Ministerstvo vlády a spravedlnosti (Panama) - Ministry of Government and Justice (Panama)
The Ministerstvo vlády a spravedlnosti Panamy (později Ministerstvo vlády) určuje vládní politiky a plány, jakož i koordinuje, řídí a vykonává administrativní kontrolu nad provinciemi a domorodými regiony s ohledem na jejich kulturní vzorce a integrální rozvoj. Ministerstvo, které bylo založeno v roce 1903, plní tyto funkce:[1][2][3]
- Zajistit práva a záruky obyvatel republiky.
- Zasahovat do udělování milosti za politické trestné činy, snižování trestů a podmíněných svobod pro pachatele běžných trestných činů, jak je stanoveno v čísle 12 článku 184 politické ústavy.
- Koordinovat správu vazebních center pro dospělé a mladistvé zbavené svobody a rozvíjet resocializační politiku.
- Koordinovat vztahy mezi provinčními vládami a otázkami jurisdikce.
- Podílet se na hodnocení struktury provincií a krajů a na přípravě vnitrostátních právních předpisů týkajících se jejich správy.
Ministerstvo dále dohlíží na panamskou národní policii (PNP), národní námořní službu (SMN) a národní leteckou službu (SAN).[4] Existují určité případy, kdy ministerstvo vlády a spravedlnosti bude spolupracovat s Úřad generálního prokurátora národa. Ministerstvo je však politicky odpovědné prezidentovi, zatímco úřad generálního prokurátora není součástí výkonné moci.[5]
V únoru 2010 nová administrativa vedená prezidentem Ricardo Martinelli navrhlo rozdělení vlády a spravedlnosti na dvě nová ministerstva: ministerstvo veřejné bezpečnosti (odpovědné za bezpečnostní politiku a záležitosti, rovněž dohled nad bezpečnostními silami a zpravodajskými agenturami včetně Národní policie, Národní pohraniční služba, Národní služba Aeronaval a Národní imigrační služba) a ministerstvo vlády (výkonná větev odpovědná za témata související s veřejnou správou a interní). Ministerstvo veřejné bezpečnosti bylo formálně vytvořeno 14. dubna téhož roku přijetím zákona č. 15 Národním shromážděním prokazujícím jeho vznik.[6] A ministerstvo vlády bylo formálně vytvořeno formálně vytvořeno 3. května téhož roku přijetím zákona č. 19.[7]
Seznam ministrů
Seznam ministrů[8]
| název | Roky služby |
| Aldreano Robles Méndez | |
| Ricardo J. Alfaro | |
| Harmodio Arias | |
| Eusebio A. Morales | 1903-1917-1921 |
| Tomás A. Arias | 1904 |
| Santiago de la Guardia | 1905 |
| Ricardo Arias | 1906 |
| Aristides Arjona | 1908 |
| Ramón Valdés | 1909-1910 |
| Heliodoro Patiño | 1911 |
| Salvador Jurado | 1912 |
| Ramón F. Acevedo | 1913 |
| Francisco Filós | 1914 |
| Juan B. Sosa | 1915-1916 |
| Héctor Valdés | 1916-1917 / 1935-1937 |
| Roberto F. Chiari | 1923-1924 |
| Rafael Neira A. | 1924 |
| Carlos L. López | 1925-1928 |
| Andrés Robles | 1929-1930 |
| Daniel Ballen | 1930 |
| Francisco A. Paredes | 1931 |
| Guillermo Andreve | 1931-1932 |
| Juan A. Jiménez | 1933 |
| Galileo Solís | 1934-1935 |
| Leopoldo Arosemena | 1939 |
