Pokrok světových rekordů mužů na 400 metrů překážek - Mens 400 metres hurdles world record progression - Wikipedia
První světový rekord v pánské 400 metrů překážek byl uznán Mezinárodní asociace atletických federací v roce 1912. Tou inaugurační nahrávkou bylo představení Charles Bacon na olympijských hrách v roce 1908.[1]
Tři sportovci, všichni ze Spojených států, měli dlouholeté rekordy. Glenn Hardin překonal světový rekord třikrát a byl držitelem rekordu více než 21 let, mezi lety 1932 a 1953. Edwin Mojžíš vytvořil svůj první rekord v roce 1976 a třikrát zlepšil svůj vlastní světový rekord. Držel rekord od roku 1976 do roku 1992, kdy byl překonán současným držitelem rekordu Kevin Young s časem 46,78 sekundy na Olympijské hry v Barceloně 1992.
K 21. červnu 2009 IAAF ratifikovalo 21 světových rekordů.[1]
Postup 1912–76
| Čas | Auto | Sportovec | datum | Umístění |
|---|---|---|---|---|
| 55.0 |  Charles Bacon (USA) | 22. července 1908[1] | Londýn | |
| 54.0 | Frank Loomis (USA) | 16. srpna 1920[1] | Antverpy | |
| 53.8 |  Sten Pettersson (SWE) | 4. října 1925[1] | Paříž | |
| 52,6 r | John Gibson (USA) | 2. července 1927[1] | Lincoln | |
| 52.0 | Morgan Taylor (USA) | 4. července 1928[1] | Philadelphie | |
| 52.0 | 51.85 | Glenn Hardin (USA) | 1. srpna 1932[1] | Los Angeles |
| 51.8 | Glenn Hardin (USA) | 30. června 1934[1] | Milwaukee | |
| 50.6 | Glenn Hardin (USA) | 26. července 1934[1] | Stockholm | |
| 50.4 |  Jurij Litujev (SSSR) | 20. září 1953[1] | Budapešť | |
| 49.5 | Glenn Davis (USA) | 29. června 1956[1] | Los Angeles | |
| 49.2 | Glenn Davis (USA) | 6. srpna 1958[1] | Budapešť | |
| 49.2 |  Salvatore Morale (ITA) | 14. září 1962[1] | Bělehrad | |
| 49.1 | Rex Cawley (USA) | 13. září 1964[1] | Los Angeles | |
| 48.8 | 48.94 | Geoff Vanderstock (USA) | 11. září 1968[1] | Echo Summit |
| 48.1 | 48.12 |  David Hemery (GBR) | 15. října 1968[1] | Mexico City |
| 47.8 | 47.82 |  John Akii-Bua (UGA) | 2. září 1972[1] | Mnichov |
„y“ označuje čas na 440 yardů (402,34 m), který byl ratifikován jako světový rekord v této události.
Sloupec „Čas“ označuje ratifikovanou značku; sloupec „Auto“ označuje plně automatický čas, který byl zaznamenán také v případě, kdy byly pro úřední záznamy použity ručně načasované značky, nebo který byl základem pro oficiální značku, zaokrouhlený na 10. sekundu, v závislosti na pravidlech pak na místě.
Postup po roce 1976
Od roku 1975 IAAF přijímala samostatné automaticky elektronicky načasované záznamy o událostech do 400 metrů. Počínaje 1. lednem 1977 požadovala IAAF plně automatické načasování na setinu sekundy pro tyto události.[1]
Běh olympijské zlaté medaile Johna Akii-Bua z roku 1972 byl do té doby nejrychleji zaznamenaným plně elektronickým závodem na 400 metrů, a to na 47,82.[1]
| Čas | Sportovec | datum | Umístění |
|---|---|---|---|
| 47.82 | John Akii-Bua (UGA) | 2. září 1972[1] | Mnichov |
| 47.64 | Edwin Mojžíš (USA) | 25. července 1976[1] | Montreal |
| 47.45 | Edwin Mojžíš (USA) | 11. června 1977[1] | Westwood, Los Angeles |
| 47.13 | Edwin Mojžíš (USA) | 3. července 1980[1] | Milán |
| 47.02 | Edwin Mojžíš (USA) | 31. srpna 1983[1] | Koblenz |
| 46.78 | Kevin Young (USA) | 6. srpna 1992[1] | Barcelona |