Zákon o vojenských veteránech z roku 2011 - Military Veterans Act, 2011 - Wikipedia

The Zákon o vojenských veteránech z roku 2011 (Zákon č. 18 z roku 2011) je akt z Parlament Jihoafrické republiky která prohlašuje, že vláda je odpovědná za správu záležitostí vojenských veteránů v zemi. Rovněž popisuje výhody, které mají tito veteráni k dispozici, a pojmenuje Prezident Jihoafrické republiky jako jejich hlavní patron. Zákon dále zřizuje Poradní sbor pro vojenské veterány a Vojenskou odvolací komisi. Zákon byl schválen parlamentem 16. srpna 2011 a byl odsouhlasen prezidentem Jacob Zuma dne 2. prosince 2011.^[1][2][3]

Cíle zákona

Účelem tohoto zákona je uznat a ctít vojenské veterány za oběti, které přinesli jménem národa. Jeho cílem je také pomoci vojenským veteránům při přechodu z aktivní služby do civilního života. Zákon si dále klade za cíl pomáhat zdravotně postiženým veteránům a zlepšit kvalitu života vojenských veteránů a jejich rodinných příslušníků. Dále si klade za cíl poskytovat veteránům výhody a služby a zajistit, aby mohli přispívat k rozvoji země. Zákon má za cíl přispět k budování národa a usmíření v zemi.^[1]

Vojenští veteráni a jejich výhody

Vojenský veterán je zákonem definován jako „občan Jihoafrické republiky, který vykonával vojenskou službu u kterékoli z vojenských organizací, které byly zapojeny na všech stranách osvobozenecké války v Jihoafrické republice od roku 1960 do roku 1994, tedy těch, kteří sloužili v obranných silách Unie. před rokem 1961 a ti, kteří se stali příslušníky Jihoafrických národních obranných sil po roce 1994, absolvovali vojenský výcvik a již neplní vojenské povinnosti a nebyli z této vojenské organizace nečestně propuštěni “.^[1][4]

V únoru 2014 bylo oznámeno, že ministerstvo vojenských veteránů odstraní ze svého seznamu vojenských veteránů asi 16 000 jmen, protože ministerstvo rozhodlo, že zákon se nevztahuje na bývalé brance Jihoafrické obranné síly, a mohly se vztahovat pouze na ty, kteří sloužili ve „starých obranných silách“, pokud to byli stálí a profesionální vojáci. Jihoafrická legie vojenských veteránů tento výklad zákona zpochybnila.^[5]

Zákon s výhradou jejich nároku na dávky umožňuje odškodnění veteránů, kteří v důsledku své vojenské služby trpí zdravotním postižením nebo smrtelnou nemocí nebo utrpěli vážné psychologické a neuropsychiatrické trauma. Veteráni mají nárok na přístup ke zdravotní péči, zatímco oni, stejně jako jejich vyživované osoby, mají nárok na poradenství a léčbu závažných duševních chorob. Zákon také umožňuje ctít padlé veterány.^[1][2]

Veteráni mají rovněž nárok na pomoc při hledání zaměstnání a zajištění obchodních příležitostí. Veteráni a jejich vyživované osoby mají nárok na důchod, vzdělání, rozvoj dovedností a výcvik. Veteráni mají dále nárok na bydlení, pohřební podporu a poskytování nebo dotování veřejné dopravy.^[1]

Ustanovení § 5 odst. 3 písm. B) zákona vyžaduje, aby všechny státní orgány poskytovaly a poskytovaly tyto dávky.^[1]

Národní asociace vojenských veteránů

Zákonem byla zřízena Národní asociace vojenských veteránů jako zastřešující organizace zastupující všechny organizace sloužící veteránům na národní úrovni. Organizace veteránů dostaly právo nebýt členem národního sdružení.^[1][2]

Sdružení bylo založeno, aby poskytovalo rady ministrovi, pokud je to požadováno, v otázkách politiky a legislativy a ministrovi a generálnímu řediteli v dalších záležitostech týkajících se vojenských veteránů.^[1]

Ve dnech 29. září až 2. října 2013 uspořádali delegáti zastupující přibližně 600 vojenských sdružení konferenci Boksburg diskutovat o vytvoření národního sdružení v souvislosti s tímto zákonem.^[6] Rada byla založena v říjnu 2013 za účasti prezidenta a šesti výkonných členů Umkhonto jsme Sizwe (2 členové výkonné moci), Rada organizací vojenských veteránů, bývalý Bophuthatswana obranné síly, Azanská národní osvobozenecká armáda a Azanská lidová osvobozenecká armáda. Prvním prezidentem sdružení byl Kebby Maphatsoe.^[4]

Poradní sbor pro vojenské veterány

Zákon zřizuje Poradní sbor pro vojenské veterány, který odpovídá ministrovi. Může ministrovi radit v otázkách politiky, které se týkají vojenských veteránů. Dále je povoleno na žádost ministra nebo generálního ředitele nebo z vlastního podnětu vydávat doporučení nebo poskytovat rady ve všech záležitostech, které se týkají veteránů nebo jejich rodinných příslušníků. Zpráva Rady ministrovi se každoročně předkládá Parlamentu.^[1]

Rada se skládá z předsedy a mezi 10 a 15 členy jmenovanými ministrem. V radě také pracuje zaměstnanec oddělení nebo generální ředitel. Alespoň polovina členů rady musí být vojenští veteráni. Členové rady působí po dobu pěti let. Členy může ministr na konci svého funkčního období znovu jmenovat do rady.^[1]

Odvolací komise pro vojenské veterány

Tento zákon zřizuje odvolací komisi vojenských veteránů, která je oprávněna posuzovat odvolání podaná v souvislosti s rozhodnutími, která byla přijata ve smyslu tohoto zákona a která mají vliv na práva veteránů. Mohou dále zvažovat právní otázky, které jim předkládá generální ředitel, a rady generálnímu řediteli ohledně právních záležitostí týkajících se vojenských veteránů. Výbor je schopen zrušit, potvrdit nebo nahradit jakékoli rozhodnutí přijaté v souvislosti s tímto aktem.^[1]

Správní rada má pravomoc předvolávat jednotlivce k výslechu a pravomoc požadovat předložení jakéhokoli dokumentu, o kterém se domnívají, že má vliv na věc, která je předmětem jejich projednávání. Mohou skládat přísahu i přijímat potvrzení od svědka a jsou schopni vyslýchat jako svědek jakékoli osoby přítomné v řízení správní rady.^[1]

O rozhodnutích rozhoduje většinový nález výboru, který se skládá ze tří osob jmenovaných ministrem po konzultaci s Národní asociací vojenských veteránů. Alespoň jeden z členů představenstva musí být právníkem s minimálně 10letou praxí v advokacii. Členové nesmí ve správní radě vykonávat více než dvě po sobě jdoucí období.^[1]

Reference