| Camilo De La Guardia | 1942 |
| Francisco A. Filós syn | 1943-1945 |
| Alfonso Correa G. | 1945 |
| Carlos Sucre | 1946-1947 |
| Francisco Solís | 1947 |
| Jacinto López y León | 1948 |
| José Daniel Crespo | 1948-1949 |
| Abilio Bellido | 1949 |
| Alfredo Alemán | 1949-1951 |
| José C. de Obaldía | 1951 |
| Miguel Ángel Ordoñez | 1951-1952 |
| Raúl De Roux | 1952 |
| Catalina Arrocha Grael | 1952 |
| Alejandro R. Cantera | 1955-1956 |
| Max Heurtemate | 1956/1957/1958 |
| Humberto Fassano | 1957-1958 |
| José Dominador Bazán | 1959-1959 / 1965-1967 |
| Héctor Valdés | 1959-1960 |
| Marcos Aurelio Robles | 1960-1963 |
| Max Arosemena | 1963-1964 |
| Gonzalo Tapia | 1964-1964 |
| César Arrocha | 1964-1965 |
| Targidio Bernal | 1965-1965 |
| José Bazán | 1965-1967 |
| Fabio Velarde | 1967-1967 |
| Joaquín Franco | 1967-1968 |
| Eduardo Morgan | 1968-1969 |
| Modesto Justiniani | 1969-1969 |
| José Guillermo Aizpú | 1969-1969 |
| Pedro Julio Pérez | 1970-1970 |
| Alejandro Ferrer | 1970-1971 |
| Juan Materno Vásquez | 1971-1974 |
| Ricardo Rodríguez | 1974-1976 / 1980-1980 |
| Cesar Rodríguez | 1976-1976 |
| Jorge Castro | 1976-1978 |
| Adolfo Ahumada | 1978-1980 |
| Jorge E. Ritter | 1981-1982 |
| Fair Fidel Palacios | 1982-1983 |
| Carlos O. Tipaldos | 1983-1984 |
| Rodolfo Chiari | 1984-1984 / 1986-1989 |
| Carlos De Sedas, synu | 1984-1985 |
| Jorge Ricardo Riba | 1985-1986 |
| Renato Pereira | 1989 |
| Olmedo Miranda | 1989-1989 |
| Ricardo Arias Calderón | 1989-1991 |
| Juan Bautista Chevalier | 1991-1994 |
| Jacobo Salas | 1994 |
| Raúl Černá Hora Diviazo | 1994-1998 |
| Mariela Sagel | 1998-1999 |
| Winston Spadafora Franco | 1999-2001 |
| Aníbal Salas | 2001-2002 |
| Arnulfo Escalona Ávila | 2002-2004 |
| Hector B. Němec E. | 2004-2005 |
| Olga Golcherová | 2005-2007 |
| Daniel Delgado Diamond | 2007-2008 |
| Dilio Arcia Torres | 2008 |
| José Raúl Mulino | 2010-2010 |
| Roxana Méndez | 2010-2011 |
| Jorge Ricardo Fábrega | 2011-2014 |
| Milton Henríquez | 2014-2016 |
| María Luisa Romero | 2017-současnost |
Viz také
Reference
- ^ „Objetivos del Ministerio de Gobierno“. Ministerio de Gobierno (ve španělštině). 2016-01-31. Citováno 2018-07-18.
- ^ „Průvodce panamským právním systémem a výzkumem - GlobaLex“. www.nyulawglobal.org. Citováno 2018-07-18.
- ^ „Galería de ex ministros para rescatar la historia“. Ministerio de Gobierno (ve španělštině). 2016-11-24. Citováno 2018-07-18.
- ^ "Panama". Americké ministerstvo zahraničí. Citováno 2018-07-18.
- ^ „Výkonná zpráva Senátu 104-3 - SMLOUVA S PANAMOU O VZÁJEMNÉ POMOCI V TRESTNÍCH VĚCECH“. www.gpo.gov. Citováno 2018-07-18.
- ^ „Ley 15 del 14 de abril de 2010“. Akt Č. 15 z 2010 (PDF). Asamblea Nacional de Panamá.
- ^ „Ley 19 del 3 de mayo de 2010“. Akt Č. 19 z 2010 (PDF). Asamblea Nacional de Panamá.
- ^ „Historia del Ministerio de Gobierno“. Ministerio de Gobierno (ve španělštině). 2016-01-31. Citováno 2018-07-18.