 1 a 2
Velín pro jednotky 1 a 2

Od konce roku 2008 tyto dva provozní bloky v Mochovcích zvýšily čistý elektrický výkon na 436 MW na turbogenerátor, celkový celkový instalovaný výkon bloků 1 a 2 v Mochovcích je tedy 872 MW. V roce 2009 se závodu poprvé v historii podařilo vyrobit během jednoho roku více než 7 TWh elektřiny. To představuje přibližně jednu čtvrtinu celkové roční spotřeby elektřiny na Slovensku.[6]Všechny bloky v JE Bohunice a Mochovce mají evoluční tlakovodní reaktory VVER, které jsou charakteristické pro:

  • relativně nízký výkon a hustota výkonu
  • obrovské množství vody pro chlazení během normálního provozu i v případě nouze
  • robustní konstrukce se železobetonovým kontejnmentem se stěnami silnými až 1,5 m
  • trojnásobný redundantní bezpečnostní systém (3 x 100%)
  • vysoká úroveň pasivní bezpečnosti.[7]

Princip výroby elektřiny v jaderných elektrárnách je podobný jako u konvenčních tepelných elektráren. Jediným rozdílem je zdroj tepla. V tepelných elektrárnách se teplo vyrábí z fosilních paliv (uhlí, plyn), které generují obrovské množství skleníkových plynů, zatímco v jaderných elektrárnách se používá jaderné palivo (přírodní nebo obohacený uran). V tlakovodních reaktorech je palivo ve formě palivových souborů se umístí do tlakové nádoby reaktoru, do které proudí chemicky upravená voda. Voda protéká kanály v palivových kazetách a odvádí teplo, které vzniká při štěpné reakci. Voda pocházející z reaktoru má teplotu asi 297 ° C (typ reaktoru VVER); poté je veden horkým ramenem primárního potrubí do výměníku tepla - parního generátoru. V generátoru páry voda protéká svazkem potrubí a dodává teplo do vody ze sekundárního okruhu a má teplotu 222 ° C. Po ochlazení je voda z primárního okruhu vedena zpět do aktivní zóny reaktoru. Voda sekundárního okruhu se odpařuje v parním generátoru a pára se vede přes parní sběrač k lopatkám turbíny. Hřídel turbíny otáčí generátorem, který generuje elektrickou energii. Po dodání energie do turbíny kondenzuje pára v kondenzátoru a po návratu do vodního stavu proudí zpět přes ohřívače do parního generátoru. V kondenzátoru je směs chlazena třetím chladicím okruhem. V tomto druhém okruhu je voda ochlazována vzduchem proudícím ze spodní části do horní části chladicí věže v důsledku takzvaného komínového efektu. Proud vzduchu pohlcuje vodní páru a malé kapičky vody, a proto se nad chladicími věžemi tvoří mraky páry.[7]

Stavba bloků 3 a 4

3. a 4. blok JE Mochovce jsou v současné době ve výstavbě. Tento projekt je:

  • jeden ze tří projektů jaderných elektráren, které se v současné době v EU staví
  • největší soukromá investice v historii Slovenska
  • 2/3 prací na místě provádějí slovenské společnosti
  • 90% populace v okolí elektrárny je pro dokončení 3. a 4. bloku
  • každá jednotka bude mít elektrický výkon 471 MW
  • roční produkce dvou jednotek ušetří více než 7 milionů tun emisí CO2.[8]

Očekává se, že blok 3 bude funkční do konce roku 2018 a blok 4 do konce roku 2019.[4]

Bezpečnost

Ačkoli původní konstrukce elektrárny obsahovala vylepšení bezpečnosti, jako je seismicky odolné připevnění zařízení, nevyhovovala bezpečnostnímu a regulačnímu prostředí 90. let. K nápravě to německá společnost Siemens dodala nový kontrolní systém a během závěrečných fází výstavby byla implementována bezpečnostní opatření v západní a evropské oblasti. Podle provozovatele elektrárny byla jaderná elektrárna Mochovce první jadernou elektrárnou v Sovětském svazu Východní blok splnit bezpečnostní standardy západních jaderných elektráren.[9]Jaderný průmysl byl koncipován a vyvíjen s vědomým vědomím nutnosti čelit a respektovat přísné bezpečnostní směrnice i technické, environmentální a zdravotní normy. Z tohoto důvodu je bezpečnost v elektrárně ověřována a kontrolována na maximální možné úrovni ve všech jeho fází (projekt, povolení, výstavba, provoz, vyřazení z provozu a konečná demontáž) s využitím postupů, které byly vypracovány výhradně pro potřeby tohoto konkrétního odvětví. Realizaci jaderné elektrárny je navíc podřízena obzvláště složitá povolovací proces skládající se ze dvou různých složek: povolování z hlediska jaderné bezpečnosti a z hlediska jeho vlivu na životní prostředí (EIA - posuzování vlivů na životní prostředí). Konkrétně se bezpečnosti v elektronickém jaderném průmyslu svěřuje soubor technických, organizačních a lidských opatření prováděno ve všech fázích životnosti instalace s cílem ochrany g občané a okolní prostředí z úniku radioaktivního materiálu za jakýchkoli okolností.[10]

