Menos otrok - Menos slave - Wikipedia
Meno otrok je postava v Sokratovský dialog Já ne (82b – 85b), kterou napsal Platón.
Socrates demonstruje svou metodu výslechu a vzpomínání výslechem na otrockého chlapce, který pracuje Já ne dům. Tento domácí otrok nezná geometrii. Následující diskuse ukazuje, že otrok je schopen se naučit složitý geometrický problém. Sokrates však tvrdí, že otrok se to nemohl naučit od Sokrata, protože Sokrates neudělal nic, jen mu položil otázky; proto si to musel pamatovat z předchozího života. Tímto způsobem Socrates ukazuje Meno, že i když je učení nemožné, výuka je možná tím, že někomu pomůže vybavit si něco, co už věděl; a že duše je nesmrtelná.
Diskuse o Sokratovi a domácím otrokovi
Kreslením geometrických obrazců v zemi Socrates demonstruje, že otrok zpočátku neví, jak najít dvojnásobnou plochu čtverce.
Sókratés poznamenává, že než se vyslechne otroka, který byl náhodně vybrán z Menoova doprovodu, chlapec by si myslel, že je schopen mluvit „dobře a plynule“ na téma čtverce, který má dvojnásobek velikosti daného čtverce.[1] Bez sokratovského výslechu by otrok zůstal sebevědomý ve své nevědomosti a „nepokusil se hledat nebo se naučit to, o čem si myslel, že ví (i když ne [věděl])“. Sokrates poznamenává, že toto „otupení“, které způsobil u otroka, mu neublížilo.[2]
Socrates poté nakreslí druhou čtvercovou postavu na úhlopříčku, aby otrok viděl, že přidáním svislých a vodorovných čar dotýkajících se rohů čtverce se vytvoří dvojnásobek jeho plochy. Přiměje otroka, aby souhlasil, že je to dvakrát větší než původní čtverec, a říká, že „spontánně získal“ znalosti, které znal z minulého života[3] aniž by se učil. Socrates je spokojen s tím, že u víry byly „nově probuzeny“ nové víry.
