Michel Sogny - Michel Sogny - Wikipedia
Michel Sogny | |
|---|---|
| narozený | Pau, Francie |
| obsazení | Pianista, skladatel, pedagog, spisovatel, |
| webová stránka | michelsogny |
Michel Sogny je pianista, skladatel a doktor filozofie, který vyvinul nový přístup k výuce klavíru.[1][2] Jeho metoda umožnila mnoha studentům všech věkových skupin užít si procvičování tohoto nástroje, protože hra na klavír je obecně považována za nedosažitelnou, pokud se v dětství nevyučuje[3]
Poprvé začal učit ve své vlastní škole v roce 1974,[4] která se stala velmi oblíbeným místem mnoha známých umělců: Isabelle Aubret, Annie Cordy, Marie-Paule Belle, Alice Dona, Pierre Douglas, Françoise Hardy, Jeane Manson, Henri Salvador, William Sheller, Sylvie Joly, Sempé.[Citace je zapotřebí ] Jeho inovativní a kreativní metody byly oceněny mezinárodními médii a významnými osobnostmi klasické hudby: Francie Clidat, Aldo Ciccolini, Paul Badura Škoda, Alexis Weissenberg et Gyorgy Cziffra.[Citace je zapotřebí ]
Mnoho z jeho literárních a hudebních děl vydalo francouzské nakladatelství. Michel Sogny vytvořil v březnu 2000[když? ] jeho vlastní nadace SOS Talents na podporu mladých nadaných klavíristů,[5] a stále věnuje úsilí rozvoji jejich talentu v celé své metodě.
Nadace SOS Talents pořádá v Evropě několik slavnostních koncertů a festivalů, které jsou živě vysílány na televizních a rozhlasových kanálech.[Citace je zapotřebí ]
Publikovaná díla
- L'admiration créatrice ve společnosti Liszt, vyd. Buchet-Chastel (1975)
- Le solfège sans soupir, vyd. Sirella (1984)
- Abrégé de solfège, vyd. Sirella
- La méthode en otázky, vyd. Sirella
- La méthode en akce, vyd. Sirella
- Zahájení à l'art de la composition musicale, vyd. Sirella
- Le pédagogue virtuózní - livre de l'enseignant, ed. Sirella
- La Musique en Questions, entretiens avec Monique Philonenko Vyd. Michel de Maule (2009)
- „L'adulte prodige - Le rêve au bout des doigts“ Editions France-Empire (2013)
- De Victor Hugo à Dostoïevski - Entretiens philosophiques avec Alexis Philonenko, Edice France-Empire (2013)[6]
Skóre
- Œuvres choisies (sélection des principales œuvres du répertoire pianistique doigtées et commentées)
- Études pour piano - Séries I à VII
- Etudy dokonalosti
- Deux Etudes de Concert
- Prolégomènes à une eidétique musicale pour piano 2 mains - Séries I à VII
- Prolégomènes à une eidétique musicale pour piano 2, 6 et 12 mains
- Pièces de concert pour piano (Triptyque, Aquaprisme, Furia, Réminiscentiel, Hommage à Franz Liszt, Deux études de concert, 3 pièces dans le style hongrois, Un certain clair de lune)
- Dérive pour piano (enregistré chez Cascavelle par la pianiste Elisso Bolkvadze)
- Entrevisions 12 ks pour piano crée sur Mezzo TV par la pianiste Elisso Bolkvadze (Éditions Durand )[7]
- 12 studií na klavír ve stylu hongrois Séries I à IV (Éditions Durand)
- 12 kusů pro klavír pro hlavní klavír (věnovaný klavíristovi France Clidat)
- Paralipomènes à une eidétique musicale 14 kousků pro klavír Editions Musicales Artchipel
- Hommage à Liszt Editions Durand
- Vydání Aquaprisme Durand
- 3 Pièces dans le style hongrois Editions Durand
Vyznamenání a ocenění
- Řád cti, Gruzie (2017)[8]
- Honorární konzul Lituanie ve Švýcarsku[9]
- UNSECO diplom cti (1994)
- Mírová medaile OSN (1986)
Související odkazy
- Oficiální web Michel Sogny
- Akademie Michela Sognyho
- Osobní web Michel Sogny
- Nadace SOS Talents
- Pracuje ve společnosti Artchipel
Reference
- ^ Valérie Sasportas (23. dubna 2010). «Michel Sogny, La musique sans soupirs». Le Figaro.
- ^ Radio Classique (prosinec 2015). „L’art et la Méthode de Michel Sogny“.
- ^ «L'histoire d'une adulte prodige», Piano č. 19, 2005-2006.
- ^ Hillériteau, Thierry (4. května 2014). „Les starožitné dohody de Michel Sogny“. Le Figaro. p. 36.
- ^ Inovativní přístupy k hudební výchově Mikhail Kalandarishvili Forbes Georgia Mars 2018
- ^ «De Hugo à Dostoïevski, entretiens philosophiques, Michel Sogny et Alexis Philonenko»
- ^ Michel Sogny z nakladatelství Durand-Salabert-Eschig Publishers Archivováno 2015-07-15 na Wayback Machine
- ^ „Francouzský skladatel dostává gruzínskou Medal of Honor“. Agenda.ge. 10. září 2017. Citováno 10. září 2017.
- ^ Honorární konzulové Litvy ve Švýcarsku
