Tábor nucených prací Mielec - Mielec forced labor camp - Wikipedia

Mielec byl tábor nucených prací na okraji města Mielec, Polsko, zřízený nacistický - Německé okupační úřady v roce 1941 v místě bývalé polské továrny na letadla známé jako Mielec Flugzeugwerke.[1] Jednalo se o tábor nucených prací pro polské Židy během války, který se nakonec změnil na SS Koncentrační tábor dokud nebyla zlikvidována v roce 1944.[1] Neexistuje žádná nacistická dokumentace, která by uváděla přesný počet vězňů, kteří byli v táboře po celou dobu války nebo při přechodu z pracovního tábora do koncentračního, a svědectví Židů v táborech jsou protichůdná.[1]

Před válkou

Před válkou byl Mielec lákadlem hospodářské činnosti, protože byl zařazen do jednoho z největších průmyslových regionů v Polsku s názvem C.O.P (Střední průmyslový region (Polsko) ).[2] To přivedlo do této oblasti mnoho lidí, z nichž mnozí byli nežidé. To vytvořilo konkurenční ekonomickou atmosféru, která zvýšila napětí mezi Židy a nežidovskými Poláky, a Židé by často měli své domy vypleněné nebo rozbitá okna jejich podniků či domů, antisemitský postoje ještě před začátkem války.[2]

Německá invaze

1. září 1939 Německo napadl Polsko. Do 13. září převzali Mielec, zvláště přitahováni leteckou továrnou, a do 5. října bylo dobytí Polska dokončeno.[2] Jakmile němečtí vůdci nahradili polské úřady, protižidovská diskriminace v Mielci se rozšířila a došlo k dalšímu rabování židovských obchodů a přijímání Židů k ​​provádění podřadných pracovních úkolů, jako jsou zametání chodníků a mytí aut.[2] V roce 1939 bylo v Mielci zabito 30-40 Židů v předvečer Rosh hashanah poté, co Němci obklíčili Mikve ve kterém byli shromážděni a zapálili to. Ti, kteří se pokusili o útěk, byli zastřeleni a ti, kteří zůstali uvnitř, zahynuli při požáru.[2]

V lednu 1940 existovaly po celém Polsku pracovní tábory.[2] 9. března 1942 byli Židé v Mielci, kteří ještě nebyli převezeni do jiných pracovních táborů, pochodováni u hlavně do letecké továrny na okraji města, kde byli poté zabaveni. Všechny nemocné, starší, zraněné, slabé nebo prominentní postavy byly zastřeleny a pohřbeny v masový hrob.[2]

Život v táboře

Židé v pracovním táboře Mielec čelili brutálním podmínkám. Tábor byl asi dva a půl akru půdy obklopený elektricky nabitým ostnatým drátem s několika dřevěnými kasárnami, kde bylo umístěno 1500 až 2000 vězňů, kteří by tam byli najednou.[3] Pracovní tábor původně provozovala Werkschutz, policii na ochranu továrny a jejich vůdce Gottholda Steina, ale později byl převzat Schutzstaffeln (SS) a pod dohledem jejich vůdce v té době, Gottlieb Hering.[3] V táboře byli vězni probuzeni v 5 hodin ráno a poté od 6:00 do 18:00 pracovali na výrobě dílů letadel, čištění továrny a nakládání a vykládání nákladu.[3] K snídani vězni dostali černou kávu a sedm uncí chleba a na oběd a večeři polévku ze zelných listů a grubů.[3] To vedlo k tomu, že mnozí zemřeli hladem nebo se zhroutili kvůli slabosti a poté byli kvůli tomu zastřeleni.[3]

Další velkou příčinou úmrtí v táboře byla nemoc. Byl tam tyfus Epidemie v roce 1942, která postihla stovky vězňů, a místo aby byli léčeni, byli přivedeni do lesa a Němci zastřeleni.[3]

The Ordungsdienst

Jednou ze sil, které tábor řídily, byla Jüdischer Ordnungsdienst nebo Služba židovské policie.[1] Zatímco někteří příslušníci této síly byli soucitní se svými židovskými protějšky, jiní byli vůči vězňům násilníci, protože chtěli být v dobrém milosti Němců a ušetřit si vlastní životy.[1]

