Mihajlo Rostohar - Mihajlo Rostohar - Wikipedia

Mihajlo Rostohar
Mihajlo Rostohar.jpg
Mihajlo Rostohar
narozený(1878-06-30)30. června 1878
Brege, Krško, Rakousko-Uhersko
Zemřel5. srpna 1966(1966-08-05) (ve věku 88)
Golek, Krško, Jugoslávie
NárodnostRakousko-Uhersko, Jugoslávie
obsazenípsycholog, autor a pedagog
Známý jakohraje důležitou roli při vytváření Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů a založení Univerzita v Lublani.

Mihajlo Rostohar (30. července 1878 - 5. srpna 1966) byl a slovinský psycholog, autor a pedagog, který hrál důležitou roli při vytváření Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů. Dohromady s Ivan Hribar a Danilo Majaron, měl zásadní roli při založení Univerzita v Lublani.

Životopis

Narodil se v rolnické rodině v Brege u Krško, pak část Rakousko-Uhersko Carniola vévodství. Navštěvoval střední školu (tělocvična ) v Lublaň a Kranj.[1] Vystudoval filozofii na University of Graz s Alexius Meinong a později v Vídeň, kterou absolvoval v roce 1905. Poté, co rok pracoval jako pomocný učitel na střední škole v Liberci Villach, se rozhodl pokračovat v akademické kariéře podle doporučení rakouského filozofa Friedrich Jodl.[2] Ve studiu pokračoval v Praha, Lipsko (pod dohledem Wilhelm Wundt ), Halle a Berlín. Získal svůj habilitace na Univerzita Karlova z Prahy.

Po účasti na Italská kampaň v době první světová válka, podílel se na formování Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů v roce 1918. V roce 1919 se přestěhoval do Československo, kde pokračoval ve své akademické kariéře. Po Nacistická němčina převzetí Čechy a Morava v roce 1939 se vrátil do Slovinska. Po druhé světové válce se vrátil do Československa, ale vrátil se do Jugoslávie v roce 1948.

Zemřel v Golek poblíž Krška ve Slovinsku.

Po něm je pojmenována základní škola v Kršku.

Politická kariéra

Rostohar působil ve slovinském veřejném životě. Spolu s mnoha dalšími slovinština studentům z Prahy pomohl představit politické a sociální myšlení Tomáš G. Masaryk do Slovinské země.[3] Měl blízko k pokrokovým myšlenkám, ale na rozdíl od mnoha jiných slovinských Masarykových stoupenců se k němu nepřipojil Sociálně demokratická strana, ale přiblížil se k národní liberál pozic.

Během První balkánská válka, veřejně podpořil myšlenku autonomie Albánie, s podobnými argumenty jako rakousko-uherská diplomacie. Z tohoto důvodu byl napaden slovinským tiskem.[4] Na obranu Rostohara spisovatel Ivan Cankar produkoval jeho slavnou přednášku Slovinci a Jugoslávci, dodáno v Lublani v roce 1913.

Na konci První světová válka na území Rakouska bylo mnoho vojenských jednotek rakousko-uherské armády Carniola vévodství. Mnoho z nich vojáci a důstojníci byly Slovinci. Během října 1918 mezi nimi byly hromadné dezerce. 28. října 1918 se členové hotelové slovinské národní rady sešli v hotelu Union a souhlasili s uspořádáním politické shromáždění na Kongresové náměstí na další den. Navzdory skutečnosti, že se vojáci a důstojníci nesměli účastnit shromáždění 29. října 1918, bylo v davu asi 200 vojáků a důstojníků. Mihajlo Rostohar vylezl na balkon, kde vedoucí shromáždění promluvili k shromážděným lidem, a zakřičel:

"My vojáci se vzdáváme Rakouska a přísaháme poslušnost stavu našeho národa, Jugoslávii!"[5]

Poté v noci z 29. na 30. října 1918 shromáždil několik dalších slovinských vojáků a důstojníků a také vojáky a důstojníky 53. pluku z Záhřeb kdo vystoupil vlak který je přepravoval Lublaň a připojil se k nim. Spolu s válečnými zajatci z Srbsko a Rusko osvobodili, bylo jich kolem 600. Rostohar je použil k obklopení kasárny v Kodeljevu a odzbrojit a prapor rakousko-uherské armády z Maďarsko ve stejnou noc.[6]

Po prvním úspěchu při převzetí kontroly nad Lublaní se slovinští důstojníci a vojáci velmi obávali armády pod kontrolou Rakousko-uherský polní maršál Svetozar Borojević. Rostohar proto organizoval slovinské důstojníky, aby připravili letáky vytištěné v různých jazycích, aby pozvaly vojáky pod velením Svetozar Borojević jít klidně domů a nezačínat konflikty. Tyto činnosti pomohly při mírovém převzetí kontroly nad Lublaní.[7]

Kariéra psychologa

Rostohar studoval ve Vídni a Graz pod profesorem Alexius Meinong, a získal doktorát v Vídeň v roce 1906 po obhájení diplomové práce - Über die Hypothese. Ihre wissenschaftliche Bedeutung. (O hypotéze. Její vědecký význam.).[8] Studoval také v Praha kde začal v roce 1911 v Praze učit jako docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy poté, co obhájil práci na logice - Teorie hypotetického soudu v roce 1910.[9] V roce 1919 byl jedním z iniciátorů založení Univerzita v Lublani. Vypracoval první statut univerzity a připravil plány na zřízení Psychologického institutu ve Slovinsku. Přes všechny tyto činnosti nebyl zvolen profesorem. Proto opustil Lublaň a začal učit Brno na Masarykova univerzita do roku 1939 a později Druhá světová válka do roku 1948. Od roku 1948 učil na univerzitě v Lublani jako vedoucí katedry psychologie. Byl autorem mnoha prací publikovaných v čeština, Němec, francouzština, Srbochorvatština a slovinský.

