Miluše Poupětová - Miluše Poupětová - Wikipedia
Miluše Poupětová (* narozený Kautznerová, 22. července 1963 v Vlašim ) je český umělec. Učí také studenty užitého umění na VOŠUP SUPŠ (průmyslová škola a střední škola) v Praze Praha. Její obrazy jsou založeny na expresionismu a monumentální malbě a zahrnují abstraktní i figurální prvky. Její obrazy sledují její individuální cestu k její duši, je inspirována fyzickým prožitkem vlastní ženskosti i orientální, křesťanskou a psychoanalytickou filozofií. Počáteční temná a vznešená expresivita její rané umělecké tvorby byla postupně měněna jasnějšími barvami, promyšlenými kompozicemi, více harmonie a odtrženějšího úhlu pohledu.
Studie a práce
Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze (užitá malba) a později Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru užité malby u prof. Quido Fojtík. Na konci 80. let studovala na Akademii výtvarných umění PietroVannucci v italské Perugii. Od roku 1991 vyučuje na kaligrafii VOŠUP SUPŠ, figurální kresbě, malířské technice a anatomii, dnes zde vede ateliér aplikovaného malířství. Kromě pedagogické činnosti také zdobí hudební nástroje a vyrábí dekorativní nástěnné malby.
Podrobná biografie umění
Na začátku své umělecké kariéry, na přelomu 80. a 90. let, se Miluše Poupětová zabývala dvěma hlavními tématy, prvním byla role žen viděná hranolem jejího zkušeného mateřství, toto téma můžeme vidět na jejích malbách stejně jako v jejích kresbách. Druhým tématem byla krajina. Její série s názvem Hurt Sketchbook, jejíž větší část je nyní v soukromé umělecké sbírce v USA, kombinuje několik technik (inkoust, přírodní pigmenty a barvicí látky procházejí jejími destruktivními zásahy - škrábání, řezba, leštění a vypalování). Barvy z tohoto období použité v jejích malbách a kresbách jsou tmavé a odrážejí emoce jako strach a starosti. Ve své krajinomalbě se zaměřuje na malá skrytá místa v přírodě, viděná ze subjektivního hlediska, kde je častým motivem reflexe.
Výstava U Řečických v roce 1992 ukázala posun od mateřství k postavě osamělé ženy v existenciálních vztazích, jádro jejího umění bylo posunuto do obecnější symbolické roviny. Zahrnovala meditaci a jógu a pracovala také se čtyřmi prvky Země. V polovině 90. let zpracovala své zkušenosti s mořem, její barvy se rozjasnily, její práce se stala barevnější, objevily se postavy v pohybech, pocit izolace a osamělosti se změnil na vitalitu a energii. Na konci 90. let se zaměřila na polo-postavu s kontemplativnější náladou.
Subjektivita se postupně vytrácela a objevovaly se abstraktnější obrazy zabývající se smrtí a umíráním, tragickými životními situacemi, zejména v podobě asfaltových kreseb a v sérii bílých obrázků. Abstrakce vyvrcholila sérií obrazů The Heads, kde se konkrétní tvary střetávají s barevnou abstrakcí, některé obrázky jsou inspirovány přirozenou mystikou a rituály zabývajícími se životním cyklem. Výsledkem je touha po obnovení řádu odraženého v geometrických obrazcích. Série obrázků inspirovaných Biblí by měla být určitě zmíněna v souvislosti s jejím abstraktním uměním (Carpe Diem, 2009).
Postupně malířka opět zahrnovala figurky, tentokrát v nových a intenzivních barvách a ve formě šablon, kde se zabývá vztahem muže a ženy. Postavy šablony se chovají tak, jak bychom očekávali, představují univerzální archetypy v duši každého. Zabývá se zde významem individuálního osudu v rámci světové anonymity.
Miluše Poupětová také mnoho let zdobí hudební nástroje, a to cembala. Zdobila například nástroje od František Vyhnálek z Hovorčovic. Tato cembala jsou nyní v Praze, Budapešti, Würzburgu, Paříži, Bostonu nebo Kjótu. Vytváří hlavně kopie vlámských nástrojů ze 17. století a francouzských nástrojů z 18. století plných květin, ptáků, girland a krajin.
Vlámský typ cembal je můj oblíbený, s velmi kreativními ornamenty, které se nikdy neopakují, přestože vytvářejí stylovou jednotu. Jsou vždy originální, neexistují dva stejné nástroje. Jsou malovány kaligrafickým způsobem štětci nejvyšší kvality.[1]
Pro zdobení těla cembala a jeho nohou používá vlastní vyvinutou jedinečnou metodu zvanou mramorování.
Výstavy
Jednotlivé výstavy
- 1990 Zámek Vlašim
- 1992 Praha, Galerie mladých „U Řečických“
- 1994 Praha, Galerie mladých „U Řečických“
- 1996 Praha, Galerie SUPŠ
- 1999 Praha, knihkupectví „U Knihomola“
- 2003 Praha, internetová kavárna „Globe“
- 2004 Praha, Galerie Nová síň, Voršilská 3
- 2009 Praha, Carpe Diem
- 2012 Praha, 366 dní, Galerie ABF, Václavské náměstí 31
- 2012 Praha, 25/50, Velká galerie Chodovské tvrze, Ledvinova 9
Další výstavy
- 1990 „CZECH INTROSPECTIVE“, Linhart Foundation, Kalifornie
- 1991 Praha 4, Modrý Pavilon
- 1992 XIV. Concorso di Pittura ad Acquerello, „SINAIDE GHI“, Řím
- 1994 Zámek Jemniště, společně se studenty
- 1994 „TOLERANCE - INTOLERANCE“, Altkirch, Francie
- 1995 Zámek Jemniště, společně se studenty
- 2011 Jičín, hrad „Pedagogové SUPŠ“
- 2011 Leeds, Velká Británie, University of Leeds, Galerie koridorů
Galerie
Zranit skicář, 1980-1999
Zranit skicář, 1980-1999
Zranit skicář, 1980-1999
Zranit skicář, 1980-1999
Zranit skicář, 1980-1999
Nejsladší polibek, 1989
Úkryt, 1989
Mezi trny, 1989
V sobě, 1990
V sobě, 1990
Moře, 1994
Moře, 1994
Moře lidských tužeb, 1994
Smutek se točí kolem mě jako hořká bylina, půlčíslo, 1999
7 dní mého stvoření, půlčíslo, 1999
Hlava, 2001-2004
Hlava, 2001-2004
Hlava, 2001-2004
Hlava, 2001-2004
Hlava, 2001-2004
Hlava, 2001-2004
Hlava, 2001-2004
Hlava, 2001-2004
Bod, do kterého je zahrnut celý čas / ráj, 2008
Křivka historie, 2008
Sekinah, 2008
Sekinah, 2008
Slovo jako meč, 2008
Adam a Eva, 2008
S křídly, 2011
Na Nejvyšším mraku v Nejvyšším nebi, 2011
Symetrický, 2011
Tři v jednom, 2011
V kruhu, 2011
V souboru možností, 2011
Věčný (suan), 2011
Stálý život, 2011
Srdce, 2011
Pár, 2011
Genesis Integrity, 2011
Adam a Eva, 2012
Ofélie, 2012
Silencio, 2012
Výstava 366 dní, 2012
Cembalo dekorace 366 dní, 2012
Odkazy
Reference
- Autor textu: PhDr. Lucie Holá.
- ^ Bartík, Ivo. "Kouzlo zpívajících kvítků". Moje země. 2010 (2): 42–43. ISSN 0862-898X. Citováno 2013-08-31.