Mise Éire - Mise Éire

Pro další použití viz Mise Éire (disambiguation).

Mise Éire (výrazný[ˈMʲɪʃə ˈeːɾʲə], irština pro „Já [jsem] Irsko“) je a 1912 Irština báseň od irština básník a Republikán revoluční vůdce Patrick Pearse.

Pozadí

Mise Éire je A 1912 Irština báseň od irština básník a Republikán revoluční vůdce Patrick Pearse.

Politický význam

V básni Pearse ztělesňuje Irsko jako starou ženu, jejíž sláva je minulost a kterou prodaly její děti.[1]

Pozdější použití

Popsán jako literární i historický text, byl pravidelně používán republikánskými vězni v Long Kesh jako prostředek učení a výuky irština.[2][poznámka 1] Je Mise nadále relevantní v post-rozdělit Irsko, navrhují vědci, jako ilustraci obtíží při identifikaci „irství“ v roce 2006 Severní Irsko.[3]

Zobrazení pultu

Název básně byl použit jako název pro dokumentární film z roku 1959 George Morrison, která se zabývala klíčovými postavami a událostmi irského nacionalismu mezi 90. a 90. lety 20. století, včetně samotného Pearseho.[4]

Báseň stejného jména od Eavan Boland byl napsán jako protiklad k Pearseově básni a jejímu zacházení s Irskem a jejími dětmi.[5] Pearse již optimisticky psal o osudu mučednictví irských silných synů ve své básni „Matka“; Je Mise zastává opačný, pesimističtější pohled na oběť.[6] Podle slov Bosse, Nordin a Orlindera Boland „oponuje a opravuje Pearseův názor na Irsko ... Již není, jako v dřívější básni, personifikace země„ starší než stará žena z Beare “, ale„ slovenská mix ". Sláva, že se narodila" Cuchulain statečná ", se promění v obraz ženy, která" drží své polomrtvé dítě k sobě ".[7]

Kulturní využití

V roce 2016 byla báseň zhudebněna Patrick Cassidy a provádí Koncertní orchestr RTÉ s vokály od Sibéal Ní Chasaide, pro skóre PBS dokumentární seriál 1916: Irské povstání, jehož kurátorem je Keough-Naughtonův institut pro irská studia na University of Notre Dame.[8][9]

Text

Irština (přímý překlad)

Mise Éire:
Sine mé ná an Chailleach Bhéarra

Mór mo ghlóir:
Mé a koberec Cú Chulainn cróga.

Mór mo náir:
Mo chlann féin a dhíol a máthair.

Mór mo phian:
Bithnaimhde do mo shíorchiapadh.

Mór mo bhrón:
D'éag sen snů chuireas dóchas.

Mise Éire:
Uaigní mé ná an Chailleach Bhéarra.

Jsem Irsko:
Jsem starší než Čarodějnice z Beara.

Velká má sláva:
Já, kdo jsem nesl statečný Cú Chulainn.

Velká moje hanba:
Moje vlastní děti, které prodaly svou matku.

Velká moje bolest:
Moji nepřekonatelní nepřátelé, kteří mě neustále obtěžují.

Velký můj smutek:
Ten dav, do kterého jsem vložil svou důvěru, se rozpadl.

Jsem Irsko:
Jsem osamělejší než Hag of Beara.

Poznámky

  1. ^ Oficiálně jedinou literaturou povolenou v celách vězňů byla Bible, která byla také přeložena do a z irštiny.[2]

Reference

  1. ^ Foster, Robert Fitzroy (2001). Oxford Illustrated History of Ireland. Oxford University Press. 283–84. ISBN  0-19-289323-8.
  2. ^ A b Diarmait Mac Giolla Chriost (5. ledna 2012). Jailtacht: Irský jazyk, symbolická moc a politické násilí v Severním Irsku, 1972-2008. University of Wales Press. ISBN  978-0-7083-2497-4.
  3. ^ James P. Byrne; Padraig Kirwan; Michael O'Sullivan (2009). Ovlivnění irství: Vyjednávání o kulturní identitě uvnitř a za hranicemi národa. Peter Lang. str. 15–. ISBN  978-3-03911-830-4.
  4. ^ „Mise Éire“. The Irish Music Review. Citováno 30. března 2014.
  5. ^ Bourke, Angela (2002). Polní den Antologie irského psaní: Irské psaní žen a tradice. New York University Press. p. 1295. ISBN  0-8147-9908-6.
  6. ^ R. F. Foster; Robert Fitzroy Foster (2001). Oxfordské dějiny Irska. Oxford University Press. ISBN  978-0-19-280202-6.
  7. ^ Michael Boss; Irene Gilsenan Nordin; Britta Olinder (1. května 2006). Přemapování exilu: reality a metafory v irské literatuře a historii. Aarhus University Press. ISBN  978-87-7934-922-3.
  8. ^ „Mladý zpěvák Gaeltacht oživuje báseň Pearse“. Raidió Teilifís Éireann. Citováno 26. března 2016.
  9. ^ „Making 1916 an Irish Rebellion - Creative Team“. Institut irských studií Keough-Naughton na University of Notre Dame. Citováno 26. března 2016.

externí odkazy