Dva členové, doktor Birm a Jacob Keimann, si dobrovolně vybrali, které Židy budou denně popravovány.[3][4] Další člen, Buciu Gotinger, který byl kapo (funkcionář vězně) vězně pravidelně mučil a bil, což jim umožňovalo vykonávat těžké pracovní úkoly, dokud už nemohli, a pak je bil dřevěnou podlahovou deskou, dokud neupadli do bezvědomí.[4]

Ne všichni příslušníci Židovské policejní služby v Mielci však byli vůči ostatním Židům násilníci. První vůdce Ordungsdienst v táboře se jmenoval Bitkower a vězni se s manželkou velmi líbili a respektovali.[3] Podle svědectví jednoho z vězňů Ajzika Leibovicze se Bitkower zeptal na jeho rodinu a na to, odkud byl, a když viděl, že Leibovicz byl jednou v noci nemocný, řekl mu Bitkower, aby šel navštívit svou ženu (která byla lékařkou) ráno a nechte se léčit. Poslouchal Bitkowera a druhý den ráno ho paní Bitkower ošetřila a dala mu injekce, což v pracovních táborech nebylo obvyklou praxí.[5]

Koncentrační tábor

Neexistuje žádná nacistická dokumentace, která by přesně říkala, kdy se tábor změnil z pracovního tábora na koncentrační tábor, ale mohlo to být po Gottlieb Hering přijel v roce 1943 nebo kdy Josef Schwammberger přijel v únoru 1944.[1] Je však známo, že tábor se definitivně proměnil v koncentrační tábor do jara 1944, protože vězni začali mít „KL“ (Konzentrationslager) tetování na ně.[1]

Likvidace a osvobození

Existují protichůdná svědectví vězňů o tom, kdy přesně začal pracovní tábor Mielec evakuovat, ale je dohodnuto, že do srpna 1944 byla většina Židů poslána do jiných táborů, hlavně do Płaszów buď přímo, nebo prostřednictvím Solný důl Wieliczka.[1] Existuje také polská kniha, která říká, že tábor byl v červenci evakuován na rozkaz od Amon Göth když Rudá armáda postoupil do vzdálenosti 50 mil od Mielce.[6]

Židé byli přepravováni v přeplněných nákladních vozech, z nichž mnozí zemřeli kvůli nemocem nebo hladu. V lednu 1945, kdy byli Sověti téměř v Mielci, byli zbývající Židé v táboře spěšně evakuováni do jiných táborů, ale kvůli brutálním zimním podmínkám mnoho lidí při cestě zemřelo a ti, kteří přežili, byli zabiti v cílových táborech.[2] Do 23. ledna 1945 Sověti osvobodili Mielec.[2]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h G., Saidel, Rochelle (2011). Mielec, Polsko: shtetl, který se stal nacistickým koncentračním táborem. Springfield, NJ: Gefen Books. ISBN  9789652295293. OCLC  754186809.
  2. ^ A b C d E F G h i Recht, Howard. „Mielec holocaustem“.
  3. ^ A b C d E F G h Kowalski, Tadeusz. Obozy hitlerowskie w Polsce południowo - wschodniej [nacistické tábory v jihovýchodním Polsku]. Warszawa: Ksiazka i Wiedza, 1973.
  4. ^ A b Chiel, Löw. Innsbruck, 12. srpna 1946. YVA M.38 / 411 (originál v Dokumentationsarchiv des Österreichschen Widerstandes [archiv dokumentace rakouského odboje]) .—. Landsgericht Innsbruck, předaný Staatsanwaltschaft Kaiserslautern, 1963. YVA 068/811. „Die mörderische Aussiedlungsaktion“ [vražedná deportační operace]. Zpráva o výslechu. Zentrale Stelle der Landesjustizverwaltungen, Ludwigsburg, datum neznámé.
  5. ^ Leibovicz, Ajzik. 1960. Archiv Yad Vashem (YVA) 0,3 / 10176.
  6. ^ 1922-, Friedman, Norbert (2006). Sluneční paprsky o půlnoci: snaha jednoho muže o smysl života před, během a po holocaustu. [Philadelphia, PA.]: Xlibris. ISBN  1413498477. OCLC  79473826.CS1 maint: číselné názvy: seznam autorů (odkaz)