Rostohar využil své odborné vzdělání k analýze morální význam národ. Věřil, že jádrem národnosti je vědomí sounáležitosti a pocit, který takové vědomí vytváří.[10]

Vybraná díla

  • Uvod v znanstveno mišljenje (1910)
  • Theorie hypotetický soud (1910) - Teorie hypotetického soudu
  • Národnost a její morální význam (1913)
  • Za novi socializem (1923)
  • Studie vyvojové psyhologie. Dil 1 (1928)
  • Psychologickí zakladatelé počáteční čteni s praktickým návodem ke čteni (1934)
  • Psyhologie sociàlni (1948)
  • Psychopatologie (1948)
  • Psychologie jako veda o subjektivní skotečnosti (1950)
  • Obča psiholgija (1951)
  • Socialna psihologija (1952)
  • Pedopsihologija (1953)
  • Osnove obče psihologije (1964)
  • Osnove socialne psihologije (1965)
  • Psihologija (1966)

Reference

  1. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 23. 8. 2011. Citováno 2011-03-13.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  2. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 23. 8. 2011. Citováno 2011-03-13.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  3. ^ Irena Gantar Godina, Masaryk v masarykovství pri Slovencih (Ljubljana: Slovenska matica, 1987).
  4. ^ Ude, Lojze (1972). Slovenci v jugoslovenské skupině (ve slovinštině). Jugoslávie: Založba Obzorja. str. 62. Teda je prišel Rostohar na idejo, da brani avtonomijo Albanije - z argumentů avstrijske diplomacije. Slovenski tisk ga silovito napadel, posebno Dan.
  5. ^ Švajncer, Janez. "Prva slovenska vojska 1918-1919" (ve slovinštině). Slovinsko: Tukaj je Slovinsko. Archivovány od originál 6. ledna 2011. Citováno 6. ledna 2011. Slovenski oficirji so spodbudili poroènika Rostoharja, da je tudi sam odšel na balkon in spregovoril. Ko je dobil besedo je po kratším nagovoru potegnil sabljo ter zavpil: »Mi vojaki odrekamo pokoršèino Avstriji in prisegamo zvestobo svou narodni državi Jugoslaviji!«
  6. ^ JAN KRLÍN (2006). "Narodni svet v Ljubljani leta 1918" (PDF) (ve slovinštině). Citováno 6. ledna 2011. . Rostohar je s pomočjo revolucionarnega odbora slovenskih oficirjev v rezervi, topništva 53. hrvaškega polka v osvobojenih ruskih in srbskih ujetnikov v noči z 29. na 30. října 1918 obkolil madžarsko vojašnico na Kodeljevem (mestni del Ljubljane) v prisilil vojsko.[trvalý mrtvý odkaz ]
  7. ^ JAN KRLÍN (2006). "Narodni svet v Ljubljani leta 1918" (PDF) (ve slovinštině). Citováno 6. ledna 2011. Nasledujúca nevarnost, ki je grozila slovenská oblast, je bila soška vojska maršala Boroeviča. Po Rostoharjevih vzpominih sodeč je dal oficirski odbor v Ljubljani natisniti letake v različnih jezikih, ki so bili namenjeni vojakom soške vojske, da bi se v miru vrnili domov in se ne bi več bojevali.[trvalý mrtvý odkaz ]
  8. ^ „Jurij Perovšek, Polemika Uščeničnik - Rostohar o veri, narodnosti in etiki v letah 1912—1913“ (PDF) (ve slovinštině). str. 2. Archivovány od originál (pdf) dne 04.10.2011. Citováno 6. ledna 2011. Mihajlo Rostohar (1878—196) je studiární filosofijo na Dunaju, nato v Gradcu pri profesoru Alexiusu Meinongu. Leta 1906 je bil na Dunaju promoviran za doktora filozofije, z disertacijo Über die Hypothese. Ihre wissenschaftliche Bedeutung.
  9. ^ Nový, Lubomír; Jiří Gabriel; Jaroslav Hroch (1994). Česká filozofie ve XX. Století. 4. Vydavatelé Paideia & The Council in Research and Value in Philosophy. ISBN  1-56518-028-3. Rostohar, slovinského původu, přišel do Brna z Prahy, kde se v roce 1911 stal docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obhájil práci o logice, Teorie hypotetického soudu v roce 1910
  10. ^ Theodore M. Porter; Dorothy Ross (2003). Cambridge historie vědy: Moderní společenské vědy. Spojené státy americké: Tiskový syndikát University of Cambridge. str. 448. Rostohar analyzoval morální význam národnosti, věřil, že podstata národnosti spočívá v uvědomění si sounáležitosti a v pocitech, které toto vědomí vytváří.

Další čtení

externí odkazy