Minto Stone - Minto Stone

Takzvaný Minto kámen byl 2 metry vysoký a vážil 3,8 tuny. Bylo nalezeno v „Ngendat“ a popsáno Colin Mackenzie v letech 1811-14

The Minto Stone nebo Nápis Sanggurah, známý v Indonésie tak jako Prasasti Sanggurah, je 3 dlouhé tuny (3,0 t), 2 metry (6,6 ft) vysoký epigrafie nalezen v Malang, východní Jáva provincie. V roce 1812 Sir Thomas Stamford Raffles, poté guvernér nadporučíka ostrova Jáva, odstranil jej spolu s tzv.Kalkata kámen „na počest svého nadřízeného, ​​tehdejšího britského generálního guvernéra Indie, Lord Minto. Následně se stala součástí rodinného sídla Minto poblíž Hawick, Roxburghshire, Skotsko.

Vepsaný kámen je datován do (2. srpna) 928 nl a zmiňuje jméno jávského krále, Sri Maharaja Rakai Pangkaja Dyah Wawa Sri Wijayalokanamottungga (Wijayaloka[1]), který poté vládl oblasti Malang. Toto prohlášení je udělením práv (sima) místnímu vládci a končí to varováním pro kohokoli, kdo to chce vykořenit, proklíná, že by se setkali s hroznou smrtí (zasažen ze všech stran, zbit, podříznout nos, rozdělit hlavu, roztrhat játra atd.).[2] Podle indonéských historiků je kámen důležitým artefaktem a rozhodujícím zdrojem informací. Obsahuje prvky o Mataramské království ve střední Jávě a přesun moci, který následně nastal ve východní Javě.[3]

Sri Maharaja Rakai Pangkaja Dyah Wawa Sri Wijayalokanamottungga je v Indonésii známější jako Dyah Wawa (r. 924—929). Byl posledním vládcem Mataramu. Jeho nástupce, MPU Sindok (r. 929—947), přestěhoval soud ze Střední Javy do Východní Javy v roce 929. Důvody tohoto přesunu jsou stále nejasné.

Požadavky na repatriaci kamene ze Skotska na Jávu v Indonésii se vyskytují od roku 2004.[4][5][6]

Zdroje

  1. ^ Brandes, J.L.A. (1913). "Oud-Javaansche Oorkonden. Nagelaten přepisy". Verhandelingen van het Bataviaasch Genootschap van Kunsten en wetenschappen. 60: 12-.
  2. ^ Noltie, Henry (2009). Rafflesova archa překreslena: Kresby z přírodní historie ze sbírky sira Thomase Stamforda Rafflese. London & Edinburgh: British Library & Royal Botanic Garden Edinburgh. str. 19–20.
  3. ^ de Longh, R.C. (1977). Příručka orientalistiky. Část 3. Brill. p. 55.
  4. ^ „Javané požadují repatriaci Mintova kamene sváru“. Jižní reportér. 6. února 2008. Citováno 2011-02-28.
  5. ^ „Indonésie požaduje zpět historický kámen“. Skot. 4. února 2008. Citováno 2011-02-28.
  6. ^ "Starověká památka na návrat ze Skotska". Jakarta Post. 25. ledna 2008. Citováno 2011-02-28.

Další čtení