Michail Zenkevich - Mikhail Zenkevich

Michail Zenkevich
Mikhail Zenkevich.jpg
narozený(1886-05-21)21. května 1886
Saratov, Ruská říše
Zemřel14. září 1973(1973-09-14) (ve věku 87)
Moskva, SSSR
obsazeníbásník
překladatel
editor
Alma materStátní univerzita v Petrohradu
Doba1906–1972
Žánrpoezie
překlad
Literární hnutíAcmeismus

Michail Alexandrovič Zenkevič (ruština: Михаи́л Александрович Зенкевич, 21. [9 o.s.] May 1886, v. Nikolayevsky gorodok, Guvernorát Saratov - 14. září 1973, Moskva, SSSR) byl a Ruský a sovětský básník, spisovatel, překladatel a novinář. Prominentní postava v Acmeist hnutí ruské poezie, je také považován za jednoho ze zakladatelů sovětské školy překladu poezie.[1]

Životopis

Michail Zenkevich se narodil ve venkovské oblasti regionu Saratov. Jeho otec Alexander Osipovich Zenkevich učil matematika na Marinsky Agricultural Community College byla matka Evdokiya Semyonovna (rozená Neshcheretova) tělocvična učitel.[2][3]

V roce 1904, po absolvování prvního saratovského gymnázia, Michail Zenkevich odcestoval do zahraničí a strávil dva roky v Německo, studující na univerzitách v Jena a Berlín. V roce 1906 vydal v Saratovově své první tři básně Zhizn y shkola Časopis (Život a škola). V roce 1907 se Zenkevich přestěhoval do Petrohrad a začal psát do časopisů Vesna, Sovremenny mir, Obrazovanye a Zavety. V roce 1910 se setkal Nikolaj Gumilev který mu pomohl publikovat část své poezie v Apollon časopis (č. 9, 1910).[4]

V roce 1911 se Zenkevich připojil k nově vytvořené První dílně básníků a stal se součástí Acmeist kruh, navazující blízké přátelství s Vladimir Narbut. Kolem tentokrát se zapsal do Petrohradská univerzita právnickou fakultu, kterou absolvoval v roce 1915.[4] Před tím, v 1912, Zenkevichova debutová kniha poezie Divoký porfyr (Дикая порфира), ve kterém autor prozkoumal možnosti „vyjádření vědy prostřednictvím poezie“, vyšel. Mělo silnou rezonanci s básníky jako Nikolaj Gumilyov, Valery Bryusov, Vyacheslav Ivanov, Sergey Gorodetsky a Boris Sadovskoy dávat to pozitivní recenze.[2]

V prosinci 1917 se Zenkevich vrátil do svého rodného Saratova, aby se připojil k místním věcem Saratovskye Izvestia noviny. V roce 1918 jeho druhá sbírka Čtrnáct básní vyjít. O rok později se Zenkevich připojil k Rudá armáda jako dobrovolník a tři roky tam působil nejprve jako sekretář válečný soud, poté úředník tribunálu na ústředí kavkazského frontu, kde také přednášel o pěchotních zbraních.[3] Pokračoval v psaní a v roce 1921 publikoval Sklizeň tanků (Пашня танков). Další dvě sbírky, Text a Porphybagr (druhá kombinace Divoký porfyr materiál s básněmi z nové kolekce s názvem Pod porfyrem masa) byly připraveny ke zveřejnění, ale nikdy nevydány. Ve dvacátých letech psal Muzhiková sfinga (1921–1928) kniha pamětí, publikovaná teprve v roce 1978.[5]

Až do roku 1923 žil Zenkevich v Saratově, kde pracoval ROSTA a přednášel (dne Alexander Blok, Velemir Khlebnikov a další). V roce 1923 se přestěhoval do Moskva a připojil se nejprve k Rabotnik Prosveschenya časopis (jako sekretářka) než Goslitizdat jako redaktor zahraniční literatury. V roce 1923 jeho první překlad (z Victor Hugo ) byl publikován. Několik knih poezie (Pod nosem parníka, 1926 a Pozdní let, 1928 mezi nimi).[4] The Bratři Wrightové biografie Zenkevicha vyšla v roce 1934 v Životy významných osobností série. V letech 1934–1936 pracoval v Nový Mir jako redaktorka oddělení poezie. V roce 1936 Zenkevich spoluzaložil Básníci Ameriky antologie a od té doby se soustředil na překlady klasického a současného Američtí básníci. To mělo za následek sérii antologií: Z americké poezie (1846), Básníci XX století. Zahraniční poezie přeložila můj M. Zenkevich (1965), Americká poezie v překladech M. Zenkevicha (1969).[2]

Jako Velká vlastenecká válka začal Zenkevich, nevhodný pro službu ze zdravotních důvodů, byl evakuován do Chistopol ale často chodil do předních linií dávat recitály poezie a pracoval pro rádio. V roce 1947 nastoupil do CPSU.[1] V roce 1960 navštívil USA, aby se setkal s několika básníky, jejichž díla překládal, včetně Mike Gold a Robert Frost.[2] Po válce vydal Zenkevich několik knih překládané poezie i své vlastní dílo, Přes bouřky let (1962) a Vybrané básně (1973).

Michail Zenkevich zemřel 14. září 1973 v Moskvě.[2]

Vybraná bibliografie

  • Divoký porfyr (Дикая порфира, 1912)
  • Čtrnáct básní (Четырнадцать стихотворений, 1918)
  • Sklizeň tanků (Пашня танков, 1921)
  • Pod nosem parníka (Под пароходным носом, 1926)
  • Pozdní let (Последний пролёт, 1928)
  • Přes bouřky let (Сквозь грозы лет, 1962)

Reference

  1. ^ A b „Zenkevich, Michail Aleksandrovich“. Velká sovětská encyklopedie. Citováno 2012-03-01.
  2. ^ A b C d E „Михаил Александрович Зенкевич“. zenkevich.ouc.ru / Knihovna poezie / Библиотека поэзии. Archivovány od originál dne 2013-04-17. Citováno 2012-03-01.
  3. ^ A b „Michael Alexandrovich Zenkevich (1886–1973)“. Přátelé a partneři. Citováno 2012-03-01.
  4. ^ A b C „Михаил Александрович Зенкевич“. Stránka Silver Age. Archivovány od originál dne 06.05.2012. Citováno 2012-03-01.
  5. ^ Alexandra Zenkevich. „Мужицкий сфинкс“. Archivovány od originál dne 09.07.2012. Citováno 2012-03-01.

externí odkazy