Miklós Maros - Miklós Maros
Miklós Maros (narozen 14. listopadu 1943) je maďarský skladatel. Narodil se v Pécs, syn skladatele Rudolfa Marose a houslistky Kláry Molnár. Studoval na Béla Bartók Konzervatoř v Budapešť s Rezsö Sugár a na Hudební akademie Ference Liszta s Ferenc Szabó, a pokračoval ve studiu v Stockholm s Ingvar Lidholm a György Ligeti.[1]
V letech 1971 až 1973 působil jako učitel kompozice na Stockholmské střední hudební škole. V letech 1971 až 1978 učil ve Studiu elektronické hudby (EMS) ve Stockholmu a v letech 1976 až 1980 učil ve Stockholmu Musikcollege. Od roku 1980 do roku 1981 byl hostem Berlín Program umělců z Německé akademické výměnné služby v Německu Západní Berlín. V roce 1972 spolu se svou manželkou, zpěvačkou Ilonou Maros, založili soubor Maros Ensemble pro výkon současné hudby. V roce 1990 obdržel Maros cenu švédské vlády za celoživotní umělce.[2]
Funguje
Kromě dvou oper složil řadu děl pro komorní soubory, symfonická díla, koncerty a vokální díla. Mezi vybrané skladby patří:
- Etapa
- Stora Grusharpan (Velká štěrková harfa), opera, 1982
- Castrati - kastrát, opera, 2002
- Orchestrální
- Koncert pro pozoun a orchestr, 1983
- Symfonie č. 4 pro orchestr, 1998
- Koncertantka
- Sinfonia Concertante (Symphonie No. 3) pro housle, violoncello, kontrabas a smyčce, 1986
- Konzertmusik (Concert Music) pro housle, violu a komorní soubor, 1992
- Komorní hudba
- Violasonata pro violu a živou elektroniku, 1970
- Glädjebud (Dobrá zvěst) pro trubku, housle a violu, 1971
- Umělecký a mazaný Lilt pro alt, violu (nebo violoncello) a klavír, 1976
- Diptychon pro violu a varhany, 1979
- Částečný pro violu a klavír, 1991
- Claris pro klarinet, violu a klavír, 1994
- Konfabulace pro flétnu, violu a kytaru, 1997
