Mișu Dulgheru - Mișu Dulgheru

Mișu Dulgheru (narozený Mihai Dulberger; 16. ledna 1909 - 11. dubna 2002) byl rumunský komunistický aktivista a špión. Obchodní úředník se zvedl tajnou policií jako Rumunská komunistická strana upevnil svoji moc u moci v letech 1944 až 1947, zatímco v letech 1948 až 1952 hrál důležitou roli důstojníka v novém Securitate. Poté, co byl v rámci širšího očištění zatčen, byl po vyšetřování trvajícím více než dva roky propuštěn, ale nikdy nezískal svou dřívější prestiž. Pozdní v životě odešel ze své rodné země do Izraele a později do Kanady.

Životopis

Počátky a zadržení

Narozen do a židovský rodina v Tecuci, jeho rodiče byli Olga a Sache, malý obchodník.[1] Vystudoval střední školu a dvě obchodní školy,[2] stát se úředníkem a účetním.[3] Jeho první práce byla v roce 1927 u Galați pobočka Banque Belge pour l'Étranger. Jeho strýc, velkoobchodník s obilím, ho poté najal jako účetního. V roce 1932 byl povolán do Rumunská armáda a přidělen k Galați jezdeckému pluku. Stěhování do národního hlavního města Bukurešť, nejprve pracoval v obchodě, který vlastnil jeho bratranec, v roce 1938 zahájil práci ve skladu továrny na hedvábí. Ten rok se oženil s účetní Lizou Marcusohnovou. Také v roce 1938 byl z továrny propuštěn v důsledku antisemitské legislativy schválené Goga -Cuza vláda. Podařilo se mu z továrny koupit zásobu vadných ručníků a pár žil z prodeje až do konce roku.[1]

Na začátku roku 1939 si půjčili od bohatých příbuzných dva šicí stroje a jeden na šití knoflíkových dírek. Uvnitř své rezidence otevřeli malou dílnu na výrobu pánského oblečení.[4] V lednu 1940 byla Liza najata jako písařka na sovětské obchodní kanceláři v Bukurešti, přičemž Mișu na její doporučení brzy následovala jako účetní. Pár byl zatčen v červnu 1941, na začátku roku Operace Barbarossa a internován v Târgu Jiu tábor. Tam rychle padli do komunistického kruhu.[5]

Roky tajné policie

Dulgheru se stal chráněncem sovětské agentky Vanie Didenco (alias Ion Vidrașcu).[3] Připojil se k Rumunská komunistická strana (PCR) v srpnu 1944, poté, co se stala legální v důsledku King Michael Coup.[2] Ve stejném roce nastoupil do komunistické polovojenské organizace, pomocného úřadu vlasteneckých bojových sil. Tam byl odpovědný za identifikaci odpůrců PCR, zejména členů Železná stráž kteří byli stále na svobodě.[2][5]

V dubnu 1945 vstoupil do Siguranța tajná policie v Ministerstvo vnitra (MAI) a byl přidělen do sboru detektivů.[2][3] V tomto bodě si změnil jméno.[3] V roce 1947 byl jmenován do výboru pro repatriace z Německa. Od roku 1948, po založení a Komunistický režim až do roku 1952 vedl oddělení trestního vyšetřování MAI,[2] a měl hodnost plukovníka.[3] V rámci tohoto postu koordinoval všechny činnosti vyšetřovatelů Securitate v Rumunsku. V podstatě z pohledu historika Marius Oprea, dohlížel na celou sérii mučení a zneužívání, ke kterým došlo v jejích vyšetřovacích komorách během prvních čtyř let tajné policie. Navíc společně s Alexandru Nicolschi, podnikl deportace desítek tisíc jednotlivců do pracovních táborů.[3] Na rozdíl od svých brutálnějších kolegů byl kultivovaný, atraktivní a dobře oblečený, vnímán jako spontánní a elegantní, zřídka se uchýlil k fyzickému týrání během výslechů.[5] Jeho kancelář byla pěkně zařízená, jak si vzpomněl Lena Constante, který tam byl vyslýchán.[6]

Pád a pozdější život

Zároveň byl NKVD agent a v nové zastával vysoké pozice Securitate tajná policie od jejích počátků. Pomohl koordinovat proces proti osobám zapojeným do Dunaj – Černomořský kanál selhání projektu a pomohl vyšetřovat Lucrețiu Pătrășcanu. Vyšetřoval také skupinu finančníků souzených v roce 1948 a protestantského pastora Richard Wurmbrand.[2] Po pádu Pauker -Luca -Georgescu skupina,[3] což znamenalo triumf Gheorghe Gheorghiu-Dej v jeho boji o moc s touto frakcí,[7] Dulgheru byl zatčen v říjnu 1952.[2] Zejména zatčení Georgesca, bývalého ministra vnitra, vedlo k lovu čarodějnic v rámci Securitate. Dulgheru byl dokonalou obětí: intelektuál, který měl dobré vztahy s očištěnými úředníky, stejně jako Žid, který usnadňoval obvinění ze sionismu.[7]

Dulgheru byl vyšetřován dva roky a tři měsíce. Ve vězení mu bylo umožněno dostatek jídla, čistého oblečení a léků a nebyl mučen.[2] Osvobozen v lednu 1954, kdy byl obviněn deviationism nelze prokázat,[2][8] byl snížen na hodnost obyčejného vojáka.[2] V roce 1968, kdy byl vedoucím hygienických pracovníků v Bukurešti, Stoica -Patilineț výbor vyšetřoval zneužívání, kterého se dopustil, ale nebyl potrestán.[3][9] On emigroval do Izraele se svou rodinou počátkem 80. let a o deset let později ještě žil.[2][9] V roce 2009 Nejvyšší kasační a soudní soud rozhodl, že vojenští prokurátoři by měli zahájit řízení proti Dulgheruovi za jeho účast na smrti v roce 1948 mučením Alcibiades Diamandi; vyšetřovatelé začali případ vyšetřovat v roce 2013.[10]

Poznámky

  1. ^ A b Oprea, s. 131
  2. ^ A b C d E F G h i j k Muraru, s. 170
  3. ^ A b C d E F G h (v rumunštině) Biografiile nomenklaturii Archivováno 03.03.2012 na Wayback Machine v Ústavu pro vyšetřování komunistických zločinů a paměti rumunského exilu
  4. ^ Oprea, s. 131-32
  5. ^ A b C Oprea, str.132
  6. ^ Oprea, str.132-33
  7. ^ A b Oprea, s. 143
  8. ^ Oprea, s. 140
  9. ^ A b Oprea, s. 141
  10. ^ (v rumunštině) Attila Bíró, „Efectul cazului Vișinescu“, Gandul, 19. září 2013

Reference

  • Andrei Muraru, Dicționarul penitenciarelor din România comunistă: 1945-1967. Editura Polirom, 2008, ISBN  978-9734-60893-5
  • Marius Oprea, Bastionul cruzimii. O istorie a Securitatii (1948-1964). Editura Polirom, 2012, 978-9734-62498-0