Mikuláš Jozef Lexmann - Mikuláš Jozef Lexmann

Mikuláš Jozef Lexmann
narozený(1899-10-28)28. října 1899
Bobote, Rakousko-Uhersko
Zemřel(1952-07-17)17. července 1952
Hora Matky Boží, Československo

Mikuláš Jozef Lexmann, OP (28. října 1899 - 17. července 1952) byl a Slovák Katolický kněz, jedna z nejdůležitějších osobností Dominikánský řád na Slovensku. Byl to velmi aktivní muž širokých zájmů, průkopník řízení a pilot. Během druhé světové války ukrýval lidi v ohrožení života v kryptě dominikánského kostela v Košice, a je tedy registrován mezi těmi, kteří zachránili Židy na Pamětní centrum holocaustu v Budapešti. Na počátku 50. let byl komunistickou vládou internován v několika klášterech, kde drsné životní podmínky zhoršily jeho zdraví a urychlily jeho smrt.[1]

Patří k mučedníkům dominikánského řádu 20. století. V roce 2013 slovenská provincie Řádu schválila zahájení jeho procesu blahořečení.

Časný život

Jozef Lexmann se narodil jako první z osmi dětí v rodině, ve které byl otec řemeslníkem a matka obchodovala s textilem. Jeho matka byla velmi zbožná a laický dominikán. Čtyři z jejích dětí si nakonec zvolily náboženský život: kromě Josefa se k dominikánům přidal jeho bratr Gregor a sestra Mary a sestra Brigita se stala členkou Kongregace učitelských sester Notre Dame.

Jozef chodil do základní školy v Bobote, pak pokračoval ve škole v Bánovce nad Bebravou. Poté se připojil k dominikánskému mladistvému. V letech 1912 až 1916 studoval na gymnáziu v Budapešti. Jako sedmnáctiletý vstoupil do dominikánského řádu Graz a přijal řeholní jméno Mikuláš (Nicholas). Dokončil noviciát a absolvoval filozofii a teologii ve Štýrském Hradci a v Grazi Vídeň. Kněžskou vysvěcení přijal 29. července 1923. V následujícím roce začal pracovat v dominikánském převorství v Košicích. 4. července 1933 se stal jejím nadřízeným.[2]

První „létající mnich“

Kromě všech svých povinností se Mikuláš Lexmann velmi zajímal o technické inovace. V Košicích se stal prvním knězem s řidičským průkazem a již ve 20. letech tam jezdil. Na autě z půjčovny vedl řidičský kurz pro nezaměstnané a chudé. Byl výkonným ředitelem Autoklubu pro východní Slovensko. V roce 1935 absolvoval také pilotní kurz a stal se prvním pilotem knězem v Československu.[2] Složil věnec s květinami ze svého letadla před dominikánským kostelem v Košicích na první svatou mši svého bratra Rafaela. Byl také starostou Orol (Christian Sports Association) a založil ve městě kulturní centrum Veritas. Mezi jeho koníčky patřilo fotografování a natáčení.

V roce 1936 byl svými nadřízenými přidělen k Znojmo. Zapsal se na Masarykova univerzita v Brno. Od roku 1937 pokračoval ve studiu na Univerzita Karlova v Praze. Studium však nedokončil kvůli hrozbě zatčení Gestapo. Proto uprchl do kláštera v Sopron, pak byl přidělen Vasvar.

Záchrana životů

V roce 1944 se vrátil do Košic. Na přelomu let 1944-45 skryl v kryptě dominikánského kostela asi dvacet lidí před terorem Arrow Cross Party a pravděpodobně jim zachránil život. Je tedy registrován v Pamětním centru holocaustu v Budapešti jako jeden z těch, kteří během války zachránili Židy.[3] V roce 1946 založil v Košicích časopis Svatý růženec. Také se naučil esperanto a organizoval jeho kurzy. V roce 1948 se podílel na organizování kongresu studentů slovenského esperanta v Košicích. Kromě toho zde působil jako klášterní knihovník, katecheta nebo kazatel duchovních cvičení.[2]

Výsluchy a internace

Mikuláš Lexmann zažil svůj první výslech v košickém ústředí StB (Tajná služba) v prosinci 1947. 20. února 1948 byl na měsíc zatčen kvůli kontaktům s Juliem Patúcem, obviněným ze založení ilegální organizace Slovenská národní liga namířené proti komunismu. M. Lexmann byl také zmíněn při vyšetřování aktivit rodiny (rodiny, duchovního hnutí), kterou založil chorvatský kněz Tomislav Kolaković. Přes nátlak StB 17. června 1949 četl během svaté mše pastýřský dopis napsaný na tajné biskupské konferenci v Praze.[2]

V dubnu 1950 byl zatčen a transportován z Košic během Akcie K (Akce K, zadržení všech řeholníků v Československu) a poté převezen do internačních klášterů v Pezinok, Báč a Podolínec. 29. listopadu 1950 byl oficiálně považován za „reakčního a nenapravitelného“ řeholníka a byl převezen do kláštera v roce Králíky. V internačních klášterech byly životní podmínky obecně velmi drsné. V Králíkách měl M. Lexmann již vážné problémy se srdcem, vysoký krevní tlak a chodil s holí. Nedostatek drog a tvrdá práce zhoršily jeho zdraví. Jednoho horkého červencového dne byl poslán pást krávu. Slunce a chůze do strmého kopce ho úplně vyčerpaly.

Zemřel 17. července 1952 ve věku 52 let, pravděpodobně na mrtvici. Byl pohřben v rodné vesnici Bobot. Mikuláš Jozef Lexmann byl zařazen na mezinárodní seznam dominikánských mučedníků 20. století. V roce 2013 slovenská provincie dominikánů schválila zahájení procesu jeho blahořečení.[3]

Reference

  1. ^ „P. Mikuláš Josef Lexmann“. Česká dominikánská provincie. Citováno 30. března 2019.
  2. ^ A b C d Letz, Dominik Roman. „Mikuláš Jozef Lexmann, OP“ (PDF). Vydavateľstvo Michal Vaško. Citováno 30. března 2019.
  3. ^ A b „Páter Mikuláš Jozef Lexmann, OP“. Lexmann.sk. Citováno 30. března 2019.

Další čtení

  • Lagová, Veronika, a kol. Smrť za mrežami. Vydavateľstvo Michal Vaško. 2008.