Středomořské dohody (1887) - Mediterranean Agreements (1887) - Wikipedia

The Středomořské dohody (Němec Mittelmeerentente; francouzština Entente de la Méditerranée) byla řada smluv podepsaných v roce 1887 Velkou Británií s Itálie dne 12. února (zprostředkováním Německa), s Rakousko-Uhersko 24. března a s Španělsko 4. května Další poznámky byly vyměněny mezi Británií, Itálií a Rakousko-Uherskem 12. prosince.

Smlouvy na první pohled poznaly status quo ve Středozemním moři. Jedním z cílů bylo ve skutečnosti zastavit rozšiřování Ruská říše v Balkán a její přání ovládnout úžinu Bospor a Dardanely. Z tohoto pohledu to také zajistilo přežití Osmanská říše. Chránilo také italské zájmy proti Francie. Spojila tak nepřátelské síly vůči Rusku na Balkáně a ve Francii v roce 2006 Severní Afrika.

Z pohledu německé kancléřky Otto von Bismarck Výhodou těchto dohod, jejichž stranou nebylo Německo, bylo přiblížení Británie k EU Triple Alliance Německa, Itálie a Rakouska-Uherska.

Smlouva mohla být v rozporu s Smlouva o zajištění z roku 1887, mezi Německem a Ruskem. V tajném protokolu ke Smlouvě o zajištění poskytl Bismarck podporu ruským expanzním snahám. Středomořská dohoda tedy není, a de jure rozpor se Smlouvou o zajištění byl přinejmenším v rozporu s jejím duchem.

Bibliografie

• W. N. Medlicott. Středomořské dohody 1887. The Slavonic Review Sv. 5, No. 13 (Jun., 1926), str. 66-88
• Pribram, Alfred, ed. (1921) Tajné smlouvy Rakousko-Uherska. Sv. 2. Cambridge, MA: Harvard University Press. 47-57, 71-78 (Text dohod)
• Gregor Schöllgen, Imperialismus und Gleichgewicht. Deutschland, England und die orientalische Frage 1871–1914, Mnichov, Oldenbourg, 2000 (ISBN  3-486-52003-2), s. 23
• Die Grosse Politik der Europäischen Kabinette