životní prostředí

Jaderné elektrárny nevypouštějí do atmosféry žádné skleníkové plyny, tímto způsobem jaderné elektrárny každoročně přispívají k CO2 snížení emisí o 15 milionů tun na Slovensku. Jaderné elektrárny tedy významně přispívají k povinnosti snižovat emise škodlivých skleníkových plynů do ovzduší. JE Mochovce splňuje všechny mezinárodní požadavky a dopad provozu je minimální. Voda potřebná k chlazení je odebírána z vodní nádrž postavená na nedaleké řece Hron, která zajišťuje dostatečný přísun vody i v extrémně suchých klimatických podmínkách. Dopad vypouštěných vod na kvalitu říční vody, fauny a flóry Hronu je zanedbatelný. Emise do ovzduší a odpadní vody do hydrosféry jsou pravidelně měřeny a hodnoceny v 15 km dlouhé oblasti kolem elektrárny. Existuje 25 monitorovacích stanic tele-dozimetrického systému, které nepřetržitě monitorují dávkový příkon gama záření, aktivitu aerosolů a radioaktivního jódu ve vzduchu, půdě, vodě a potravinovém řetězci (krmivo, mléko, zemědělské produkty). Objem radioaktivních látek obsažených v kapalných a plynných výpustích je podstatně nižší než limity stanovené úřady.[6]

Radiační ochrana

Pro radiační ochranu zaměstnanců elektrárny a obyvatelstva se uplatňuje princip ALARA. Tento princip zajišťuje, že radiační zátěž uvnitř i vně elektrárny je tak nízká, jak rozumně dosažitelná a dostatečně pod limity stanovenými právními předpisy. Dopad provozu JE na životní prostředí a lidské zdraví je s ohledem na ostatní zdroje záření přítomné v každodenním životě zanedbatelný. V okruhu 20 km kolem elektrárny je 24 monitorovacích stanic tele-dozimetrického systému, který nepřetržitě sleduje dávkový příkon gama záření, objemovou aktivitu aerosolů a radioaktivního jódu ve vzduchu, půdě, vodě a potravinovém řetězci (krmivo , mléko, zemědělské produkty). Objem radioaktivních látek obsažených v kapalných a plynných výpustích je podstatně nižší než limity stanovené úřady.[11]

Zátěžové testy

Bezprostředně po havárii ve Fukušimě se evropští politici, zástupci jaderného průmyslu a regulační orgány dohodli na provedení přezkumu bezpečnosti elektráren. Zapojeno bylo všech 15 členských států EU provozujících jaderné elektrárny. Testování dvou bloků JE V2 Bohunice a všech čtyř bloků JE Mochovce proběhlo zejména prostřednictvím inženýrských analýz, výpočtů a zpráv. Zátěžové testy analyzovaly mimořádné vnější události - zemětřesení, povodně a dopady dalších událostí, které by mohly vést k vícenásobné ztrátě bezpečnostních funkcí elektrárny. Rovněž byla hodnocena kombinace událostí, včetně ztráty napájení, dlouhodobého přerušení dodávky vody a ztráty napájení v důsledku extrémních klimatických podmínek. Zátěžové testy neodhalily žádné nedostatky vyžadující okamžité opatření; byl zpochybněn další bezpečný provoz ani provozních jednotek, ani stavěných jednotek. Identifikovaná opatření by dále zvýšila jadernou bezpečnost, například přidáním mobilního dieselagregátu pro dobíjení záložních baterií.[11]

Technická data

JednotkaTyp reaktoruČistá el. NapájeníTepelná energieZahájení výstavbyKomerční provozExp. vypnutí (start)
Mochovce 1[12]MNOHO 440/213436 MW1471 MW1983-10-131998-10-292058
Mochovce 2[13]VVER 440/213436 MW1471 MW1983-10-132000-04-112060
Mochovce 3[14]VVER 440/213440 MW1375 MW1987-01-27ve výstavbě (2020)
Mochovce 4[15]VVER 440/213440 MW1375 MW1987-01-27ve výstavbě (2022)

Viz také

Reference

  1. ^ Slovenské elektrárne, a.s. - elektrina jej výroba a predaj
  2. ^ "SE dokončí jadernou elektrárnu Mochovce". Slovenský divák. Archivovány od originál dne 01.03.2007. Citováno 2007-03-19.
  3. ^ „Náklady na Mochovce 3 a 4 stoupají na 4,6 miliardy“. Nuclear Engineering International. 24. listopadu 2014. Citováno 27. listopadu 2014.
  4. ^ A b C "Studené testování dokončeno v novém slovenském reaktoru". Světové jaderné zprávy. 23. srpna 2018. Citováno 24. srpna 2018.
  5. ^ Program výstavby nových jaderných elektráren v Mochovcích začíná fungovat; 2008-12-28
  6. ^ A b AE Mochovce. Slovenské elektráne, a.s.
  7. ^ A b Jaderné elektrárny. Slovenské elektráne, a.s.
  8. ^ http://www.seas.sk/mochovce-3-4-npp
  9. ^ http://www.seas.sk/power-plants/nuclear-installations/atomove-elektrarne-mochovce-en/history-of-emo/ Archivováno 2007-03-15 na Wayback Machine Historie EMO na webových stránkách Slovenských elektrární
  10. ^ http://www.seas.sk/nuclear-safety
  11. ^ A b Jaderná elektrárna Mochovce. Čistá energie
  12. ^ "MOCHOVCE-1". Informační systém energetického reaktoru (PRIS). IAEA. Citováno 2020-01-13.
  13. ^ "MOCHOVCE-2". Informační systém energetického reaktoru (PRIS). IAEA. Citováno 2020-01-13.
  14. ^ "MOCHOVCE-3". Informační systém energetického reaktoru (PRIS). IAEA. Citováno 2020-01-13.
  15. ^ "MOCHOVCE-4". Informační systém energetického reaktoru (PRIS). IAEA. Citováno 2020-01-13.

externí odkazy